Africký pohár národů - jedenáctý hrací den

Zambijská cesta za obhajobou končí předčasně i svým způsobem nešťastně - ve skupinové fázi a na nelspruitské polopoušti. Naproti tomu Nigérie s Burkinou Faso úspěšně pokračují ve své očistě. Super Eagles pomohly dva pokutové kopy, hřebcům stačila bezbranková remíza rovnou k pole position...

Už od začátku zápasu Zambie s Burkinou Faso byly jasné dvě věci - hřiště Mbombela Stadium v Nelspruitu skutečně není adekvátní pro takto důležitý turnaj, a kouzlo Hervého Renarda loňským grandiózním finále zkrátka vyprchalo.

Začít můžeme třeba od zranění - poté, co písčitý povrch odepsal z turnaje hned dva nejdůležitější články etiopské sestavy a prakticky tak dokonale zhatil jakékoliv šance outsidera na překvapení, přišla tentokrát řada na burkinskou hvězdu Alaina Traorého; nejlepší střelec turnaje odkulhal už po nějakých šesti minutách, byl nakonec nucen střídat a zraněné stehno jej pravděpodobně vyřadilo ze zbytku šampionátu. Ve 14. minutě jej pak následoval zambijský pravý bek Davies Nkausu...

...a komentátoři na britské verzi Eurosportu tak měli dostatek munice na celý dlouhý první poločas. Evidentně má jít o biologický problém, který "skalpoval" nelspruitský pažit a přinutil tak hráče zvykat si na plážový fotbal; to však jen těžko ospravedlní fakt, že zápasy "céčka" byly právě díky němu zhusta nesledovatelné (a to se sem ještě několikrát vrátíme). Po přestávce, kdy již bylo vše ohledně stavu hřiště několikrát zopakováno, přišly ke slovu pro změnu kalkulace v počtu fair play bodů za udělené žluté a červené karty - dlouho, předlouho to totiž vypadalo, že se o postupujícím mezi Nigérií a Zambií rozhodne právě v tomto kritériu. Pokud se ptáte, proč se pánové za komentátorským mikrofonem nestarali raději o fotbal, odpověď je jednoduchá - žádný k vidění totiž nebyl.

Spíše jsme si užili prazvláštní kombinaci nohejbalu a karate, samozřejmě při naprosto vyrovnaném soupeření dvou silných týmů, které smrdělo remízou už dlouho před výkopem. Když i ty nejkratší přihrávky míří nutně zcela mimo, jelikož skákající míč prostě nelze udržet v zamýšlené trajektorii déle než několik metrů a nějaké složitější, techničtější zpracování, pasy a finty vypadají jako zhola nemožný úkol, je jasné, že u tohohle budou diváci spíše trpět.

Burkinský kouč Paul Put se navíc na jasný úkol "minimálně udržet postupovou remízu" připravil stažením hrotového útočníka a jeho nahrazením Florentem Rouambou, čímž na burkinské straně hřiště vzniklo vzorové 4-3-3 se silovým středem zálohy a veškerou kreativitou soustředěnou v ofenzivní trojce, kde měl být na hrotu zřejmě Traoré či Pitroipa (to už se nedozvíme, protože Traoré odkulhal ze hřiště dříve, než se stačil výrazněji zapsat do hry); po nuceném příchodu Bancého sice Jestřábi získali hrot, ale ani vysoký excentrický forvard se na špici útoku příliš nezdržoval a spíše se soustředil na držení míče a obtěžování zambijské defenzivy tam, kde bylo zrovna potřeba.

Burkina vypadala na hřišti lépe - hráči v zeleném se po většinu zápasu více snažili, jako by si zřetelněji uvědomovali, kolik je toho v sázce; jejich aktivita však často připomínala spíše zbytečné vysilování, a přestože hru převážně ovládali, nedostali se vlastně za celý zápas do žádné šance. Ne že by jim to mělo vadit; remíza byla koneckonců od začátku zcela přijatelný výsledek. Příchod dalšího středního záložníka Daha po přestávce navíc jasně potvrdil, že to Put dobře ví.

Ve 34. minutě jsem si udělal poznámku, že "tohle nemůže skončit jinak než 0:0". To se zdálo už v takhle brzké fázi zápasu být neprůstřelné: Burkiňané se soustředili spíše na udávání tempa než na skutečnou snahu skórovat, a Zambijci sice i dnes vytáhli z klobouku několik ostrých brejků, ale kombinace spolehlivé jestřábí defenzivy, příšerného hřiště a vlekle impotentní formy forvardů Chipolopolo (kapitán Chris Katongo se dokonce ani nedostal na hřiště a byl nahrazen Mbesumou, jehož robustní postava a styl hry á la "tank" měly za daných okolností lépe platit) způsobovala, že to na nějaký úspěch nevypadalo ani tady.

Přímočařejší a rychlejší Zambii navíc vepředu kriticky chyběla (jako po celý šampionát) nějaká kreativní myšlenka, což je dle mého názoru možné připsat jedné věci - loni těžil Renardův tým zejména z výborné rozehrávky z hloubi pole, kterou inicioval skvělý Sunzu, a z nezastavitelné levé lajny, na níž veterán Musonda perfektně doplňoval Rainforda Kalabu.

I letos byl sice Kalaba individuálně nejlepším Zambijcem (a bylo to vidět i dnes, ač jej v rámci celého turnaje poměrně jednoznačně zastínil Chisamba Lungu), ale s razantním poklesem Musondovy a Sunzuovy formy zůstal zcela odstřižený od zbytku týmu; zambijské brejkové ataky byly sice dobře sehrané, ale předvídatelné a neefektivní. Nic, co by alespoň průměrně takticky vybavený tým měl mít potíže ubránit.

Chipolopolo loni ani jednou neměli větší držení míče než soupeř - je tedy dost ironické, že právě dnes tomu tak bylo. Na hřišti to totiž vypadalo, že tato statistika musí logicky vyplývat lépe pro techničtější, záložní řadu spolehlivě ovládající Burkinu; ukázalo se však, že Jestřábi nikterak nelpěli na vlastnictví balonu (a s tím nutně spojeném vyvíjení činnosti) a bohatě jim stačilo soupeře ve středu hřiště prostě přečíslit.

Zambie, která nutně potřebovala vyhrát, tak na jednu stranu musela diktovat tempo proti přesile kolem středového kruhu, což nutně vyústilo v nedotažené a nanicovaté "barikádování" před vlastním vápnem a následné útoky po stranách - a zároveň se v plné nahotě ukázalo, že tohle Renardův tým, zvyklý vyčkávat a rychle udeřit, prostě vůbec neumí. Burkina dokonale eliminovala jeho rychlost a přímočarost - a právě to byla polovina jejich loňského úspěchu; tu druhou si už Zambijci "odstřelili" sami (zhoršenou formou obrany, odstřižením Kalaby a nepřítomností platného centrforvarda).

Těch několik pološancí prostě dnes na výhru stačit nemohlo, a ani pokus o závěrečný tlak vlastně nepřinesl (kromě vytažení hry před burkinské vápno, kde se naopak ještě více potvrdilo, že Zambie prostě absolutně nemá zálohu schopnou přečíslit soupeře v déle budovaném postupném útoku) vůbec žádné ovoce.

Renard vlastně mohl změnit jen velmi málo - a to se mu povedlo (Mbesuma na tomto hřišti skutečně obstál a představoval reálné nebezpečí). Jenže věcí, které jeho dlouhá léta vypiplávaný tým letos táhly ke dnu, bylo prostě přespříliš. Burkina pouze s okázalým zívnutím zvedla hozenou rukavici - v utkání, v němž mohli oba brankáři klidně soupeřit o to, kdo umí postavit hezčí hrad z písku.

Burkina Faso - Zambie 0:0

2. minuta - Ještě než se s námi Alain Traoré rozloučil v slzách, vystrašil Mweeneho skákavou střelou, která se odrazila od země těsně před brankářem; ten ji však nakonec dokázal vyrazit, zřejmě i proto, že šla přímo doprostřed.

16. minuta - Po pěkné zambijské kombinaci se ke střele v dobré pozici dostává Mbesuma, avšak trestuhodně pálí přímo do Diakitého, slabě a zbrkle. Později se ukáže, že tohle byla vlastně jedna z největších šancí zápasu.

37. minuta - Emmanuel Mayuka letos zaznamenal snad největší výkonnostní propad ze všech hráčů turnaje; pohyb mu nicméně stále nechybí. Tedy alespoň pohyb k zemi - jak ukázala tato situace, kdy si ladným skokem místo penalty vymodlil žlutou kartu za simulování.

45. minuta - Po Lunguově dobrém centru se míč dostal až k zadní tyči, kde číhal úplně osamocený Kalaba - jeho hlavička však míří pouze do rukavic gólmana Diakitého! Strážce burkinské sítě si zřejmě hodně oddechl, že míč šel přímo na něj - nepůsobil totiž rozhodně jistým dojmem.

59. minuta - Roh Rainforda Kalaby letěl do vápna, kde se k míči probil silný Mbesuma - nejjednodušší ze signálů se nakonec mohl ukázat i nejefektivnějším, nebýt příliš nepřesné hlavičky mohutného forvarda.

90+1. minuta - A poslední z hotové plejády gólových příležitostí si na své konto připisuje dnes opět dobrý Jonathan Pitroipa, kterému ve skutečnosti nechybělo mnoho, aby ostrý Panandétiguiriho centr uklidil do sítě.

Burkina Faso (4-3-3): Diakité - Panandétiguiri, Koffi, B. Koné, Paul Koulibaly - Kaboré, D. Koné, Rouamba - Balima (46. Dah), Al. Traoré (11. Bancé), Pitroipa (90+2. Ab. Traoré)

Zambie (4-4-2): Mweene - Nkausu (15. Musonda), Himoonde, Sunzu, Mbola - Lungu (80. Sakuwaha), Sinkala, Chansa (55. Mulenga), Kalaba - Mayuka, Mbesuma

Nejlepší hráči zápasu: B. Koné, D. Koné (oba Burkina Faso), Kalaba (Zambie)

Palec dolů: tomu, kdo rozhodl, že hřiště v Nelspruitu je regulérní pro velký mezinárodní turnaj (a to platí pro všechny zde hrané zápasy)


Před poměrně prázdnými, avšak hlučnými ochozy Royal Bafokeng Stadium (Nigérie i Etiopie mají určitě jedny z pěti nejlepších fanoušků tady) se při úterním večeru rozehrála bitva, jakou jsme tu patrně ještě neměli. Zaprvé královská prasečina; zadruhé duel, v jehož rámci sehrály naprosto zásadní roli standardní situace všeho druhu; a do "zatřetí" si třeba smíchejte dvě penalty, velkolepou one-man show Victora Mosese a další červenou kartu pro šaška turnaje, etiopského brankáře Sisaye Banchu...

Nejdříve - než se pustím do rozboru toho, co dělalo rustenburgskou bitvu atraktivní - bych rád předeslal, že start zápasu, ba rovnou celý první poločas, nikterak nenapovídal tomu, že bychom mohli přihlížet nějakým způsobem památnému souboji. Ostatně docela výmluvná je činnost, jakou jeden z nigerijských funkcionářů promptně zareagoval na velmi klasickou úvodní oťukávanou - zkrátka to v lóži zalomil již s odbitím první čtvrthodiny. A jak jsem už naznačil, ke spánku vybízela celá půle.

Etiopané se s tím nemazali - všechno, co se jen trochu přiblížilo vápno, prostě seřezali; až jsme se s komentátory Eurosportu divili, že nigerijské kotníky držely a nepouštěly (ten Mosesův měl namále stoprocentně). Super Eagles se ovšem do šancí nedostávali jen z téhle prosté příčiny, za ty další si už mohli jen a jen sami. Konkrétně šlo o časté přeskakování středu pole v mezihře (aktivně mnohdy působil akorát debutující mladíček Mba, Mikel se spíš jen na místě otáčel), zbytečně přepálené, dalekonosné kolmice a přílišnou závislost na jedincích u obou lajen (Moses vlevo, Ambrose vpravo). Ve finále jsme se pak o pauze při highlightech mohli přesvědčit, že Nigerijci celý poločas hrozili výhradně ze standardek (beze špetky nadsázky)!

Těch se vůbec na obou stranách zahrávaly mraky; a nigerijské provedení se s tím etiopských takřka vůbec neshodovalo. Outsider se na přemíru standardek vážně nemohl spolehnout: platilo totiž pravidlo, že dodávky od rohových praporků létaly příliš daleko, zatímco ty z přímých kopů naopak mívaly problémy přeplachtit prvního protivníka. Nigerijci to měli lépe vykoumané. Jednak tedy Moses nezklamal při obou penaltách, ale to je samostatná disciplína, jednak se z křídelníkových donášek alespoň nezřídka hlavičkovalo. Že už vesměs každý takový projektil mířil kamsi nad břevno, to je věc druhá.

Ale zpět na zem, do hry hypoteticky ignorující standardní situace. Tam to byla velká stereotypní nuda, vskutku. Zezačátku to tedy zvládal vytrhávat nabuzený talent Mba, který neustále chtěl míč a rád na sebe bral odpovědnost - jenže jakmile se i on odporoučel do ztracena, kam se předem uklidili jeho parťáci ze středu pole, mohl si divák docela dobře střihnout šlofíka. Takový Emenike se totiž do hry prvně pořádně zapojil teprve ve 37. minutě, když se pro balon stáhl až ke středové lajny, aby záhy dlouho působil v roli jakéhosi volného levého ofenzivního záložníka. Do té doby vrchnímu nigerijskému kanonýrovi přilétávaly míče jedině za obranu, ačkoliv zrovna on patří mezi hroťáky, co si poradí i s pasem do nohy.

Střelec ve službách Spartaku na tom byl každopádně pořád docela dobře, srovnáme-li ho s Kalem Uchem. Toho šlo zaregistrovat pomalu jen při čtení zahajovací jedenáctky, jinak legionář z Turecka jako by neexistoval. Napravo, kde měl zjevně začínat, ihned vyklidil prostor Ambrosemu; a ztrácel se rovněž ve středu. Aby toho nebylo málo, předal pak svému zástupci Musovi v 65. minutě svůj neviditelný plášť, aby zpravidla výrazný kolega v příštích minutách stejně tak nepouštěl žádnou hrůzu.

Inu, po individuální stránce - po té se zkrátka Nigerijci potáceli ve vzduchoprázdnu. O to více ale vynikal krutě versatilní Moses, jenž během včerejšího střetnutí stihl ovládnout pravou, levou i "neutrální" stranu, tedy střed. Obě penalty se pískaly po faulu na něj, zbylé tutovky vzešly z jeho standardek. Klasický all-rounder, jak by nejspíše poznamenali v Anglii. Komplexní výkon, jaký se na APN málokdy vidí.

A zaplaťpánbůh za něj, opravdu; protože čím jiným bychom se jinak bavili? Prací etiopské kontrarozvědky? To určitě nikoliv. Nezapomínejte, že vyslanci Afrického rohu postrádali tužící gel jménem Asrat Megersa, bez něhož střed pole sice nevypadal nikterak tragicky, ovšem stále se tam leda nadoraz bojovalo, nic víc, strategický plán nečitelný. Jinými slovy: každý hrál, na co zrovna měl, nikomu se nedalo nic vyčítat. Ba spíše naopak - zadní čtverka podala možná nejzodpovědnější výkon na mistrovství, doopravdy nikam nevyrážela - ani beci - a veškerá ofenzivní snaha tedy v součtu závisela na útočné trojici či spíše samotném Saidovi.

Etiopská parta na šampionátu zkrátka a dobře finišovala dosti po svém. Trenér před výkopem učinil až osm změn, takže ve finále protočil kompletní třiadvacítku přítomných tváří (včetně všech golmanů, ano) - a tím jenom potvrdil, že si se svými svěřenci přišel tuhle akci v první řadě obyčejně užít. Co je potom zvláště chvályhodné, je tím pádem prostá skutečnost, že tu Etiopané v žádném případě neplatili za nějaké kašpárky.

Dojem zanechali stoprocentně pozitivní, ukázali se v prapodivně komplexním světle (na úvod šokovali technickou vyzrálostí, závěrem fyzičností), Saladin Said zastínil i věhlasnější kolegy-útočníky (viďte, Manuchové a Mayukové?) a ve včerejším duelu předvedli (možná omylem) také zajímavé taktické variace jako citlivou kombinaci osobní a zónové obrany. Koho by kdy napadlo, že teď takové věci budeme konstatovat o 110. týmu žebříčku FIFA, před kterým se krčí i celky Nové Kaledonie či Burundi...?

Etiopie - Nigérie 0:2

2. minuta - Absolutně nehlídaný Efe Ambrose zcela jistě měl zpoza zadní tyče odhlavičkovat do sítě Mosesův záměrně přetažený centr z přímého kopu.

30. minuta - Nigerijci poněkud podcenili etiopskou standardku z velké hloubi pole, takže se na zadní tyči po centrovaném balonu vrhala hned dvojice neobsazených fotbalistů v zeleném - a především Oukri divže nedosáhl.

44. minuta - Čirý amatérismus od rozhodčího El Ahracha. Elias Biyadiglign stoprocentně sestřelil Emenikeho s nárokem na žluté ocejchování a sudí mu to také původně hodlal spočítat - pak si ale uvědomil, že hráč s číslem 12 už jeden kartonek na kontě má, a tak jej opět zandal do kapsičky. Ugh!

65. minuta - Nigerijci se zdají být nebezpeční skutečně jen ze standardek, a to ještě ani tam procento "úspěšnosti" nebude závratně vysoké. Nicméně tentokrát Oboabona hlavičkoval tak, že na brankové čáře musel zasahovat Butaco, aby zastoupil jančícího brankáře Banchu.

66. minuta - A etiopský golman se přeci jen třásl i při střele plynoucí ze hry. Dělo se tak, když výjimečně napřáhl Mba a míč se záhy nevyzpytatelně odrazil od hrbolatého trávníku.

78. minuta - Penalta! Mosesova neúnavnost nakonec přeci jen vniveč nepřijde, nebo by tedy správně přijít neměla. Alula Girma jednoduše nestačil křídelníkovým rychlým nohám a viditelně jej podrazil.

79. minuta - GÓL! Moses se sám klíčové situace ujmul a naložil s ní jako zkušený mazák. Počkal si na Banchův pohyb a pak po zemi nasměroval mičudu k levé tyči. Banální.

81. minuta - Ale pozor, kluci nigerijští, ono ještě není hotovo! Etiopané si vystačili s jediným Saidem ve vápně, který si s přehledem doskočil pro centr z levé strany a přinutil ještě Enyeamu k brilantnímu zákroku.

83. minuta - Také bílí nicméně mají ve svém středu silné hlavičkáře, o tom jsme se včera rovněž několikrát přesvědčili. Bancha ovšem Ideyeho vychytal po vzoru svého známějšího protějšku.

85. minuta - Neskutečné, prostě neskutečné! Sisay Bancha si rovněž ve svém druhém vystoupení na turnaji vykoledoval červenou kartu, tentokrát za naivní nůžky, jimiž vystartoval proti dravému Mosesovi a docela přirozeně netrefil balon. Druhá žlutá, penalta, není co řešit...

89. minuta - Do klece se postaví Hintsa, což bychom tedy měli poznat podle čísla na zádech brankářského dresu, které bylo improvizovaně vyrobeno kobercovkou. Ale...nejde to.

90. minuta - GÓL! Nicméně rozhodnuto je tak jako tak, Moses tentokrát mířil k pravé tyči a měl zřejmě jediné štěstí, že proti němu stál amatér - jinak bůhví, zda by posléze slavil.

90+4. minuta - Saladin Said by si za celý turnaj stoprocentně zasloužil gól, o tom nemůže být pochyb, teď si ale za nulu na svém kontě bude moci spíše sám. Nejprve tedy ztroskotal na výtečném Enyeamovi, protentokrát ale z ideální pozice vysoko přestřelil.

Etiopie (4-3-2-1): Sisay Bancha - Abebaw Butaco, Elias Biyadiglign, Degu Debebe, Alula Girma - Dawit Estifanos (46. Minyahil Teshome), Yussuf Saleh (68. Birhanu Bogale), Addis Hintsa - Omod Oukri (46. Fuad Ibrahim), Getaneh Kebede - Saladin Said

Nigérie (4-3-3): Enyeama - Ambrose, Omeruo, Oboabona, Echiejile - Mikel (90+2. Yobo), Ogude, Mba - Uche (65. Musa), Emenike (75. Ideye), Moses

Nejlepší hráči zápasu: Saladin Said (Etiopie), Ambrose, Moses (Nigérie)

Co čekat ode dneška?

Jestliže první tři skupiny došly svého rozuzlení až v posledních zápasech (a v případě áčka a céčka navíc v posledních minutách), dnešní finální dějství úvodního dvanáctidenního maratonu bude trochu odlišné. Pobřeží Slonoviny má zajištěný postup z prvního místa, Alžírsko skončí docela určitě poslední - na tom už se nic změnit nemůže. Hraje se tedy "pouze" o druhou příčku...

...a lepší výchozí pozici má v tomto souboji podceňované Togo, kterému stačí remíza. S Tuniskem mají sice Jestřábi shodný počet bodů (3), ale arabský celek se na svého soupeře vůbec nechytá ve skóre, a musí proto bezpodmínečně vyhrát. Z mnoha hledisek půjde o bitvu dvou odlišných fotbalových světů - Silový, atletický subsaharský tým vs. arabští hračičkové. Důraz na obranu vs. důraz na útok. Není co ztratit vs. všechna čest v sázce. Outsider vs. favorit.

Togo se zatím na turnaji stihlo vyprofilovat jako tým dvou tváří - nejprve se vytasilo proti Slonům s atraktivním ofenzivním fotbalem, a přestože si tak získalo srdce mnoha nestranných fanoušků, na body to proti zkušenějšímu a po všech stránkách kvalitnějšímu soupeři nakonec nestačilo. Pro souboj s Alžířany tak trenér Six vymyslel jiný plán - bránit, bránit a ještě jednou bránit, znemožnit protivníkovi hrát svůj fotbal a dopředu vyrážet v brejcích. A to už vyšlo parádně - Fenci sice celý zápas ovládali hru, ale nebylo jim to nic platné, jelikož prohráli 0:2 a s turnajem se tak rozloučili předčasně. Účel světil prostředky, a Alžírsko, mnohými favorizované na medaili, umřelo na krásu.

Teď stojí před Jestřáby finální úkol - udržet na uzdě Tunisany. A podíváme-li se na podobně vybavené týmy, které byly včera a předevčírem konfrontováni s toutéž situací, dost možná nás čeká další destruktivní (a v důsledku perfektně postačující) hra na remízu. Togo má vše ve svých rukou - a protože jednak nemusí vyhrát a jednak svůj turnajový plán už minimálně splnilo, bude veškerý tlak ležet na Orlech z Kartága...

...a v předvečer klíčového boje to vypadá, že se s ním budou vypořádávat jen těžce. Tunisané na rozdíl od svého soupeře zatím vůbec neoslnili - Trabelsiho taktika s hlubokým trojčlenným záložním blokem nejenže nefunguje, ale navíc prakticky eliminuje největší zbraň týmu (kterou je samozřejmě Youssef Msakni); nejlepší střelec Issam Jemaa je zraněný, kraje obrany vypadají hodně zranitelně, a navíc se tu bavíme o týmu, který je notoricky známý tím, že nedokáže ustát přílišný tlak.

Mají tedy Tunisané vůbec šanci zvítězit? Pochopitelně že ano - jsou to koneckonců oni, kdo má k dispozici lepší mužstvo. Bude však potřeba hodně zabrat a předvést mnohem lepší výkon než proti Alžírsku a Pobřeží - Togo je zkrátka na koni a rozhodně na hřišti nenechá nic zadarmo. Letošní ročník se nese ve znamení vzepjetí západoafrických týmů, a je reálné očekávat, že to bude pokračovat i dnes. (Navíc, jak podotýká kolega v rubrice Stranou pozornosti, je tu otázka stavu hřiště, který by měl mnohem více vyhovovat právě Togu.)

Druhé utkání už vlastně neřeší vůbec nic a jediné, co je zde ve hře, je otázka psychiky - Sloni se chtějí případnou výhrou vyburcovat před důležitým a těžkým čtvrtfinále s Nigérií, Alžířané nechtějí opouštět bojiště bez jediného bodu a vstřelené branky. Kouč Fenků Vahid Halilhodžić byl po prohře s Togem hodně skleslý, láteřil nad neproměněnými šancemi a na přetřes (což je v Africe, bohužel, téměř pravidlem) přišla i jeho vlastní budoucnost; dokážou v sobě zlomení Arabové najít dostatek sil na důstojnou labutí píseň proti nejsilnějšímu týmu turnaje? Snad pokud Sabri Lamouchi, s postupem z prvního místa v kapse, bude experimentovat se sestavou a oťukávat dosud nevyzkoušené hráče..

Stranou pozornosti

- Emmanuel Adebayor je znám svým nestandardním přístupem k reprezentování své vlasti; však s ním už dvakrát přestal, aby po chvíli opět začal. Jakmile je však po třech letech s Togem opět na APN, zdá se, že mu na výsledcích týmu opravdu enormně záleží. Na základě jeho čerstvého rozhovoru lze soudit, že sám sebe vnímá jen jako stroj na góly, podobně důležitou součástku jako kohokoliv jiného z kabiny. "Nepřijel jsem si pro chválu a slávu. Přijel jsem vyhrávat zápasy. Nejdůležitější není přihlížet skvělému Adebayorovi, nýbrž skórujícímu Adebayorovi," prohlašuje útočník Tottenhamu, který se ostatně za celý tým stavěl již před začátkem turnaje. Příliš nízko posazená hladina bonusů za výkony na turnaji právě stála za druhým, mnohem kratším Adebayorovým vale tožskému národnímu týmu.

- Jedním z největších zklamání turnaje je bezesporu angolský útočník Manucho. Ze všech účastníků letošního Poháru akorát Didier Drogba v historii šampionátu nastřílel více branek, tuto vizitku však letos vlasatý muž se zkušenostmi z Manchesteru United v žádném případě nepodpořil. Po hřišti se často ploužil jakoby bez zájmu, sotva se dostal ke dvěma gólovkám za celých 270 minut (a to ne čistě cizí vinou), přísnější měřítka - s přivřením obou očí - snesl alespoň závěrem turnaje. "Jsem rozený střelec, a tak jsem zklamaný, že jsem na tomto turnaji nevsítil gól. Na druhou stranu jsem stále mladý hráč a v rámci tohoto šampionátu mě čeká ještě hodně zápasů," nehodlá se 29letý forvard Valladolidu v žádném případě vzdávat. "Vinu neseme všichni," uzavírá potom svou výpověď Manucho. A já bych mu rád vzkázal: pochopitelně, že ano, ale někdo zkrátka musí vinnější.

- Mbombela Stadium v Nelspruitu se už normálně stává celebritou právě probíhajícího APN. A ono není divu, aby se totiž akce takové úrovně spokojila s podobným pažitem (ba ne, "pažitem"), to jednoduše není přípustné. Hrací plocha aktuálně připomíná pískoviště - o čemž jste se sami mohli přesvědčit během utkání Zambie s Burkinou Faso, kde úroveň trávníku sehrála velkou roli v tragické koukatelnosti duelu - a to vše si moc dobře uvědomuje také tuniská výprava, kterou v Nelspruitu čeká klíčové klání s Togem o postup do vyřazovací fáze. Vedení arabské reprezentace přitom celou věc žene tak vysoko jako dosud nikdo - dle informací žurnalistů z Africa Top Sports prý předložilo oficiální žádost o zavrhnutí Mbombela Stadium jako jednoho z dějišť mistrovství. Moc nadějí na úspěch se nicméně této stížnosti nedává; přinejmenším by Tožané museli souhlasit, navíc času rozhodně není nazbyt...