Africký pohár národů - semifinálový den

Bez Ghany, zato se Slony. V neděli se můžeme těšit na finále, jehož složení by před turnajem nejspíš většina diskutujících odhadovala jen zpola. To nicméně neznamená, že by si Zambie postup přes favorizované Ghaňany nezasloužila. Ostatně kdo neviděl, nechť se přesvědčí v článku pojednávajícím mimo jiné o tom, jak se to dnes v Batě celé kuchtilo...

Zambie dokonale zmrazila ghanské ambice získat mistrovský titul po 30 letech - ve vyrovnaném vzájemném souboji totiž nakonec krásnou trefou střídajícího Mayuky urvala nejtěsnější vítězství a raduje se z postupu do finále, prvního od roku 1994. Šance na vůbec první kontinentální titul v historii země tak stále žije.

Na promáčeném travníku v Batě, za tradičně chabé divácké účasti, se odehrála taktická bitva dvou podobně vybavených týmů, v níž nakonec ostrouhal ten papírově kvalitnější. Skutečným hrdinou je přitom zejména Hervé Renard, nesmírně charismatický kouč s vizáží dobrodruha-amatéra, který si zatím dokázal poradit s jakýmkoliv protivníkem, který se jeho Chipolopolo postavil, a jakkoliv se to zdálo těžko proveditelné, našel spolehlivý recept i na Ghanu - nakonec to šlo pro Zambii snad ještě lépe, než mohli sami očekávat. V podstatě se dá říct, že nebýt Kennedy Mweeneho v bráně, bylo by to hodně nudné utkání, ve kterém by nebylo moc pochyb o postupu - ať už Ghany, nebo Zambie.

Když totiž subtilní gólman už v 7. minutě zlikvidoval Gyanovu (nutno říci, že mizerně kopnutou) penaltu, položil tím nesmírně důležitý základní kámen k zambijskému sebevědomí - od toho okamžiku to zkrátka byli Chipolopolo, kdo byl morálně na koni, a roli toho zastrašeného, stíhaného vědomím o zahozené příležitosti, převzali Ghaňané. To ovšem rozhodně nebyl poslední okamžik, při kterém byl Mweene vidět - od té doby prakticky až do konce zápasu se jeho přítomnost na hřišti spolehlivě starala o vlastně jediné ghanské příležitosti. Pamatujete na mistrovství světa a jihoafrického gólmana Itumelenga Khuneho? Jako by geografická podobnost afrických zemí měla zásadní vliv na jejich brankáře - ti arabští jsou nervní, nejistí a rádi se pohybují na velkém prostoru, ti frankofonní mívají obrovské potíže se střelami z dálky a ti jihoafričtí excelují na čáře, ale běda, musí-li si vyskočit na centrovaný míč. Mweene skutečně prakticky všechny standardní situace, až na jednu v samém závěru, řešil zpravidla tím nejhorším možným způsobem, a s železnou pravidelností přenechával vlastní malé vápno naskakujícím útočícím hráčům. Nakonec to pro něj - a pro celou Zambii - dopadlo i díky nemohoucnosti Ghany dobře. Je otázkou, jestli je takovýto obraz víc znepokojující pro Mweeneho samotného, nebo pro Černé hvězdy, které by se bez jeho "pomoci" nedostaly do jediné zaznamenáníhodné šance.

Brzká neproměněná penalta zásadní měrou určila vývoj zápasu. Pro Ghaňany bylo po takovém šoku už takřka nemožné zůstat ve "vyčkávacím módu", a tak začali tlačit na pilu a snažili se o produktivní útočné akce. A to je přesně to, co Zambii vyhovuje - i přes drasticky nižší držení míče byli Chipolopolo v prvním poločase po většinu doby pevní v obraně, a ukázali i něco ze své speciality, kterou jsou brejky. (Nicméně Ghana má vlastně podobný herní profil, proto i oni vynikají perfektní obrannou činností - výsledkem byla spíše oboustranná nuda než cokoliv jiného.) Černé hvězdy se snažily prosadit, podobně jako proti Tunisku, přes standardky - jenže tohle je Zambie vycepovaná Renardovým drilem, tudíž Ghaňanům odpadly dvě největší čtvrtfinálové zbraně, a to rozvracení labilní obrany a výrazně lepší fyzička. Největší šanci na úspěch dal favoritovi alžírský sudí, který nastavil hodně přísný metr - a to byl s mimořádně agresivním zambijským stylem obětavého bránění a dohrávání soubojů příslib velkého množství standardek kolem vápna. Jenže k čemu je vám taková výhoda, když ji nedokážete efektivně využít, a to dokonce ani v případě, že proti vám stojí nejistý gólman? A nakonec se díky hodně přísnému Boatengově vyloučení obrátilo proti Ghaně i toto.

Nelze však prohru Ghany, jakkoliv v důsledku zaslouženou, přičítat nějakému totálnímu hernímu kolapsu Stevanovićových svěřenců. Jenže faktem je, že tady bylo od začátku jasné, že budou rozhodovat detaily - a tak tomu nakonec bylo. Koho by například napadlo, že se do té doby tradičně výtečný John Boye nechá před rozhodujícím gólem takhle obehrát? Nebo že ze zdravotních důvodů odpajdají ze hřiště jak (bohužel už tradičně) kapitán Mensah, tak zdaleka nejnebezpečnější (a suverénně nejfaulovanější) muž na hřišti André Ayew, který byl jako jeden z mála schopen konstantně posílat do středu skvělé přihrávky a centry? Ghana podle očekávání měla víc ze hry, víc útočila a podala vlastně lepší výkon než proti Tunisku - nabízí se otázka, nakolik za to může absence Sulley Muntariho, bez nějž byla hra v prostoru pod hrotem mnohem agresivnější, rychlejší a efektnější (a navazující otázka, jestli má "stará garda" týmu, ve kterém ze všech nejvíce excelují sotva dospělí Ayewové, Asamoah či Boye, ještě vůbec co dát). Jenže rozhodovaly detaily.

A také nasazení - jak bylo krásně vidět na akci z 51. minuty, kdy se zambijský kapitán Katongo vrátil s útočícím hráčem snad 25 metrů, aby ho následně obral o míč a okamžitě založil brejk, přičemž ghanskému hráči jako by to bylo vlastně jedno. Podotýkám, že Katongo je hrotový útočník. Nebo že zambijské protiútoky často bránil prakticky osamocený Boye (a je nutno mu přičíst ke cti, že to zvládal s bravurou). Ghanský systém byl nastavený dobře, roztahování hry přes bratry Ayewy po stranách hřiště drželo obranu Chipolopolo v hlubokém bloku a Asamoah se coby rozdělovač míčů taky nečekaně osvědčil. Co vlastně chybělo? Možná lepší výkon Asamoaha Gyana, který se po neproměněné penaltě ploužil po hřišti jako svůj vlastní stín a nebyl ani důrazný v zakončení, což je jinak jeho největší deviza.

A když po inkasovaném gólu Ghaňané v krátkém sledu po sobě vyloženě zkazili hned pět standardních situací, které jsou přitom alfou a omegou jejich hry, začalo být prakticky jisté, že Zambie už je ve finále. Zlomený soupeř se nezmohl ani na souvislý závěrečný tlak, a Hervé Renard si tak na lavičce vítězů mohl mocně ulevit - kolem 90. minuty to totiž chvílemi vypadalo, že ho skolí infarkt.

Zambie - Ghana 1:0

7. minuta - Penalta - a Kennedy Mweene chytá! Ghana se po první atraktivnější kombinaci zápasu dostává až do pokutového území, kde míří míč ke Kwadwo Asamoahovi, toho ale proti pravidlům odzbrojuje Stophira Sunzu, a alžírský sudí je nemilosrdný. Kanonýr Asamoah Gyan však slaboučkou střelou k tyči pouze nechává vyniknout zambijského gólmana.

32. minuta - Dost možná nepříjemný trávník zabraňuje možnému úspěchu bratrské spolupráce Ayew - Ayew; starší André z jednoho z mnoha přímých kopů centruje na zadní tyč, kde číhá mladší Jordan, a díky nedorozumění gólmana Mweeneho s obránci nakonec může pálit prakticky do prázdné branky. Nečekanost této příležitosti však nakonec mladého forvarda zaskočila a nestačil včas zareagovat.

33. minuta - A úžasná příležitost Zambie hned z následujícího brejku! Rainford Kalaba opět ukazuje, jak je skvělým fotbalistou, když ukázkově "vykoupe" hned trojici bránících Ghaňanů a předloží Katongovi nabídku, která snad nejde neproměnit - zambijský kapitán však ukazuje, že ano.

39. minuta - Kwadwo Asamoah dostává podezřele mnoho prostoru těsně za vápnem, a tak se stíhá celkem bez problémů otočit směrem k bráně a vypálit; nebýt obětavého bloku Stophiry Sunzua, měl by Mweene s jeho ránou pořádné problémy. Takhle mířila jen těsně vedle tyče.

50. minuta - Jordan Ayew přebírá míč za pokutovým územím a skulinkou mezi bránícími hráči vysílá pořádně tvrdou ránu po zemi, kterou ale Mweene dobře likviduje.

65. minuta - Spíše taková nenápadná příležitost, do které se poměrně nečekaně dostal Asamoah Gyan. Kwadwo Asamoah využívá zaváhání Sinkaly, získává míč a nabíjí osamělému kanonýrovi, který dokáže sám přetlačit hned trojici strážců v oranžovém a nakonec nepříjemnou ránou z úhlu prověřuje Mweeneho.

68. minuta - Kennedy Mweene nabízí svým už asi pátým podběhnutím centru mimořádnou příležitost ke skórování Gyanovi; hvězdný útočník však nedokáže ze svého vzdušného souboje s nejistým gólmanem vytěžit víc než odkop od brány.

78. minuta - GÓL! Emmanuel Mayuka se ukazuje jako správný spasitel! A jeho trefa překvapivě padá na vrub do té doby skvělého Boyeho, který nechává mladému forvardovi příliš prostoru, takže se Mayuka může celkem pohodlně obtočit kolem své osy a vyslat krásného "angličana" k zadní tyči, na kterého Kwarasey nemá nárok!

83. minuta - A máme tu i červenou kartu. Další ránu Ghaňanům zasazuje Derek Boateng, který "žlutě" zatahuje za záchrannou brzdu proti rozjíždějícímu se zambijskému brejku; vzhledem k první žluté, kterou si štítový záložník Černých hvězd "přinesl" z první půle, to znamená jediné. Nutno říci, že tohle se možná dalo obejít napomenutím; obě karty byly poměrně přísné.

90. minuta - Ghana může vyrovnat, a opět je to, podobně jako v Gyanově případě z 65. minuty, poměrně nečekaná situace. Isaac Chansa je při bránění Inkooma překvapivě laxní, a tak může obránce Černých hvězd otestovat Mweeneho, jenže přestřeluje. Jen o pár vteřin později se ve vápně napřahuje Vorsah, ale obětavá obrana Chipolopolo nedovoluje míči doputovat až k brankáři.

Zambie (4-4-2): Mweene - Nkausu, Sunzu, Himoonde, Musonda - Chansa, Sinkala, Kasonde (66. Lungu), Kalaba - Katongo, Chamanga (46. Mayuka)

Ghana (4-2-3-1): Kwarasey - Inkoom, Boye, Mensah (72. Vorsah), Addy - Boateng, Annan - A. Ayew (87. Muntari), Asamoah, J. Ayew - Gyan (74. Tagoe)

Nejlepší hráči zápasu: Sunzu (Zambie), Asamoah, A. Ayew (Ghana)

Stejný výsledek, odlišný průběh. Asi tak by se v té nejstručnější podobě dalo shrnout druhé, večerní semifinále mezi Pobřeží Slonoviny a Mali; vysoký favorit nakonec postoupil nejtěsnějším rozdílem, ale Giresseho Orli mu nadělali výrazně méně problémů než Ghana (a špion Mweene) Zambii v podvečer. Sloni utkání ovládli a jejich bilance na šampionátu zůstává nadále impozantní: 5 zápasů, 5 výher, 0 inkasovaných gólů. Zase tak snadné to ovšem nebylo...

O osudu utkání rozhodla jediná situace z poslední minuty prvního poločasu; klasický "gól do šatny" měl obrovský vliv zejména na psychiku hráčů, neboť po bezbrankové půli, k níž chyběly doslova vteřiny, by se dala očekávat čím dál větší nervozita na oranžových kopačkách. Místo toho však měla Gervinhova branka opačný, spíše uspávací efekt...

Celá situace se přitom vůbec nemusela odehrát, kdyby Malijci nespáchali hned několik obranných "zločinů" najednou. První chybou byl počet hráčů na útočné polovině - jakkoliv je pochopitelné, že po probráněném poločase se do ofenzivy v posledních vteřinách chce zapojit co nejvíce hráčů, zapomínat v takové chvíli na zadní vrátka je hrubá chyba. Potom stačí jediný okamžik, jako zaváhání Ousmane Berthého, který se na půlící čáře nechal obrat Gervinhem, a je zle - hned 8 hráčů (čili kompletní záloha i útok) na "sloní" straně hřiště se logicky nemá šanci stihnout efektivně vrátit, a tak se před arsenalskou hvězdičkou otevřela dálnice směrem k Diakitého bráně. Gervinhovi stačilo proběhnout prostorem, který měl hlídat bůhvíkde se toulající Drissa Diakité (který to také odnesl poločasovým vystřídáním), být rychlejší než jeho stín Berthé a chladnokrevně zakončit. Což, mimochodem, také nemusel mít až tak jednoduché - kdyby si ale Soumbeïla Diakité nevybral první větší zaváhání na turnaji v ten nejhorší možný okamžik. Možná stačilo jen včas vyběhnout a snížit střelecký úhel.

Vedoucí gól Slonů byl jedině zaslouženým vyústěním pětačtyřicetiminutovky, kterou Zahouiho tým naprosto ovládl. A největší podíl na tom měl Didier Drogba, který svojí obrovskou fyzickou sílou a výskokem dokonale deptal obránce soupeře, kteří ho mohli klidně zdvojovat, ale nebylo jim to moc platné - když se kapitán v oranžovém rozhodl dostat se k míči, tak se k němu prostě dostal. (Něco podobného se mimochodem v určitých situacích povedlo i Tourému, Gervinhovi a Kalouovi, takže je možná na místě ptát se na fyzickou připravenost a únavu Malijců, kteří měli přece jen v nohách hodně těžký a vyčerpávající zápas proti Gabonu.) Co na tom, že hvězda Chelsea se nakonec branky nedočkala - jeho systematické vyvolávání chaosu v zadních řadách Mali dost možná položilo základní kameny ke kolapsu, který nasměroval Slony k postupu.

Nicméně, přestože kýžená trefa nakonec přišla, nevypadalo to s favoritem vždycky úplně růžově. Poté, co se Drogbovi a spol. nepodařilo skórovat z obrovského tlaku v prvních 20 minutách, který přinesl řadu gólových šancí okořeněných dvěma tyčkami, se obraz na hřišti prakticky vyrovnal a najednou to vypadalo na malijské "vítězství" - přežili (ač se štěstím) nejhorší nápor, zaseli do myslí soupeře semínko pochybnosti, a teď mohli zasadit smrtelnou ránu. Nestalo se tak. Přestože totiž Mali ukázalo dobrou sehranost záložníků, kterým nedělalo problémy kombinovat před vápnem (což není překvapení pro nikoho, kdo Giresseho tým na letošním turnaji sleduje), obrana Slonů se přece jen ukázala příliš dobře fungující, sehranou a silnou na to, aby se některému z borců v bílém podařilo probít se do skutečné gólovky. Boubacar Barry si po celých 90 minut prakticky nesáhl na míč. Koneckonců, je to Pobřeží, kdo zůstává jako poslední mohykán bez inkasované branky... a dnešek ukázal, že právem.

Jestliže byl první poločas navýsost zábavný a nabídl hodně koukatelný fotbal, po obrátce jako by hřiště zahalil šedivý mrak Nudy. Malijci, poučení fatálním selháním před inkasovaným gólem, zkonsolidovali svoji obranu, a je nutno říct, že v rámci možností odehráli druhých 45 minut dobře, dokonce velmi dobře. Prakticky neudělali jedinou systémovou chybičku v poli, a Sloni tak rázem hrozili pouze ze standardních situací, v nichž mohli těžit jak z vlastní fyzické síly, tak z poněkud chaotického bránění Orlů, na čemž měla zásadní problém překvapivě nejistá souhra mezi Diakitém a oběma stopery. Malijci se mnohem více zapojovali do hry mezi vápny, ukázali slušnou technickou disponovanost a snahu něco se zápasem udělat, jenže Zahouiho celek jim to jednoduše z pozice síly nedovolil - a sám se nikam hnát nemusel. Druhý poločas tak proběhl prakticky bez jakéhokoliv vzrušení, k nelibosti nestranných diváků...

Je otázkou, jestli si favorit tak trochu nezahrával s ohněm. Směrem ke konci zápasu totiž jeho hra nabírala přece jen už dost "profesorský" rozměr, což se proti týmu, který prokazatelně potvrdil svůj talent zahrozit z ničeho a navíc těsně před závěrečným hvizdem, taky může rovnat pořádnému průšvihu. Leč, na něco takového jsou Sloni přece jen příliš zkušeným a kvalitním týmem. Mohli si sice odpustit závěrečné zdržování, ale jinak odehráli prozatím nejlepší zápas na šampionátu a zdá se, že si svoji formu ideálně načasovali na velké finále. A Mali? Před soubojem o bronz to bude chtít bezpodmínečně probudit Seydoua Keitu; barcelonské opoře týmu to dnes totiž, možná i pod vlivem brzké žluté karty, vůbec nešlo...

Mali - Pobřeží Slonoviny 0:1

6. minuta - Tyč! Sloni začínají hodně zostra! Přímý kop z pravé strany rozehrál Kalou, nacentroval do vápna a nejvýše vyskočil Drogba, který svojí razantní hlavičkou o zem orazítkoval pouze konstrukci Diakitého brány.

8. minuta - A Drogba úřaduje opět, tentokrát se opřel do přímého kopu z dobrých 30 metrů a pořádně prověřil Diakitého, který měl velké problémy s vyražením jeho projektilu (a nakonec schytal ránu přímo do obličeje).

16. minuta - Další (tentokrát pravou) tyč trefuje Yaya Touré! Křídelník Chelsea Salomon Kalou uvolnil Tourého na pravé straně a jeho následný volej se opět odrazil od konstrukce do hřiště.

20. minuta - A zničehonic mají příležitost i Malijci, a to pořádnou! Z rychlého brejku se do vápna Slonů probíjí Diabaté, ale díky skvělému bránění Gossa se nedostává k zakončení a trefuje pouze ležícího spoluhráče. Hned z následného protiútoku potom hrozí Salomon Kalou, který utíká po pravém křídle, ustojí souboj s Tambourou a zakončuje pod padajícím Diakitém po zemi jen těsně mimo.

32. minuta - Didier Drogba opět ukazuje, proč je jedním z nejplatnějších útočníků na světě. Míč přebírá na hranici pokutového území, zády k bráně a hlídaný hned dvojicí obránců, ale přesto se zvládá otočit, uvolnit a ještě nebezpečně vypálit těsně vedle Diakitého klece.

45. minuta - GÓL! Tak to je hodně studená sprcha pro Mali, které už slavilo přežití první půle bez inkasované branky. Gervinho obírá na polovině hřiště Berthého, využívá toho, že Malijci jsou hromadně nastěhovaní na útočné půlce, a peláší směrem k bráně; Berthé ho sice celou dobu stínuje, ale nohy křídelníka Arsenalu jsou rychlejší a jeho zakončení na vzdálenější tyč chladnokrevné. Sloni tak i popáté na šampionátu zvládají skórovat ještě před poločasovým hvizdem.

66. minuta - Ospalý druhý poločas zničehonic rozčísla velká šance Kaloua, kterého našel brilantní pas Yayi Tourého z hloubi pole, ale šestadvacetiletý forvard svojí dobře mířenou ránou pouze vyprášil rukavice zasahujícího Diakitého.

72. minuta - A Sloni jsou za svoji převažující pasivitu málem vytrestání! Po hezké kombinaci hráčů v bílém se míč dostává až k levému rohu vápna, kde napřahuje Yatabaré a s pomocí lehounké teče bránícího hráče v oranžovém posílá střelu jen těsně nad Barryho bránu.

78. minuta - Didier Drogba opět ukazuje svoji enormní sílu, když jakoby nic útočí na zteč s Kantém visícím na zádech; kapitán Mali ho jednoduše nedokáže odstavit od míče, ale naštěstí pro něj (a jeho tým) je brankář Diakité na zemi včas a střelu kapitána Slonů eliminuje.

Mali (4-3-2-1): So. Diakité - D. Diakité (46. O. Coulibaly), Berthé, Kanté, Tamboura - B. Traoré, Sa. Diakité, Sow (84. M. Traoré) - Yatabaré (74. Démbélé), Keita - Diabaté

Pobřeží Slonoviny (4-3-3): Barry - Gosso, Bamba, K. Touré, Tiéné - Tioté, Zokora, Y. Touré (90. Ya Konan) - Kalou (79. Keïta), Drogba, Gervinho

Nejlepší hráči zápasu: Gervinho, Drogba (oba Pobřeží Slonoviny), Sa. Diakité (Mali)

Stranou pozornosti

- V jednom z těchto přehledů zajímavostí jsme vás již informovali o kvalifikačním formátu na příští Pohár národů: většině zemí stačí sehrát pouze dva dvojzápasy, těm, kteří momentálně válčí na rovníku, pak dokonce jen jediný. Jedním z týmů, kterým letošní postup utekl jen o vlásek a budou to chtít v roce 2013 napravit, je Uganda, jejíž kouč Bobby Williamson už nominoval 24 hráčů k prvnímu zápasu s Kongem, který se odehraje za tři týdny. A vešel se i Martin Kayongo Mutumba, kterého dobře znají ti, kteří sledují švédskou ligu - šestadvacetiletý hráč AIK v ní totiž platí za velkou hvězdu. Šikovný fotbalista si odbude svoji premiéru, narodil se totiž ve Švédsku a má tamní občanství, ale ugandská vláda uznala jeho způsobilost hrát za národní výběr země, ze které pochází jeho předkové. Čeká se už jenom na výpis ze švédského trestního rejstříku, a Mutumba může nastoupit. Tak uvidíme, třeba právě on udělá z Ugandy další kontinentální překvapení.

- Problémy s ovlivňováním zápasů nemají jen v Evropě, ale nejnověji i v Zimbabwe. Tamní fotbalová asociace dnes odvolala z funkce trenéra Normana Mapezu i s asistentem; důvod? Podezření se spojení se sázkařských skandálem, který minulý týden otřásl zimbabwským fotbalem a více než 80 hráčům, včetně některých opor národního týmu, přinesl pozastavení činnosti. Případ momentálně vyšetřuje speciální komise zimbabwské fotbalové asociace (ZIFA), jejíž šéf Jonathan Mashingaidze specifikoval podezřelá utkání na "sérií přátelských zápasů sehraných převážně v Asii mezi lety 2007 a 2010". Konkrétně by mělo jít o utkání v Malajsii, Thajsku a Vietnamu. Mapezu v jeho funkci dočasně nahradí bývalý lodivod Rahman Gumbo.

- Semifinálové boje už jsou za námi, a mimo jiné nabídly jeden zajímavý fakt - nezúčastnil se jich žádný arabský stát. Egypt a Alžírsko neprošli kvalifikačním sítem, Maročané s Libyjci zůstali ve skupinách a Súdáncům a Tunisanům vystavilo stopku čtvrtfinále. Opravdu nečekané, uvážíme-li, že posledním nearabským vítězem APN byl v roce 2002 Kamerun; poté jej vystřídali Tunisané a následně třikrát za sebou Egypťané. Před deseti lety se turnaj odehrál v Mali, domácí reprezentace na něm ukořistila čtvrté místo - a jsou to právě Malijci, kdo se jako jediný probil do bojů o medaile jak tehdy, tak i letos. Pamětníci vzpomenou, že stříbrné medaile tehdy bral Senegal, který následně zazářil na světovém šampionátu; bronz si odvezla Nigérie.

Tolik k semifinálovým duelům; opět se s Vámi, čtenáři, setkáme v sobotu ráno s podrobným preview zápasu o bronz mezi Ghanou a Mali.