Africký pohár národů - preview zápasu o bronz

První ze dvou závěrečných zápasů Afrického poháru národů přichází na řadu. Finálový předkrm v podobě utkání o bronz nabídne reprízu duelu dvou postoupivších ze skupiny D, Ghany a Mali. Bude se opakovat výhra favorita, nebo se Keita a spol. zbaví jednoho historického břemene?

Zklamání? Určitě ano. Propadák? Určitě ne. A nešlo by o něj, i kdybychom tu neměli pány experty ze Senegalu či Maroka. Ghana zkrátka po celý turnaj vypadala zdravě, jako šampion, v rozhodujícím okamžiku ale opět pochybila - až to nebezpečně připomnělo MS, kde rovněž Asamoah Gyan mohl rozhodnout z penalty a neučinil tak. Tehdy nicméně Black Stars neměli šanci na cenu útěchy; letos se ještě musejí zkoncentrovat na duel o bronz, ačkoliv to třeba zrovna elitní hrotový útočník bude mít nesmírně těžké. V týdnu se stal obětí osobních útoků na Twitteru - právě on měl být tím pravým a možná jediným viníkem vypadnutí.

Což ale rozhodně nebude pravda; Ghana vypadla na nejlépe hrajícím celku šampionátu, takže se rozhodně nemá za co stydět. Teď jen udolat Mali - s nímž se nepotkala na žádném z předchozích 27 turnajů, zatímco letos se tak děje už podruhé v 15 dnech - a pro zlato se holt pojede až do Jižní Afriky. Tak jednoduché to ale určitě nebude, že? "Hráči jsou dole. Budeme muset ještě hodně udělat, abychom obnovili jejich vítěznou morálku pro zápas o bronz," nechal se ostatně slyšet asistent trenéra Stevanoviće, o jehož konci u národního týmu (který já osobně vůbec neschvaluji) se už napsalo mnoho řádek.

První vzájemné střetnutí Ghany s Mali skončilo ve skupinách očekávaným výsledkem 2:0. Ghana o něm každopádně rozhodovala až po hodině hry, když řádil trojlístek Gyan-Asamoah-Ayew. Teď přitom není ani zdaleka jasné, zda každý z těchto borců nastoupí v základu. Místo Gyana tam já osobně čekám mladšího Ayewa nebo Tagoea, svou šanci by možná konečně mohl dostat Daniel Opare, jenž si bude dělat zálusk rovněž na tyto tři nejofenzivnější posty.

A již dnes známé změny se odehrají níže: defenzivní parťák Annana bude zbrusu nový - Badu se totiž stále necítí jistý se svou nataženou kolenní šlachou, přičemž Boateng si proti Zambii nechal ukázat červenou kartu. Šanci proto dostane Mohammed Abu, aspoň se to tedy očekává. Stejný problém se pak řeší i na stoperu, kde bude chybět stálice a jedna z opor letošní Ghany, John Boye. Také on se ocitne v karetním trestu, přičemž první náhradní volba jménem Vorsah teprve stíhá uzdravení z drobného zranění, které si přivodila proti Zambii. Nejpravděpodobněji se tak jeví partnerství dvou Mensahu, Johna a Jonathana. Aby toho ale nebylo málo, rovněž ghanský kapitán (John Mensah) měl v nedávné minulosti obtíže s bolavým stehnem.

Zatímco každopádně v táboře Ghany musí převládat zklamání, Malijci budou asi především odhodlaní. Odhodlaní zlomit jedno prokletí, které je posledními dvěma dekádami terorizuje s nepříjemnou pravidelností. Totiž obměněný tým nyní čeká už čtvrté utkání "útěchy" na APN za posledních osmnáct let, přičemž všechna předešlá byla neúspěšná. 1994 - 0:4 a 1:3. 2002 - 0:3 a 0:1. 2004 - 0:4 a 1:2. Z toho navíc vyplývá, že v závěrečných fázích šampionátu Mali, jehož maximem je stříbro z roku 1972, zapomíná střílet góly; což ostatně nepopírá ani jeho středeční semifinále s Pobřeží Slonoviny. Co tedy nyní změnit? Snad sázet na relativně bezejmenný, ale o to poctivěji pracující mužstvo, které tyto neúspěchy z větší části nezažilo. Otázkou zůstává, jestli něco takového bude stačit. Potom už asi bude hodně záležet na přístupu samotného protivníka.

Ten s bitvami o bronzové medaile nemá bůhvíjaké zkušenosti; klíčový by ale mohl být fakt, že nedávné dvě edice APN Black Stars nikdy neopouštěli bez "placek". Předloni to bylo senzační a prohrané finále s Egyptem, roku 2008 úspěšné klání odpadlíků s podobně ambiciózními Slony. Poslední ghanská památka na neúspěšný duel o bronz potom pochází ještě z minulého století, konkrétně z roku 1996, kdy nad generací Abediho Pelého vyzrála Zambie.

Tak jako tak, ať se nakonec raduje jedna strana, nebo druhá, zápasy o bronzové medaile mají na Africkém mistrovství tradičně vynikající pověst. Vždyť už nabídly tolik atraktivních labutích písní poražených semifinalistů, že lze jen těžko pro dnešek počítat s nějakým pachtěním. Celkově od roku 1962 tyto utkání vyprodukovaly 72 branek, což dělá průměr zhruba tří gólů na utkání. Do zlatého fondu APN se pak kupříkladu musí řadit výhra DR Kongo roku 1998 poté, co o vítězi rozhodoval až penaltový rozstřel - třebaže Burkina Faso ještě čtyři minuty před koncem normální hrací doby vedla vysoko 4:1. Dočkáme se letos podobně napínavé záležitosti...?