Africký pohár národů - první hrací den

Velkolepý zahajovací ceremoniál na zaplněném stadionu v Batě, největším přístavu a ekonomické metropoli Rovníkové Guiney, odstartoval další ročník Afrického poháru národů, a EuroFotbal samozřejmě nelení a přichází s novým seriálem, který bude vycházet příští tři týdny a provádět Vás, čtenáře, zákulisím šampionátu, od úvodního střetnutí až po velkolepé finále v Gabonu.

Zatímco na trávníku v Batě se před úvodním výkopem proháněly tanečnice, hrála hudba a prezident Nguema četl dlouhý projev ve španělštině a francouzštině, venku před stadionem se hned první den turnaje objevily nepokoje. Mohla za to nedořešená logistika před slavnostním zahájením, alespoň pokud budeme věřit agentuře Reuters; ta s odvoláním na výpověď jednoho z domácích fanoušků informovala o obrovských davech, které se snažily protlačit na stadion, načež je policisté zpacifikovali slzným plynem. "Jsou tady tři brány, ale jen jedna z nich je otevřená - a před ní se tísní 30,000 lidí, kteří chtějí dovnitř," popisoval situaci zmiňovaný návštěvník Francisco Oscar.

Rovníková Guinea zkrátka i nadále zůstává svéráznou zemí. Nejlepším důkazem budiž megalomanská nabídka učiněná vládcem Nguemou: pokud vyhrajete, rozdělím mezi vás přesně jeden milion dolarů. A tím už se dostáváme k samotnému zahajovacímu zápasu, ve kterém si fotbalisté v červených dresech nakonec skutečně notně přilepšili ke svým stávajícím platům. Ale popořadě.

Trenér arabského celku Marcos Paquetá kladl na úvodní utkání obrovský důraz a poukazoval na klíčovost případné výhry, která by podceňovanému celku vybojovala ideální výchozí pozici pro střety se Zambií a Senegalem, jež označil za favority skupiny. A úvodních deset minut tomu skutečně nasvědčovalo: Libyjci svému soupeři prakticky nepůjčili míč, dobře kombinovali a zcela ovládali hru. Žel bohu, neodrazilo se to ve statistikách, tedy kromě té o držení míče. Problém? Neschopnost finální nahrávky, příliš složité řešení situací v útoku, přílišné spoléhání na efektivitu platonického tlaku bez zřetelné snahy propracovat se k zakončení.

Libyjci skutečně ukázali, že fotbal hrát umí. Technicky svého soupeře jasně převyšovali a zejména Zuway si s míčem rozuměl jako nikdo jiný na hřišti. Jenže k čemu je vám taková převaha platná, když neústí ve skutečné gólové příležitosti? Ne že by snad Guinejci zaparkovali autobus před vlastním vápnem, naopak; Libye byla zkrátka příliš pasivní. To ale koneckonců není nic nového, na jalovost jejich útoku jsem tu poukazoval už dříve.

Co ovšem nové je, je jalovost obrany. Snad to bylo způsobené přemírou nervozity; není přece možné, aby jedna z nejlepších defenzív na kontinentu zničehonic zapomněla hrát; nicméně třeba mladík Belreesh, stejně jako velezkušený gólman Samir Aboud nebo další stálice Younes Al-Shibani, vypadali na hřišti jako po kocovině. Zejména Aboud vyrobil v první půli několik neuvěřitelných kiksů. Nervozita? Dost možná další potvrzení známého faktu, že Libyjci jsou mimo Tripolis zkrátka prakticky neškodní...

Naopak Rovníková Guinea překvapila. A to už před zápasem, jelikož Gílson Paulo vyslal na hřiště svoji jedenáctku v neobvyklém rozestavení, které nejvíce připomínalo 3-4-1-2 nebo 3-2-3-2. Živelní a nadšení Guinejci si s nějakou taktikou hlavy příliš nelámali; díky skvělým výkonům ofenzivních hráčů, ale i bezchybného Danila a stopera Ruie, jim nakonec nedělalo přílišné problémy svého soupeře eliminovat. Prudký střet libyjské "házené" s efektivitou a nebezpečností domácích brejků tak nakonec vyústil v jediné možné řešení - a to ještě Rovníkové Guinei nebyla uznána branka a nastřelili břevno. Možná že Paquetově týmu skutečně chyběl Tariq Al-Taib; velezkušený záložník kuvajtského Al-Nasru je považován za jednoho z nejlepších fotbalistů země. Jenže když v Arábii použijete jako nadávku výraz "kalb", znamenající "pes", jste většinou v pořádném průšvihu. O to víc, pokud takto počastujete rebely, jejichž mise svrhnout vládu nakonec skončí úspěšně...

Libyjci ovládli začátky i konce obou poločasů, leč jejich snažení bylo poněkud marné. Když tak sudí v čase 95:27 zápas ukončil, mohla propuknout frenetická radost domácích fotbalistů, fanoušků i trenéra Paula; Marcos Paquetá naopak vypadal, že dobře ví, co pro jeho hráče tento výsledek znamená. Jedinou kaňkou večera pro domácí tak zůstává zranění Rodolfa Bodipa: útočník La Coruni, který měl být hlavní zbraní nejslabšího (věříme-li žebříčku FIFA) celku turnaje, se na hřiště podíval nedoléčený v 75. minutě, aby o pouhých 9 minut později trávník opět v bolestech opouštěl, a jeho další osud na šampionátu je tak značně nejistý.

Rovníková Guinea - Libye 1:0

14. minuta - Po chybě libyjské defenzivy se k míči dostal Randy a vybojoval první náznak příležitosti pro domácí, ale Boladovi se nepodařilo vystřelit.

17. minuta - První gól šampionátu - neplatí pro ofsajd! Gólman Samir Aboud vyrobil obrovskou hrubku, když za svá záda pustil slabou přízemní střelu Bolada, ale radost domácích pokazil zdvižený praporek. Mohl za to Thierry Fidjeu, který v postavení mimo hru dle názoru sudích zasáhl do situace aktivním pohybem směrem k libyjskému brankáři.

23. minuta - První střela Libye na branku končí bezpečně v náručí Danila.

26. minuta - Šance Rovníkové Guiney: k nebezpečné hlavičce se dostává Sipo, ale trefuje pouze boční síť.

31. minuta - Souhra útočného dua Libyjců nakonec končí Zuwayovou hlavičkou, která se mezi tři tyče nevešla. Akci založil výborný centr Sa’ada.

38. minuta - Zuway zkouší v pokutovém území zakončit nůžkami, ale netrefuje balón.

58. minuta - Střídající Al-Boussefi zakončuje nekompromisně z první, ale Danilo je pozorný.

73. minuta - Samir Aboud napravuje svoji pošramocenou pověst z prvního poločasu, když perfektně likviduje Juvenalův nebezpečný přímý kop.

79. minuta - Zdánlivě nevinný centr Randyho nakonec málem končí gólovou radostí domácích, Aboud však nakonec situaci zvládá a s vypětím sil vytěsňuje míč do bezpečí.

87. minuta - GÓL! Libyjce zradila jejich vlastní ofsajdová past. Zatímco obránci ustupovali od ofsajdové linie, míč převzal Javier Balboa, snadno se osamostatnil a tváří v tvář padajícímu Aboudovi předvedl přesný lob, který se zastavil až v síti. Záznam ukazuje, že rozhodčí tuto hraniční situaci posoudili citlivě v souladu s pravidly.

89. minuta - Hned z následujícího útoku Libye nebezpečně pálí Mahamat, ale Danilo vytahuje klíčový zákrok.

90. minuta - Narcisse Ekanga málem zdvojnásobuje vedení svého týmu, když trefuje břevno!

94. minuta - Zoufalý Shibaniho pokus vymodlit si penaltu končí správně udělenou žlutou kartou za simulování.

Rovníková Guinea (3-4-1-2): Danilo - Doe, Rui, Sipo - Kily, Juvenal, Konaté, Randy - Bolado (60. Ekanga) - Balboa, Fidjeu (75. Bodipo, 84. Ekedo)

Libye (4-3-1-2): Aboud - Belreesh, Al-Shibani, Salama, Al-Abaidy - El Khatrouchi (67. Sharif), Mahamat, Al-Sanaani (72. Aboubakar) - Mabrouk (55. Al-Boussefi) - Zuway, Sa‘ad

Nejlepší hráči zápasu: Randy, Javier Balboa (oba Rovníková Guinea), Djamal Mahamat (Libye)

První opravdový šok turnaje tu máme dřív, než byste vyslovili slovo digi-ganaaw. Slovo, které nevolím náhodně, neboť v jednom z nejrozšířenějších senegalských jazyků, wolofštině, znamená "záda". A přesně na tuhle část těla jako by favorizovaní mužové v bílých trikotech nehleděli, případně si je navzájem nekryli. Vskutku takový chaos v defenzívě byste čekali u amatérů, možná by vás nepřekvapil v podání úplného outsidera turnaje; ne tak jednoho z horkých kandidátů medailových pozic. Přitom Senegalci by něco takového mohli vyučovat, alespoň tedy soudě dle dnešního výkonu. Vezměte si jejich první inkasovanou branku: při standardní situaci jako elévové, hrr všichni za balonem - a samozřejmě, gól dal hráč, od kterého byl nejbližší protivník vzdálen nejblíže na pět kroků.

Nebo vysloveně směšně praktikovaný ofsajd systém, který vždy kolmo a přímočaře hrajícím Zambijcům akorát nahrával. Totální absence komunikace, jež se projevila třeba při jednom špatně odpískaném postavení mimo hru, potenciálně následovaném 30metrovým, ničím nerušeným sprintem na bránu: tehdy, ve 43. minutě, Mulenga cestoval jedním směrem, zatímco kolega ve stoperské dvojici opačným. Tím se vytvořila propast, kterou v poklidu prošel balon za obranu. A takových situací se v první půli urodilo jako hub po dešti. Senegalci se zkrátka obzvlášť před přestávkou prezentovali krutě individualisticky: vepředu si nevyhověli, zatímco vzadu když už hasili, tak jen heroickým blokem jednotlivce.

Přitom tuhle část favoritova představení nelze shrnout jenom těmito větami; spíše by šlo zakončit i rezolutním "všechno špatně". Například rozestavení: pružné, ale tím nejhorším možným způsobem. V první půli to možná mělo být klasické 4-4-2 s Niangem u levé postranní čáry, možná neméně neobvyklé 4-3-3 s hvězdnou ofenzivní vozbou Niang-Ba-Sow. Ovšem už jen při sledování vracejících se Senegalců šlo snadno nabýt dojmu, že tu působí jen trojice zadáků a stejný počet záložníků. Zbytek jako by měl za úkol postávat kolem středové čáry a fandit bránícím spoluhráčům jako při korfbalu. To samé se dělo i po přestávce. V jednu chvíli jste se potom dokonce s komentátory anglické verze EuroSportu mohli podivovat, že nadšeně útočící hvězdy zezadu jistí jen dva (!) borci. Naštěstí pro favorita se tak dělo již ve chvíli, kdy se dříve vpředu entuziastičtí Zambijci soustředili už jen na defenzivní činnost.

Výsledkem nakonec byl celkem slušný senegalský tlak zhruba mezi 63. a 74. minutou, který trestuhodně vyústil v jedinou trefu. Možná i proto, že se veškerá ofenzivní síla favorita - a to se dalo očekávat - soustředila jenom do vysloveně útočných prostor herního plánu. Záložní řada se na atacích stěží podílela, v tomto směru lze vyzdvihnout snad akorát N’Dawa (Diamé by měl největší potenciál, ten však dnes zůstal zcela ukrytý). A to byl také důvod přemíry ztrát ve středu pole i neschopnosti ovládnout tento strategický prostor. Zejména před přestávkou to bylo znát; tehdy totiž po hravě získaných balonech Zambijci jakoby s "cheaty" okamžitě nacházeli nejlepší možnou cestu k soupeřově brance a efektivně hrozili. Jim obecně parádně fungovala ofenzíva založená na spolupráci "taťky-rozdavače" Katonga a dvou hbitých křídel Mayuky (zprava) s Kalabou (zleva).

Shrnuto a podtrženo to dnes Zambii vyhrála disciplína, na Afriku nadprůměrná organizace hry a v neposlední řadě, to se sluší přiznat, i senegalská marnotratnost v zakončení. Můj logicky unáhlený, avšak přesto racionálně obhajitelný verdikt po úvodním zápase potom zní: pro příští kvalifikační cyklus dotáhnout protřelého cizince znalého bazálních taktických principů. Takhle to bylo opravdu mimořádně nedomrlé. Až senzačně. Prozatím jde totiž Amarovi Traorému pochválit snad jen odvahu střídat včas, a to ještě dosti citlivě - ve výsledku efektivně. Jak Dia, tak Cissé si dnes totiž velmi hlasitě řekli o místo v základní sestavě...

Senegal - Zambie 1:2

12. minuta - GÓL! Zambijci poměrně rychle využívají chabé koncentrace favorita, když se po standardní situaci mohli dostat hned ke dvěma hlavičkám, přičemž ta gólová, Mayukova, byla dílem zcela osamoceným, jedinečným - a to přitom na malém vápně, přímo uprostřed pokutového území.

14. minuta - Ze standardní situace málem zapršelo i na druhé straně. Tentokrát Niang zleva kroutil míč rovnou na přední tyčku, kde skákal Sow a jen prvotřídní reflex zambijského brankáře uchránil balon od proskotačení těsně kolem tyče do sítě.

16. minuta - A Senegal měl opět namále! Brankářovo rozpačité vyběhnutí vyústilo jednak v ruku, jež se asi neprávem nepískala, jednak ve zmatek, následně vyřešený přihrávkou do kraje pro Katonga, před nímž už stál jen rozhozený golman a obránce Sane, jehož heroický blok také rozhodl.

20. minuta - GÓL! Senegal to snad musí dělat vážně...vlastní nedisciplinovaností si teď vlastně prohrál zápas, když Katongo hravě využil jedné z džuzen v protivníkově obranné linii, aby Kalaba mohl už od vzdálenosti nějakých 25 metrů od brány sprintovat zcela sám. A poradil si, před golmanem uhnul trochu doprava a poslal míč pod jeho skákajícím tělem.

42. minuta - Další povedený protiútok z dílny zambijské reprezentace. Mayuka tentokrát zamotal hlavu statickému Diawarovi a zpoza šestnáctky prudkou ranou na přední tyči protáhl Coundoula.

45+1. minuta - Demba Ba na hraně šestnáctky brilantně v otočce převzal polovysokou přihrávku spoluhráče, přestože však okamžitě směřoval míč na zadní tyč, od slavení branky jej odradil skvěle načasovaný skluz Sunza.

52. minuta - Špatně provedený skluz na pravé straně u brankové čáry umožnil střídajícímu Diovi cpát balon pod sebe, kde číhal z dobré pozice pálící Sow. Ten však zabijácký instinkt zrovna neprokázal, když minimálně o půl metru přestřelil.

63. minuta - Diamé se vyšplhal do vzduchu pro N’Dawovu precizní dodávku z přímého kopu, i když byl ale na ose hřiště a nikým nehlídán, mičudu jen lehce škrtnul, takže zahučela poměrně dalece mimo.

65. minuta - Signál ze standardní situace zřejmě nedopadl, jak měl, neboť N’Doye si se sklepávaným míčem neporadil, přesto ze zákrytu pálil Ba. Z parádního postavení ovšem Mweeneho opět neprověřil.

68. minuta - Okamžitý vliv na vývoj utkání mohlo mít představení Papisse Cissého. Ten si ambiciózně velkým obloukem píchl míč mezi dvěma soupeři, dohnal ho u brankové čáry a odtud mohl hledat hned dva nehlídané spoluhráče; jeden z nich, ten patrně hůře postavený, Demba Ba, ale trestuhodně hlavičkoval do spojnice břevna a pravé tyče.

74. minuta - GÓL! Potvrzení, že Zambie trošku ztrácí půdu pod nohama. Brilantní spolupráce N’Doyeho s N’Dawem - druhý jmenovaný milimetrově přenesl míč do vápna, jeho kolega po zpracování na hrudi bleskurychle vystřelil na přední tyč, kam Mweene jednoduše nestihl doskočit. Ani nemohl.

90+4. minuta - Mweene se ještě v závěru musel vyznamenat, aby nenechal zakončit neúnavného Diu.

Senegal (4-3-3): Coundoul - Sané, M’Bengue, Diawara, Mangane - Gomis (28. N’Doye), Diamé, N’Daw - Sow (67. Cissé), Ba, Niang (46. Dia)

Zambie (3-4-3): Mweene - Musonda (87. Chavanga), Kasonde, Himonde - Chansa (71. Mulenga), Lungu, Sinkala, Sunzu - Kalaba, Katongo, Mayuka (81. Chivuka)

Hvězdy zápasu: Kalaba, Katongo, Mayuka (všichni Zambie)

Co čekat od zítřka?

Napodobí Sloni rozpačitý úvod dalšího favorita ze Senegalu? Nic tomu nenasvědčuje; síla a forma výběru v čele s Didierem Drogbou se v turbulencích, které fotbalem na černém kontinentu poslední rok a půl zmítají, zdá být jedním z mála stabilních majáků. Navíc Súdánci nemají takový potenciál jako Zambie, takže očekávejme snadný zápas pro sázkaře. Nebo ne? Tým ze Sahelu je velkou neznámou. Jeho předturnajové výsledky nebyly optimální, ale trenér Abdalla prakticky v každém utkání vyslal na hřiště jinou sestavu; zatímco fotbal Slonů by měl být očekávatelně atletický, rychlý a založený na obrovské individuální kvalitě zejména útočných hráčů (a na druhou stranu poněkud lehkomyslný v zápasech s outsidery), o Súdánu nevíme několik hodin před jeho slavnostním představením se prakticky nic. Nejbližším vodítkem pro ty, kteří si nenašli čas Abdallův výběr pozorně sledovat v kvalifikaci, budiž jejich vystoupení na APN před čtyřmi lety; tehdy z toho byly tři prohry a žádný vstřelený gól. Odčinit tuto krušnou historii je primárním cílem týmu, který by měl být velice dobře připraven; prošel totiž intenzivními tréninkovými kempy a do Malaba, hlavního města Rovníkové Guineje, dorazil jako vůbec první.

"Myslím, že letošní turnaj bude velice těžký, možná ještě těžší než ten předchozí," prohlásil Didier Drogba s odvoláním na leden roku 2010 v Angole, kdy se Sloni rovněž z pozice vysokých favoritů loučili s šampionátem už ve čtvrtfinále. Nad síly oranžové skvadry bylo tehdy Alžírsko, a útočník Chelsea proto volá po zlepšení tohoto zápisu. A má nejvyšší čas: v jeho třiatřiceti letech to pro něj dost možná bude jedna z posledních velkých akcí vůbec. "Myslím, že je načase, aby hráči jako já, Didier (Drogba) a Kolo (Touré) dali více příležitostí mladším hvězdám," prohlásil Didier Zokora: touha Slonů po zlatém kovu je tak zákonitě ještě mnohem větší.

Utkání mezi Burkinou Faso a Angolou by podle papírových předpokladů mělo být soubojem o druhé místo. Burkiňané, kteří stanovili rekord šampionátu, když na soupisku zapsali borce z celkem 15 různých lig (a jsou také společně právě se Slony jediným manšaftem, ve kterém není žádný zástupce domácí nejvyšší soutěže), by na základě opatrných předzápasových prognóz měli tahat za kratší konec; boj přímo na hřišti však zřejmě bude značně vyrovnaný. Burkina má před sebou velký úkol: pokud nechce naplnit pověst "kvalifikačního týmu", který na závěrečných turnajích pravidelně pohasíná a hraje pod svoje možnosti, musí vykročit správnou nohou. Případná prohra s přímým konkurentem by pro Duarteho družinu znamenala obrovské problémy.

Burkina Faso si v poslední době prošla psychicky dost náročným obdobím; mohla za to opakovaná stížnost Namibie na start Hervé Zenguého, který se do země přiženil a měl nastoupit za Duarteho tým v rozporu s mezinárodními pravidly. Oficiální místa tuto záležitost smetla ze stolu teprve několik dní před úvodním zápasem Hřebců. Černé antilopy se oproti tomu zdají být v relativně dobré pohodě, natěšené a připravené útočit. Boj o druhé místo může začít.

Hřebci se budou spoléhat především na nebezpečné duo Alain Traoré - Jonathan Pitroipa; na lavičce by potom na svoji šanci měl mezi jinými čekat i Alainův bratr Bertrand, teprve šestnáctiletá naděje Chelsea. Akcie Angoly rovněž drží v rukou ofenzivní hráči, z nichž nejvýraznějším je Manucho.

Stranou pozornosti

- Ačkoliv se to nedá přeceňovat a na výsledky národního týmu to těžko bude mít výraznější vliv, vězte, že si Nigerijci konečně udělali pořádek ve své fotbalové hierarchii. Doteď na jejím území fungovaly čtyři funkční orgány, které se navzájem různě mísily, křížily, rušily...což nyní rázně zatrhl samotný nigerijský soud. Jakkoliv jedna ze dvou ilegálních institucí, Nigerijská fotbalová federace (NFF), v oficiálním prohlášení uvedla, že žádnou kopii rozsudku neobdržela, verdikt by měl znít takto: jelikož NFF spolu s NPL (Nigeria Premier League) jsou ustaveny orgánem FIFA, která kompletně podléhá švýcarskému, nikoliv nigerijskému právu, není v zájmu africké země, aby tyto organizace volně operovaly na jejím území. Činit tak nyní budou jen na vlastní riziko, přičemž právník Oguchukwu už byl údajně požádán, aby na situaci dohlížel. Z vyslovení soudu tedy nyní dál platí vše, co už roku 1999 posvětilo Národní shromáždění. Tedy že Nigeria Football League Limited (NFL) a Nigeria Football Association (NFA) mají jako jediné orgány legálně dovoleno působit v nigerijském fotbalovém světě, přičemž jako "velký taťka" by v tomto tandemu měla fungovat prvně jmenovaná organizace. Zneuznaná NFF má momentálně tříměsíční prostor na odvolání - do té doby platí nepraktický status quo, který buď může nigerijský fotbal načas ochromit, nebo se zkrátka pojede podle zaběhlých, a nám skrytých pravidel.

- Pozadí jednoho z dnešních zahajovacích zápasů, toho pozdějšího, bylo dosti černé. Patrně každý Zambijec totiž musel mít na paměti osudy svých předchůdců z roku 1993, kteří se na cestě do Senegalu ke kvalifikačnímu duelu zřítili s letadlem - ironicky právě na faktickém území letos pořádajícího Gabonu. Vojenský speciál tehdy zaplul pod hladinu Atlantského oceánu, odkud se už žádný člen posádky nikdy nevynořil. Kapitána tehdejšího výběru, Kalushu Bwalyu (nejvíce startů, dnes prezident fotbalové asociace), potom od smrti uchránil akorát později plánovaný přílet z důvodu klubových povinností v PSV Eindhoven. Zambie každopádně musela skládat kompletně nový národní tým, a přestože by nikdo z tehdejších internacionálů dnes již aktivně nepůsobil, vzpomínky jsou stále silné. To ostatně potvrdila slova kapitána týmu Christophera Katonga: "Jakmile vkročíme na gabonskou půdu, každé naše srdce se rozpumpuje nevídanou rychlostí, jak budeme vzpomínat na události roku 1993." Chipolopolo teď může napomoci snad jen fakt, že do Gabonu budou muset cestovat jenom v případě postupu do semifinále; tam ovšem dnes výrazně nakročili. Ani případnou účastí ve finále by se nicméně současná zambijská skvadra pořád nevyrovnala tehdejšímu legendárnímu složení s osou v brankáři Chabalovi, obránci Mulengovi či útočníkovi Mutaleovi. To byla totiž ve vší vážnosti jedna z nejsilnějších afrických fotbalových part v dějinách kontinentu. Heroicky, i díky jasné výhře 4:0 nad Itálií, postoupila až do čtvrtfinále LOH v Soulu (1988); získala bronz na Asijském poháru 1990; a do 27. dubna 1993 také víceméně postupovala na historické mistrovství světa 1994. Uctění památky by to však bylo více než pohádkové...

- Na závěr našeho prvního dílu zpravodajství přímo z Afrického poháru národů pro vás mám ještě jednu legrační průpovídku, kterou před časem nakrmila média přítelkyně Kevina-Prince Boatenga, Melissa Sata. Záložník AC Milán, jak známo, skončil s reprezentační kariérou, takže se nám letos na kontinentálním šampionátu nepředstaví. Činil tak ovšem z důvodu častých zranění, a právě jejich příčinu se nám dnes 25letá modelka rozhodla objasnit. Prý za to může nadměrný sex. "Důvodem, proč je tak často zraněný, je náš sex provozovaný sedmkrát až desetkrát týdně," svěřila se fotbalistova přítelkyně a neváhala dodat, jaká že je její oblíbená poloha a tak dále a tak dále. Pro nás je ale klíčové - a to nás nepochybně bude nejvíc zajímat -, že nejčerstvější hráčovo zranění je charakteru svalového, mělo by jít o levý stehenní a plánovaná doba strávená na marodce se momentálně odhaduje na čtyři týdny - to už, prosím pěkně, čerpám z oficiálního vyjádření Ghaňanova italského zaměstnavatele.