Africký pohár národů - druhý hrací den

Přesně 220 minut jsme nakonec čekali na premiérový zářez 29. Afrického poháru národů. V Port Elizabeth čekání prolomil Ghaňan Badu, který načal účet nakonec čtyřbrankového odpoledního klání. To večerní přineslo těsnou výhru favorizovanému Mali...

Od úvodního nedělního duelu jsme si slibovali především ofenzivní podívanou, první gól(y) i doposavad největší koncentraci míčového umu či obecně technické zdatnosti. A myslím, že žádný divák ve finále oněch 90 minut nelituje.

Tedy abychom si rozuměli, rezervy se určitě vyskytly: dovedli jsme si představit atraktivnější finiš; všimli jsme si, že Ghana potřebuje ze zálohy lépe dovírat zadní linii; Kongo nejspíš bude hledat nového muže pro levý kraj útočného trojzubce; a Eurosport si může dát za cíl sehnat jednoho pevného spolukomentátora (abychom zkraje zápasu nemuseli poslouchat "přítele na telefonu"). Jinak ale s předposledním víkendovým mačem musí panovat všeobecná spokojenost.

Loni jsme pod Stevanovićem byli zvyklí na plastičtější Ghanu, to je fakt, který po tomto utkání lze zatím bezpečně zkonstatovat - otázkou ale je, zda komplexnost nutně znamená větší zábavu. Srbovo mužstvo znalo brejky, trpělivou hru, presink i vyčkávání, svou tvář měnilo za chodu, klidně pomocí zběsilých vrtochů sestavou a rozestavením...Appiahovy Černé hvězdy se daleko spíš navracejí k jednoduššímu, takticky méně svázanému Rajevacově (APN 2010, stříbro) modelu. Tehdy se Ghana jevila jako čistě brejkový tým - a podobně vypadá i letos.

Stevanovićův duch nyní každopádně přežívá alespoň v pozoruhodné nečitelnosti jinak všeobecně známého afrického celku. Kwesi Appiah překvapil volbou brankářské jedničky (Kwaraseyovi přitom podle všeho nic není), uklizením Kwadwa Asamoaha do obranné linie (na což je sice zvyklý z Juventusu, ne však reprezentace; a směrem dozadu včera také nepěkně hořel), trochu možná i volbou nezkušeného Adomaha (více níže v rubrice Stranou pozornosti) nebo minimálně dočasným zapovězením stálice Vorsaha. Navrch původně zřejmé 4-3-3 leckdy volně morfovalo do systému s pěti záložníky (zejména v obranné fázi); a matoucí byl i pohyb, neřkuli ukotvení Adomaha s Mubarakem, kteří povětšinou lítali tak nějak všude.

Pro to všechno Ghana představovala příjemného a zároveň nebezpečného soupeře. Nezpochybnitelná přítomnost talentu čas od času (zhruba dvakrát, třikrát na poločas) zničehonic pocítila nutnost projevit se - a to rázem Konžané během bleskurychlých akcí nevěděli, kde jim hlava stojí. Jindy ale poněkud nevyzrálí, náladoví ofenzivní hráči působili nemastným neslaným dojmem; navíc absence třetího klasického středopolaře způsobovala špatné doplňování zadní linie při navracení se a tedy množství solidních příležitostí soupeře po zpětných pasech.

V tomto ohledu Ghaně jednoznačně prospívala přítomnost zkušeného skorotřicátníka Dereka Boatenga. Muž, který loni v semifinále svým spoluhráčům zavařil kontroverzním vyloučením, včera naopak působil coby vítaný stabilizační prvek. Jako jediný opravdu držel lajnu, byl disciplinovaný, zodpovědný. Po jeho odchodu v 73. minutě také měli Konžané hnedka větší prostor k manévrování poblíž osy hřiště, což je snad vypovídající. Pro příští utkání - jakkoliv už bude připraven od začátku naskočit prozatím unavený Annan - bych Boatenga rozhodně podržel; nebo minimálně pro vyřazovací boje, kde podobný hurá fotbal úspěch slavit jednoduše nemůže a taky nebude.

Ale teď už k souboru, který na většinu nezaujatého publika musel včera v podvečer udělat přeci jen lepší dojem. DR Kongo totiž vykázalo vlastně jednu jedinou viditelnou slabinu, kterou zároveň proti Black Stars jen stěží zcela potlačíte - když se favorizovaný soupeř rozjel, potom ono sotva stačilo (plus Mubarakovy standardky se mnohdy zdály být nebránitelné, ale to je ten samý případ; tomu holt ztěžka zamezíte).

Jinak ale modří svého slovutnějšího soka předčili minimálně po taktické stránce, když rozumně nakládali s balonem, spolehlivě vykrývali volné prostory a bedlivě strážili klíčová místa či jména (Makiadi famózně čistil prostor před vápnem, Mulumbu se dobře staral o okolí středového kruhu, Mbokani se na druhé straně slušně vypořádal s věčně stínujícím Boyem). A čím potom Le Roy vůbec nejvíce překvapil, potažmo vybrané osoby i potěšil, byl perfektně zvládnutý přechod do útoku.

Čtyřiašedesátiletý Francouz, který včera usedl na lavičku v roli kouče účastníka APN již po 29. (je rekordmanem), své ovečky naučil vskutku obdivuhodně přirozenému prolínání záložní a ofenzivní linie. Všichni znají své úkoly, které zároveň přizpůsobují druhým; takto například Mbokani, kanonýr od přírody, v případě potřeby citlivě sestupoval níže do hloubi pole, aby v zájmu kolektivu potlačoval své střelecké pudy. A podobně flexibilně reagoval třeba i LuaLua, jakkoliv jinak podal spíše otřesný, nečekaně nervózní výkon. Ten pohyb a komunikace je nicméně neocenitelný základ, kterého se beztak nedostane dobrým dvěma třetinám osazenstva letošního šampionátu.

Už jen proto doporučuji reprezentaci Demokratické republiky Kongo pozorně sledovat i v nadcházejících dnech, neboť se svou "adaptací" oblíbeného systému 4-3-3 mají možná větší šanci uspět než podobně rozestavěná Ghana. Koneckonců - stačí si porovnat efektivitu klíčových článků, jako je osamocený hrot (asi tak pět nula pro Mbokaniho) či štítový záložník, zametač (těsná výhra Makiadiho).

Je to tedy hlavně favorit včerejšího remízového klání, kdo se ze své premiéry potřebuje poučit; a zvláště přeskupení záložní formace se zdá být přinejmenším nutností...

Ghana - DR Kongo 2:2

13. minuta - Mbokani nehlídaný ve druhé vlně, na hraně šestnáctky, vyzvaný houževnatým Mputuem, prudká rána pod břevno - vše vypadalo až moc krásně na to, aby to byla pravda, proto se také Dauda vytasil s brilantním zákrokem, kterým míč vytěsnil na břevno.

15. minuta - Ghaňané mají děsné problémy se zpětnými pasy! Tentokrát Mbokani vyzýval Mputua, jenž pro změnu vůbec netrefil vytyčený cíl.

25. minuta - Ghana prvně v běhu zakombinovala a tuto zteč málem i dotáhla do konce, kdyby Atsuovi vyšel ambiciózní pokus o patičkované zakončení.

30. minuta - Tohle hráč Gyanova kalibru prostě musí dávat! Boateng perfektně odhadl situaci, zrychlil mezihru odvážnou kolmicí, kterou svého střelce vyslal do pohodlného sólového úniku. V něm Asamoah Gyan přesto kompletně selhal, míč snad ani pořádně netrefil, jen ho takovým pohlazením nasměroval vedle levé tyče.

40. minuta - GÓL! Kwadwo Asamoah včera hořel směrem dozadu, jakmile se ale nyní vydal na výlet dopředu, hnedka si premiérově na turnaji můžeme zařvat to slastné "gól!". Fotbalista Juventusu si na hraně šestnáctky narazil se spoluhráčem, vnikl do vápna a pak v pravý čas předložil mičudu před prázdnou klec Baduovi. Tohle chceme od Ghany vídat častěji!

48. minuta - Teď pro změnu ghanský Adomah číhal v zákrytu, ve druhé vlně, dalece vyběhnutý Kidiaba si však s jeho pokusem věděl rady.

50. minuta - GÓL! Kwadwo Asamoah pokračuje v naplňování ofenzivního potenciálu, ač se tentokrát prosazuje vskutku nezvyklým způsobem. Na zadní tyči si totiž za dezorientovaným Kabanguem doskočil pro Mubarakovu dodávku z rohového kopu.

54. minuta - GÓL! Také Konžané odpovídají krásně vypracovanou akcí. Makiadi v ideální chvíli vypustil jemnou českou uličku dovnitř šestnáctky, kde si Trésor Mputu zkrátka věděl rady. Regionální fantom z klubu Mazembe si tak připomněl svůj vlastní zásah do sítě stejného soupeře z egyptského APN 2006; to mu bylo čerstvě 20 let.

60. minuta - Perfektní pas z levé strany pomalu až na malé vápno, kde se rval LuaLua s precizním Boyem. Ghanský stoper se doslova v poslední vteřině vytasil s dokonale kontrolovaným pádem pod protivníkovy nohy.

67. minuta - Střídající Rabiu se zjevně nakazil od Asamoaha Gyana. Neuvěřitelně fádní koncovku vykouzlil z nadějné pozice.

68. minuta - Nezkušený Akaminko až příliš okatě zatáhl za dres šikovně zaseknuvšího Mbokaniho a DR Kongo dostane výhodu pokutového kopu!

69. minuta - GÓL! Anderlechtský útočník s velkým přehledem proměnil - míč nasměroval přesně k levé tyči. A brankář Kidiaba si mohl střihnout svou oblíbenou oslavu; zase jednou si improvizovaně zahopsal na poníkovi či bůhvíčem.

75. minuta - Wakasovy standardky včera železně fungovaly, takovým způsobem se ale doteď neuvedly! Mubarak možná záměrně, možná náhodou z nevýhodné pozice kroutil míč přímo do sítě a Kidiaba se jen taktak stihl dostat do ucházející polohy, aby katastrofu odvrátil.

83. minuta - Stará dobrá druhá vlna málem Kongu přihrála vedení. Tentokrát z ní pálil Mulumbu, chytře, obstřelem přesně k levé tyči; tam však stihl být včas Dauda.

90+5. minuta - Asamoah Gyan se ještě dostal k hlavičce ze slušné pozice! Kidiaba byl ve správný čas na správném místě, leč připustil menší dohady o tom, zda s míčem nezacouval za brankovou čáru.

Ghana (4-2-3-1): Dauda - Pantsil, Boye, Akaminko, K. Asamoah - Agyemang Badu, D. Boateng (73. Annan) - Adomah (82. Afful), W. Mubarak, Atsu (56. Rabiu) - A. Gyan

DR Kongo (4-3-3): Kidiaba - Mpeko, Mongongu (74. Zakuani), Mabiala, Kasusula - Kabangu (68. Kaluyituka), Makiadi, Mulumbu - Mputu, Mbokani, LuaLua (66. Kanda)

Nejlepší hráči zápasu: K. Asamoah (Ghana), Mputu, Makiadi (oba DR Kongo)

Palec dolů: LuaLua (DR Kongo)

Že to Malijci nebudou mít jednoduché, s tím se počítalo. Koneckonců Niger porazil v kvalifikaci silnou Guineu a pod taktovkou zkušeného kouče Rohra hrozil být nebezpečnějším, nebo minimálně sehranějším protivníkem než při své loňské "panenské" účasti. A to se nakonec potvrdilo - tedy ta nebezpečnost ani ne (na to přece jen Gazelám příliš chybí hráčská kvalita, pokud tedy nepočítáme Ouwo Moussu Maazoua), ale sehranost, disciplína a defenzivní svědomitost už ano. Malijci se tak nakonec na vítězství, které můžeme vzhledem k jejich postupovým ambicím s klidem označit za povinné, pořádně nadřeli.

Už ve včerejším preview jsem psal, že si kouč Patrice Carteron rád hraje na taktického chameleona a nedělá mu potíže přizpůsobovat tým dle aktuální potřeby, a to se dnes potvrdilo hned dvakrát; poprvé už při volbě základní sestavy. Přestože Mali má zažitý systém 4-1-2-1-2 s údernou dvojicí Diabaté - Maïga na hrotu, francouzský lodivod zvolil proti Nigeru pružnější 4-3-3, Maïgu posadil na lavičku a do základní sestavy vyslal dvojici Diarra - Diarra: Sigamary, jediné klasické křídlo v kádru, obsadil levou stranu, údernější, střelecky aktivnější a více do středu se stahující Cheick pravou (nakonec si však své role často prohazovali). A především zpočátku to fungovalo výtečně - Sigamaryho rychlost a schopnost obejít protihráče a nacentrovat poskytly Orlům několik slibných příležitostí, zatímco Cheick se v útoku choval nepředvídatelněji a versatilněji než "tank" Maiga.

Zřetelnou nevýhodou tohoto křídelního systému však bylo určité odstřižení klíčové persony Seydou Keity, který sice pod Carteronem (stejně jako pod Giressem) dostává volnost nejvysunutějšího hráče středu zálohy, ale v první půli se do jeho míst míč příliš nedostával; když pět minut před pauzou chytře vyslal kolegu Traorého, bylo to vůbec poprvé, co se podepsal pod nějaký důležitější ofenzivní pokus. Francouzský stratég se tak do druhé půle rozhodl oživit ofenzivu stažením Cheicka Diarry a nasazením Mamadou Samassy (mimochodem bratranec brankáře Mamadou Samassy - ano, oba borci mají naprosto stejné jméno) - a opět to vyšlo; Orli se tak vrátili ke hře na dvě věže v útoku, Keita coby pracovitý dispečer pod nimi rázem ožil a po pauze už nebylo pochyb o tom, že právě on je tím nejlepším na hřišti, režisérem, bez nějž nemá Mali přílišnou šanci na úspěch (což se nakonec potvrdilo bezezbytku).

Mamadou Samassa II (tedy střídající útočník) si mimochodem hodně hlasitě řekl o základní sestavu - obrana Nigeru se poměrně logicky v prvních pětačtyřiceti minutách hodně unavila, a zatímco chudák Diabaté musel první část zápasu zuřivě (a bezútěšně) bojovat s armádou strážců skvěle dirigovanou překvapivě jistým vojevůdcem Chikotem, Samassa vlétl do defenzivních šiků soupeře jako kulový blesk a způsoboval jim velké problémy.

Za zmínku určitě stojí ještě oba brankáři - a pokud pamatujete vystoupení Nigeru na loňském Poháru národů, okořeněné skvělými výkony Kassalyho Daoudy, muselo ve vás jeho dnešní představení zanechat hořké pocity. Nejde jen o fatální kiks před gólem - ono bylo už dříve vzhledem k obrazu hry v podstatě jasné, že pokud někdo skóruje, bude to právě díky chybě jednoho z gólmanů. Jak Daouda, tak Samassa I se totiž zejména v první půli přetahovali o to, kdo umí lépe létat vzduchem jako Superman, a je vlastně zázrak, že ani jeden z řady podskočených centrů na té či oné straně neskončil nejhorším.

Obraz hry jako takový byl vlastně docela předvídatelný - Mali, disponující bezpochyby daleko kvalitnějším kádrem, drželo míč a snažilo se kombinovat, ale destruktivní styl Nigeru, který bránil na hranici sebeobětování a alarmující manko v rychlosti a technice doháněl oddanou bojovností, hráčům ve žlutém vůbec nesvědčil. Bylo jasné, že Gazely musí využít jednu z těch mála brejkových situací, pokud chtějí uspět, což se nestalo; Malijci naproti tomu dlouho jen marně bušili do obranných vrat svého soka, než je vysvobodil talisman Keita.

A statistika střel? Vítězný tým sice vypálil devatenáctkrát, ale na bránu šly pouze dva pokusy - stejně jako na druhé straně. Tomu se říká efektivní bránění - klobouk dolů, pane Rohr! Ve hře Nigeru nebyly ani stopy po nějaké naivitě či hurá stylu; všichni hráči přesně věděli, co je jejich úkolem, zodpovědně to plnili a málem jim to přineslo cenný bod. Herně jasně lepší Mali bylo totiž "nezahřáté", rozhozené a postupem času čím dál frustrovanější. Vůbec se dá říct, že oba trenéři dnes obstáli na výbornou.

A ještě jedna nutná poznámka k Nigeru - jestliže zdánlivě nekonečná, stereotypní série standardních situací v první půli něco ukázala, je to fakt, že ani jeden z jeho hráčů s míčem zkrátka příliš neumí. (Překvapivě to v této fázi místy platilo i pro Mali - snad všechny rohy letěly přetaženým centrem na zadní tyč, kde už čekal chumel hlavičkářů, samozřejmě s převahou těch bránících.) Gazely jsou zkrátka mužstvem bez individualit, v němž (kromě zmíněných Chikota a Daoudy) vyčnívá jediný muž - Ouwo Moussa Maazou.

Nejlepší fotbalista země, který momentálně kope za tuniský Étoile du Sahel, měl na hřišti mimořádně nevděčný úkol - sám táhl celou ofenzivu, hrál zároveň křídlo i hrotového útočníka, poctivě se vracel, pomáhal obraně s bloky malijských střel, a když přibližně po hodině hry podnikl snad třicetimetrový centr za míčem, o němž bylo přitom dávno jasné, že jej nemá šanci stihnout na hrací ploše, nebylo už žádných pochyb - tenhle kapitán pro tým skutečně dýchá. Jenže to samo o sobě zkrátka nestačí.

Malijci tak sice obsadili první místo ve skupině B, ale přesto je čeká ještě hodně práce - jestli totiž někdo působil na hřišti sehranějším a zkonsolidovanějším dojmem, byl to určitě Niger. Orli vyhráli zkrátka proto, že se projevila jejich vyšší hráčská kvalita - a to je zbraň, kterou bude v dalších zápasech (minimálně proti Ghaně) třímat spíše soupeř.

Mali - Niger 1:0

4. minuta - V první šanci zápasu se ocitá Cheick Diabaté. Obrovitý útočník Mali překvapivě snadno prošel nigerskou obranou a napřáhl ke střele, která však brankáře Kassalyho příliš nevystrašila.

15. minuta - Spolupráce obou Diarrů na křídlech vyústila v nadějnou situaci - Sigamary poslal dobrý centr do vápna, Cheick měl na penaltovém puntíku ideální příležitost ke střele, ale pálil vysoko nad.

20. minuta - Další centr z dílny Sigamaryho Diarry, tentokrát po rohovém kopu, přetavil v tvrdou hlavičku stoper N'Diaye. Gólman Daouda může být rád, že mířila vedle; sám totiž zůstal stát jako přikovaný.

22. minuta - První šance Nigeru. Boubacar Issoufou zahrál roh, míč prolétl mezi skrumáží těl a nakonec se dostal až ke Kowovi, který od tyče pálil z ostrého úhlu a Samassa musel rychle na zem. Výborný zákrok malijského brankáře!

39. minuta - Seydou Keita poprvé ukazuje, že pokud má někdo v kádru Orlů převzít úlohu kreativce, musí to být právě on; míč se po krátké kombinaci dostal přes jeho kopačky až k Mahamane Traorému, který zpoza vápna pálil vedle.

50. minuta - Mamadou Samassa, který přišel na druhou půli, o sobě dal vědět hodně rychle. Jeho individuální akce zakončená střelou po zemi však úspěch neměla.

54. minuta - První chvíle slávy pro Kassaly Daoudu! Nigerský brankář se robinzonádou vytahuje proti výtečné ráně Keity z dvaceti metrů.

65. minuta - Další individuální šance Samassy nakonec skončila stejně jako ta první - opět šlo o sólo akci, při níž se mohutný forvard probil do vápna a pálil mimo tři tyče.

73. minuta - Ouwo Maazou ukazuje svoji sílu ve vzduchu - při rohovém kopu zbořil nigerský útočník všechny protivníky, přeskočil 4 obránce a hlavičkoval nad břevno.

77. minuta - Doposud možná největší šance zápasu! Seydou Keita se dostal k míči na hranici vápna a vyslal na Kassalyho pumelici, která pouze orazítkovala břevno!

80. minuta - Jako slepý k houslím se Niger dostal ke své poslední příležitosti v zápase; centr z levé strany překvapivě snadno prolétl laxní malijskou defenzivou, a nabíhající Soumaïla byl nakonec tak překvapen, že se míč dostal až k němu, že vypálil pouze slabou střelu přímo do brankáře Samassy.

84. minuta - GÓL! Malijci se dočkali až šest minut před koncem! A byl u toho kdo jiný než neúnavný režisér Keita. Akci založil Samba Diakité, který centroval na Diabatého, ten okamžitě prodlužoval do vápna a zdálo se, že Kassaly musí míč na vzdálenější tyči bez problémů sebrat. Nestalo se tak, a Keita obrovskou hrubku nešťastného gólmana potrestal zakončením do prázdné branky.

Mali (4-3-3): Samassa I - Diawara, N'Diaye, Wagué, Tamboura - K. Traoré (63. Sissoko), Keita, M. Traoré - C. Diarra (46. Samassa II), Diabaté, S. Diarra (79. Diakité)

Niger (4-4-2): Daouda - Fatoukouma, Dan Kowa, Chikoto, Bachard - B. Issoufou (78. Talatou), Soumaïla, Lancina, Koudizé (88. A. Issoufou) - Sidibé, Maazou

Nejlepší hráči zápasu: Keita, Samassa II (oba Mali), Maazou (Niger)

Palec dolů: Daouda (Niger)

Co čekat ode dneška?

Dění v Jihoafrické republice se po víkendu přesune nejprve do města Nelspruit, kde na tamním Mbombela Stadium rozehrají své party účastníci skupiny C. To je vůbec hodně zajímavá partička - Zambie sice obhajuje titul, ale před utkáním s nevyzpytatelnou Etiopií určitě nemá úplně klidně spaní, a utkání mezi Nigérií a Burkinou Faso by mělo být papírově vyrovnaným, otevřeným duelem. Tady se bude o postupových místech rozhodovat už od prvních minut...

Zambijský trenér Renard dal před šampionátem jasně najevo, že svému týmu věří - dokonce jej považuje za lepší než ten, který loni vyhrál titul. Tak uvidíme; minimálně složení základní sestavy by se příliš měnit nemělo, snad kromě pozice levého beka, kde veterán Musonda již pustil na hřiště mladíčka Mbolu. I letos však budou Chipolopolo spoléhat na "staré známé" Katonga, Mayuku, Mweeneho či Kalabu. Pozorně sledujte Stophiru Sunzua - o mladém stoperovi se už nějakou dobu vzrušeně šeptá i v těch nejvyšších fotbalových kruzích, a jestliže loni všechny překvapil famózními výkony, letos bude mít ještě mnohem těžší úlohu svůj vydobytý kredit potvrdit.

Etiopie je snad největší neznámou celého šampionátu - co je to za tým? Bude mít na to, aby ve vyrovnané skupině bojoval o postup? Napodobí spíše loňský příklad Botswany, která po skvělé kvalifikační jízdě naprosto vyhořela, nebo Súdánu, jehož obětavé kolektivní pojetí bylo nakonec odměněno překvapivým postupem do čtvrtfinále? Zatím to vypadá, že správně je spíše to druhé, ale těžko soudit ve chvíli, kdy Antilopy ještě ani nestihly obout kopačky. Ostrý start s obhájcem zlatých medailí však slibuje pořádný křest ohněm.

Ať už však odpolední střetnutí sil dopadne jakkoliv, v ochozech by měla panovat bouřlivější atmosféra než dnes - právě etiopští a zambijští fanoušci totiž skoupili vůbec největší počet lístků ze všech. Samozřejmě kromě domácí Jižní Afriky.

Večerní utkání bude možná ještě zajímavější - Nigérii sice každý "zná", ale Keshiho obrozený tým, do nějž se nevešla celá plejáda zejména útočných hvězd, vyvolává jen o něco menší počet otazníků než například Kongo. Klíčovou otázkou bude, zda Nosa Igiebor konečně zvládne naplnit tolik důležitou roli dispečera záložní řady; nigerijská jedenáctka vypadá slibně, ale přece jen méně kvalitně, než jsme byli v předcházejících letech zvyklí. Celá řada hráčů působících v domácí soutěži a generační proměna v přímém přenosu zkrátka nebudí až takový respekt - nechme se překvapit, zda právem.

No a Burkina Faso? Přestože si Hřebci během předcházejících šampionátů vydobyli pověst nesourodého kolektivu (tedy ne-kolektivu), který se může (a musí) spoléhat jedině na individuální mistrovství svých ofenzivních hvězd, bylo by pošetilé je šmahem odepisovat i letos. Zaprvé jsem nepoužil spojení "individuální mistrovství" náhodou, a zadruhé je tým nyní pod vedením belgického kouče Paula Puta, který dostal za úkol zapracovat na defenzivě - a světe div se, Burkina nedostala už čtyři zápasy gól. Tak že by konečně naplnila svůj potenciál? To uvidíme už zítra večer...

Stranou pozornosti

- Naivní optimismus, jen sotva odrážející realistické vyhlídky nebo očekávání, to může být dobrá i škodlivá věc. A výběr Etiopie se před výkopem turnaje zařadil k těm týmům, které budou efekt podobné nálady směle pokoušet - jinak si totiž nelze vyložit vypsání velkorysých odměn za případný triumf (!) na africkém mistrovství. Hoši z východu kontinentu na finálovém turnaji startují po 31 letech a lze je považovat za jednoho ze dvou totálních outsiderů šampionátu. Ovšem kdyby náhodou - a pamatujte, že loni Rovníková Guinea docela klidně mohla stanovit jakýsi precedens - 110. tým žebříčku FIFA do finále skutečně dokráčel a ještě ho vyhrál, každý jednotlivec si přijde přesně na 111 tisíc amerických dolarů. V případě stříbrné medaile půjde o tisíc pětapadesát. Záměr tohoto slibu je potom vskutku prozaický: prezident domácí fotbalové federace Sahilu Gebremariam chtěl zkrátka "pozvednout morálku v kabině".

- V učiněné pohádce včera pokračoval ghanský křídelník Albert Adomah. Ten ačkoliv nepodal nikterak výjimečný výkon, spíš kompletně zapadl, zkrátka musí dojít uznání, neboť se v Port Elizabeth představil jako hráč nejhoršího týmu druhé anglické ligy (Bristolu City) a přece člen zahajovací jedenáctky. Adomahův příběh je vůbec v mnoha směrech zázračný. Narodil se v Londýně, do svých devíti let ale pobýval v Ghaně; jakmile oficiálně dospěl, upsal se neligovému celku Harrow Borough; dnes mu je 25 let, na Ostrovech o něm stále vědí maximálně vyslovení fajnšmekři - a on nyní obléká trikot se vznešenou číslovkou 10 (jen při absenci Ayewa, pochopitelně). Adomah je tedy technicky sice jen jedním z mnoha (na velkém turnaji totiž vedle něj debutuje dalších devět borců), ti o sobě ale rozhodně nemohou prohlásit, že je svého času sponzoroval sám slavný komentátor John Motson (hlas z počítačové hry FIFA nebo pořadu BBC Match of the Day tak činil po Adomahově přestupu do Barnetu v roce 2008)...

- Úplným závěrem se nabízí připomenout již mnohokrát zmiňovanou nepříjemnou situaci v Mali, na jehož severu loni po čtyřech (a obecně vzato i více) měsících válčení vznikl nový "nezávislý" stát Azawad. Mali je aktuálně rozpolceno, což (doufejme) nevnímá jenom širý svět, ale i legionáři působící dlouhodobě v zahraničí. Konkrétně Seydou Keita ze své rodné země "utekl" už roku 1997, aby se posléze představil francouzským, španělským i čínským divákům - na Mali nicméně přesto nezapomněl. Po svém gólu, kterým rozhodl úpornou bitvu s Nigerem, se emotivně objímal se spoluhráčem, bušil si na srdce a v zákulisí potom odhalil toto tričko. Samotná legenda malijského fotbalu mimochodem pochází z hlavního města Bamaka, které se nachází na jihu země a tedy těch 40 % státního území, které si rebelové z MNLA nepřivlastnili.