Africký pohár národů - druhý čtvrtfinálový den

Abedi Pelé, Milla, Okocha, Aboutrika, Eto’o - ti všichni alespoň jednou oslavili triumf v rámci Afrického poháru národů. Didier Drogba, a spolu s ním patrně i takoví Kolo Touré či Didier Zokora, se k nim nezařadí. Pobřeží Slonoviny totiž vypadly na podobně ambiciózní Nigérii, zatímco v bitvě "lehkých vah" uspěla Burkina Faso...

Pětadvacet zápasů. Tak dlouho trvala sloní neporazitelnost ve hře (tedy mimo penaltové rozstřely); a přerušení této impozantní série nakonec přišlo v ten nejméně vhodný okamžik.

Pohled na živoucí legendy afrického fotbalu, symboly zlaté, ale navždy nepozlacené generace, jak se po 90 minutách pomalu ploužily ze hřiště, jako by si nechtěly připustit, co se právě stalo, patří jednoznačně k nejemotivnějším momentům probíhajícího šampionátu. Didier Zokora svůj pravděpodobný konec v reprezentačním dresu obrečel, a nebyl sám - tohle se, bráno optikou fotbalového fanouška-romantika, prostě stát nemělo. Z pohledu objektivního pozorovatele však šlo o výsledek více než zasloužený...

Už od roku 2006, kdy ekipa kolem Didiera Drogby poprvé prorazila na světovou scénu účinkováním na německém Mundialu, se se Slony táhl stín manšaftu, který nedokáže plně využít svůj talent - podobně jako tomu bylo třeba u Figových Portugalců. Laxnost? Nedostatek respektu k soupeři? Fotbalová federace Pobřeží Slonoviny udělala dost možná zásadní chybu už před šampionátem, když ke kormidlu dosadila trenérského eléva Lamouchiho - bývalý skvělý záložník je sice možná talentovaným koučem se zajímavou herní vizí, ale na to, aby pod obrovským tlakem dotáhl favorita k úspěchu na takto prestižním turnaji, zkrátka ještě nemá.

Je to vlastně až bolestně známý obrázek - Sloni prošli základní skupinou poměrně impozantním způsobem, a přestože to ve hře často skřípalo, vždy dokázali zabrat v pravý čas a soupeře prostě přestřílet. Včera jim však chyběly ty nejzákladnější zbraně - efektivita, nápaditost, zarputilost, touha po vítězství... Když Lamouchimu teklo do bot ve skupinové fázi, řešil to tím, že vyslal na hřiště prostě víc útočníků; nevídaná kvalita, která se v jeho kádru skrývá, rozhodovala sama o sobě. Na Nigérii však takto jednoduché uvažování zkrátka nestačilo; Super Eagles jednoduše zvládli klíčový duel lépe, a Lamouchi jako by vůbec nevěděl, co si s takto rozehraným zápasem počít. Výmluvný je v tomto ohledu pohled na střídání - deset minut před koncem přišel Lacina Traoré a Sloni opět zkusili přepnout na 4-2-4 v naději, že se míč k útočícím hráčům už nějak dostane, a potom děj se vůle Boží.

Nigérie přitom předvedla zkrátka lepší výkon, a co je asi nejvíc znepokojující - nebylo to žádné heroické představení na hranici možností, ale obyčejně zodpovědně zahraný, dobře zvládnutý zápas. Bylo lehké nabýt dojmu, že Keshi svůj tým připravil prostě lépe; zdálo se, že Nigerijci znají svého soupeře mnohem lépe než on je. Jejich efektivní, kompaktní představení je ve spojení se zaslouženým výsledkem vystřelilo do pozice možná největších favoritů zbývajících bojů. Na mysl se dere otázka, jestli Lamouchi vůbec věděl, že Super Eagles na jeho tým dlouhodobě umí..

Maestro, Kalunho, Chico Tiéné - už přezdívky některých hráčů na dresech jako by napovídaly, který tým přijel "pracovat" a který se chtěl spíše "bavit". To je samozřejmě hrubé generalizování - Sloni dobře věděli, o co tu jde, a bylo by pošetilé a snad i urážlivé předpokládat, že soupeře kalibru Nigérie jednoduše podcenili - ale přesto není úplně mimo mísu: Nigerijci svého soka k nějaké převaze, závěrečnému tlaku či větším šancím před Enyeamovou bránou prostě nepustili.

Pojďme ke konkrétnějšímu zamyšlení nad obrazem hry - v něm si totiž všimneme rozdílů jak v obranné, tak útočné činnosti. (Oba týmy jdou díky shodně zvolenému rozestavení a distribuci úkolů na hřišti docela dobře porovnat.) Sloní defenziva působila překvapivě zranitelným dojmem, a je třeba to svést na nesehranost improvizovaného záskoku Zokory se zodpovědným dělníkem Bambou; jestliže loni Slonům zásah v podobě zařazení středního záložníka do zadní čtyřky do puntíku vyšel (pamatujete na skvělé výkony Gossa na pravém beku?), letos tomu tak prostě nebylo.

Když se k tomu přidá i v tu nejhorší možnou chvíli chybující "držák" Barry, vyjde z toho překvapivé zjištění - nigerijská obrana, diktovaná "plašanem" Oboabonou, kterého doplňovali na nejcitlivějším postu hrající zelenáč Omeruo, kovaný stoper Ambrose na pravém beku, a v defenzivě hořící Échiejilé nalevo, fungovala prostě (až na pár lapsů) lépe, a to až do té míry, že hvězdné enklávě v oranžových dresech dovolila kromě branky vlastně jen jednu jasnou šanci. Tady už mluvíme o nějakém entuziasmu, týmovém duchu, extrémní motivaci a nadšení; prostá kvalita by na něco podobného nikdy stačit ani nemohla.

Co se útočné fáze týče, byl obraz na hřišti podobný - zásadní rozdíl byl v tom, že zatímco Nigerijci působili nebezpečným dojmem díky evidentní sehranosti a kompaktnosti, Sloni opět spoléhali především na individuality. Tak třeba Drogba s Yayou sehráli velmi dobré zápasy, nezklamal ani Gervinho a vše trochu kazil pouze nevýrazný Kalou, jenže to mluvíme o jejich vlastním přínosu hře jako takové, nikoliv týmu; Nigerijci na druhé straně fungovali vepředu mnohem organičtěji, díky překvapivému opomenutí Musy získali větší sílu ve vápně (Ideye Brown je přímočařejším, bojovnějším typem forvarda než ruský krajánek), a neúnavná a poctivá práce zelenáče Mby (nastupujícího na nejvysunutějším postu záložní trojice) s Mosesem skvěle vyhovovaly Emenikemu, hrajícímu jako z učebnice pro moderní centrforvardy.

Zbývá vlastně ještě něco dodat? Nigerijci si neodpustili tradiční "blikanec" v závěrečných vteřinách dobře rozehraného zápasu, ale hloupá Échiejileho ztráta před vlastním vápnem zůstala nepotrestána (na rozdíl od jediné skutečné defenzivní hrubky, která skončila gólem); Slonům nestačil ani výrazně lepší výkon po přestávce. Viděli jsme zkrátka ukázku toho, jak i extrémně vyrovnaný zápas (v držení míče získali oba soupeři málo vídaných 50%) může být zároveň nakloněn na jednu stranu (a to ještě nezmiňujeme fakt, že vyrovnávací gól Pobřeží padl po nasimulovaném pádu).

Pobřeží Slonoviny tak místo nejslavnější kapitoly své fotbalové historie napsalo v oněch 90 minutách teplého rustenburgského odpoledne posmutnělý generační nekrolog.

Pobřeží Slonoviny - Nigérie 1:2

10. minuta - Nigérie se po aktivním úvodu dostává do první šance prostřednictvím Victora Mosese; nevýraznější persona úvodních minut však zpoza vápna pálí pouze na Barryho.

27. minuta - Tak tohle volalo po gólu! Na parádní Mikelův pas za obranu si naběhl Emmanuel Emenike, který se však se střelou trochu unáhlil a z první úplně přestřelil Barryho bránu. Jeho pozice přitom byla takřka optimální...

34. minuta - Odepisoval tady někdo Didiera Drogbu? Zkušený forvard sice letos neměl jisté místo v základní sestavě, ale stále je třeba mít se před ním na maximálním pozoru - teď se například jen tak mimochodem probil k (neúspěšné) hlavičce mezi trojicí bránících hráčů.

43. minuta - GÓL! Nigérie se dostává do zaslouženého vedení! Aktivnější z obou celků se prosazuje z přímého kopu; John Obi Mikel pouze postrčil míč k Emenikemu, který se nijak nerozpakoval a vypálil přímo na Barryho, jehož strašidelný "zákrok" dává Super Eagles obrovskou výhodu gólu do šatny!

47. minuta - Ne, pane Kalou, takhle okatou simulací si penaltu skutečně nevybojujete...

50. minuta - GÓL! Je vyrovnáno! Pobřeží začalo druhou půli výrazně lépe a brzy se dočkalo sladké odměny - i když je třeba uznat, že k této situaci vůbec nemělo dojít. Didier Drogba notně přihrál lehký kontakt u vápna soupeře a sám se postavil k nařízenému přímému kopu, z něhož našel před brankou nehlídanou hlavu svátečního střelce Tiotého!

66. minuta - Rohový kop Nigerijců vyústil v obrovský zmatek v soupeřově vápně a chvílemi se zdálo, že míč se užuž musí od někoho odrazit do sítě - obrana v oranžovém však vše nakonec úspěšně zažehnala.

68. minuta - Největší šance Slonů je tady! Yaya Touré se na hranici vápna rozhodl, že se na to už nemůže dívat, a jedním ze svých pověstných "projektilů středního doletu" pořádně protáhl Enyeamu; z úhlu ještě neúspěšně dorážel osamocený Gervinho, který však byl už v ofsajdu.

78. minuta - GÓL! Yayův protějšek Mba však s podobným pokusem již uspěl! Čtyřiadvacetiletý zástupce nigerijské ligy napřáhl za vápnem a vyslal na Barryho střelu, která se po nešťastné teči stočila mimo dosah rukavic velezkušeného gólmana. Výborná individuální akce od mladého záložníka!

90+4. minuta - Drogbův pokus prosadit se hlavou v závěrečných vteřinách končí zásahem pozorné nigerijské obrany. Je dobojováno.

Pobřeží Slonoviny (4-3-3): Barry - Eboué, Zokora, Bamba, Tiéné - Romaric (83. L. Traoré), Tioté, Yaya - Kalou (69. Gradel), Drogba, Gervinho

Nigérie (4-3-3): Enyeama - Ambrose, Omeruo, Oboabona, Echiejile - Mikel, Onazi, Mba - Moses (90. Yobo), Emenike, Ideye

Nejlepší hráči zápasu: Emenike, Omeruo (oba Nigérie), Drogba (Pobřeží Slonoviny)

Palec dolů: Barry (Pobřeží Slonoviny)


Pozdější čtvrtfinále mezi jedním nečekaným účastníkem vyřazovací fáze a dalším, tím ještě nečekanějším, přineslo druhé prodloužení na šampionátu. A ačkoliv šlo o mnohem chutnější nastavenou kaši než v předešlé bitvě mezi JAR a Mali, objektivně je třeba uznat, že na ní vůbec nemělo dojít. Skončit se mělo už u hlavního chodu (po kvalitativní stránce spíše předkrmu), neboť - a proč nepokračovat v terminologii správného jedlíka - ten obnášel mimo jiné jednu velkou tlačenku...

Pokud to vůbec v rámci Afrického poháru národů jde, na rozhodčích jsem se dosyta vyblbnul už při analyzování duelu Toga s Tuniskem; dokonce jsem jejich kritice věnoval dobrou půlku review. Tentokrát budu úspornější, a to i z toho prostého důvodu, že si jsou teď všichni kvit. Proti Tožanům se tlačilo závěrem skupinové fáze, v jejich "prospěch" se zase pískalo počátkem fáze vyřazovací. Ti si tedy nemohou na nic stěžovat. A jejich partneři? Tunisko postoupit nemělo a nepostoupilo; Burkina Faso projít dál měla - a také prošla.

Co se v případě hřebců rovnalo tomu "po zásluze"? Patrně onen magický chtíč hrát fotbal a bavit diváky. Co na tom, že to nyní v překladu znamenalo "půjčit balon Pitroipovi"; a co na tom, že se fotbalista Rennes naplno předváděl pouze v prvním poločase. Pořád to je zkrátka borec, k němuž na šampionátu nenajdete ekvivalent. Pitroipovi to přemýšlí lépe a hlavně rychleji než komukoliv jinému, jeho práce s míčem v neutuchajícím pohybu je dokonale vypilovaná. Ačkoliv jeho driblink stále může nabývat prospěšnějších parametrů, vůbec nepochybuji o tom, že zrovna jeho projev bude v příštích kolech na Burkině Faso tím vůbec nejsilnějším lákadlem.

Také mimo ofenzivního univerzála s rozverným účesem ale hřebci během čtvrtfinálového souboje nabídli více než jejich soupeř. Togo je koneckonců představitelem oné pragmatické, opatrné, z bloku vycházející kopané, jaké si v dalších dvou utkáních stejně užijeme ažaž v podání Mali. Navrch už pak Jestřábi mohou přidat maximálně větší mobilizační potenciál, co se útočení týče, jenže to lze po včerejším zážitku považovat za poněkud zcestný argument. Svou roli sice mohla sehrát absence vykartovaného Jonathana Ayitého, jenž se významně podílel na optické demolici tuniské defenzívy, především však lze Sixe důvodně podezřívat z toho, že by také zbývající medailové duely obyčejně odbránil.

Jestliže Tunisany ničili smrtícími protiútoky a harmonickou spoluprací ofenzivního trojzubce, tentokrát Tožané na jakoukoliv snahu brejkovat, i tu sebevíc ukrytou, od počátku rezignovali. Což byl jeden faktor solidní tožské bezzubosti - minimální úsilí. Jestřábi na cestě dopředu působili tak trochu, jako by si pokaždé v duchu říkali "aha, tak jsme tady, a co teď?". K tomuto častému obrázku každopádně svým dílem přispěli také Burkiňané.

Totiž zatímco proti Tunisku se těžilo v první řadě z nedisciplinovanosti kompletní zadní linie a její málo platné, leč opakované snahy o ofsajdové pasti, včera Togo čelilo docela dobře přesnému opaku. Čili nesmírně konsolidované, nezřídka hluboko zatažené (záleželo na situaci - i to je vizitka perfektně fungujícího obranného valu) čtyřky, kterou namísto horkokrevného Araba Abdennoura organizoval naopak ledově klidný Burkiňan Koné (za přizvukování snad ještě jistějšího Coulibalyho).

V semifinále se tedy pravděpodobně - navzdory mým úvodním slovům - rovněž hřebci uchýlí k primárně defenzivní taktice; ovšem stále od nich nemůžeme čekat tak konzervativní strategický plán, jaký tu soustavně nabízel Six (viz koneckonců v praxi pětiobrancový systém). Přinejmenším o co největší procento ve statistice držení míče budou zelení usilovat stůj co stůj.

Pořád nicméně platí, že se od Burkiny v útočné fázi čekalo přeci jen více. Se zraněním Alaina Traorého v první řadě fatálně odešla střelba (Ouattara se do svého vystřídání schovával, stejně jako Dagano, a Sanou si na protivníkovi vynutil všehovšudy jeden včasný blok), což se nedařilo napravovat ani skrze standardky. Z rohu tedy sice vzešel Pitroipův stříbrný gól, avšak mimoto hřebci sotva vystavovali nějaké promakané vzorce a signály, až je holá improvizace dohnala k takové šílenosti, jakou byla role stopera Koného coby varianty pro rozehrání nakrátko. Ta byla od rohového praporku využita, aby se záhy míč vehnal do prvního soupeře, postávajícího ve vápně. Klasika.

Zadruhé hřebci ani nestrojí tak neúčelně technickou zábavu jako loni; vedle třech Pitroipových více či méně snaživých "poskoků" (Sanou, Dagano, Ouattara) totiž jako míčový virtuos působí dokonce i štítový záložník Kaboré. Za takových okolností potom jakýsi moment překvapení přirozeně skýtá akorát zas a znovu, ten jeden a ten samý...Jonathan Pitroipa.

A konečně zatřetí - někdejší zaměstnanec Hamburku včera zvládal být vpravo, zvládal fungovat uprostřed, ale co už tedy vůbec nezvládal, to bylo obhospodařovávání (paradoxně jeho "kmenové") levé strany. Odtamtud tím pádem Togu celých 66 minut (do příchodu hyperaktivního Nakoulmy) nehrozilo pražádné nebezpečí, což rozhodně nelze mít za kladnou vizitku.

Sečteno podtrženo bude Burkina Faso v semifinále plnit zhruba tu samou úlohu jako v druhé polovině turnajového pavouka Mali. Vyjde ze zabezpečené obrany s tím, že vepředu bude spoléhat na svého génia (Keita/Pitroipa); a to celé by zároveň v jejím podání mělo působit přeci jen dvakrát atraktivněji než v balení malijském. Zdali to nakonec vyjde, to je samozřejmě ve hvězdách, ale přesto si nemohu odpustit jednu připomínku...

...na začátku podceňovaný tým, před branami zápasu o zlato poprvé od 90. let minulého století a v semifinále na Ghanu - nepřipomíná vám to něco?

Togo - Burkina Faso 0:1 po prodloužení

18. minuta - Jen normálně trefit balon a bylo by to! Romao velmi citlivě obloučkem přenesl míč do šestnáctky pro Gakpého, ten na malém vápně našel Floyda Ayitého, avšak ten se v ideální pozici ukopl.

28. minuta - Pitroipa rozjíždí první opravdu "smradlavou" šanci Burkiny Faso. Díky svému jedinečnému prostorovému vidění našel vpravo Sanoua a potom kvůli soupeřově teči divže sám nezakončoval. Ouattara už nezvládl ideálně navázat.

48. minuta - Druhý poločas načínáme pěkně zhurta. Gakpé zleva centroval do srdce šestnáctky, kde se Adebayor mezi třemi protivníky (včetně golman Diakitého) hrdinně porval o balon, až jej Panandétiguiri musel odkopávat ze samotné brankové čáry. Adebayor se záhy rozčiloval marně, levý bek Burkiny to doopravdy stihl právě včas.

73. minuta - K Segbefiovi se snesl Koném nešťastně odhlavičkovaný balon, tožský žolík ovšem z hranice velkého vápna unáhleně přestřelil.

75. minuta - Jak tohle nemohla být penalta? Rozhodčí (ne)dovolené zákroky celé utkání rozpoznává dosti prazvláštně a teď svůj rozpačitý výkon jedině korunoval. Bossouovi odpustil neopatrné smetení Pitroipy...

78. minuta - Adebayor opět mohl být hrdinou své země, pokolikáté už?! Vyhnul se dvěma atakům protivníků a po nejméně 40metrovém sprintu mu stál v cestě akorát Diakité. Burkinský brankář si nicméně přední tyč pokryl, i za cenu mírného natažení třísel.

82. minuta - Na rozdíl od včerejšího zápasu JAR-Mali tito aktéři odmítají jít do prodloužení; hra se totiž stále více otevírá. Tentokrát se Nakoulma dvěma zasekávačkami prodral do zakončení z velkého úhlu, odkud už nevymyslel nic ani zdaleka světoborného.

97. minuta - Dagano konečně ve hře. Narazil střídajícímu Abdou Traorému, ten však trefil zrovna prostor, v němž postával připravený Agassa.

105. minuta - GÓL! Celých 90 minut vypadal být ze všech Burkiňanů zdaleka nejnebezpečnější a teď to konečně vidíme černé na bílém; na ukazateli skóre! Úžasný Kaborého centr od rohového praporku potkal na bližší tyči nikým nerozptylovanou hlavu Pitroipy a dlouhodobě největší tahoun Putova výběru odrazem od břevna posílá hřebce do kruciálního vedení.

Togo (5-2-3): Agassa - Mamah, Bossou, Akakpo (106. Womé), Nibombé, Djene - Romao, Amewou (116. Salifou) - F. Ayité (67. Segbefia), Adebayor, Gakpé

Burkina Faso (4-2-3-1): Diakité - Koffi, B. Koné, Koulibaly, Panandétiguiri - D. Koné, Kaboré - Sanou (96. Ab. Traoré), Pitroipa (109. Rouamba), Ouattara (66. Nakoulma) - Dagano

Nejlepší hráči zápasu: Adebayor (Togo), Pitroipa, Koffi (oba Burkina Faso)

Palec dolů: Sudímu Diattovi za okatou tlačenku Toga

Ideální sestava čtvrtfinále: Dauda (Ghana) - Koffi (Burkina Faso), Nando Neves (Kapverdy), A. Coulibaly, Tamboura (oba Mali) - Dakonam (Togo), Letsholonyane (JAR), Babanco (Kapverdy) - Pitroipa (Burkina Faso) - Adebayor (Togo), Emenike (Nigérie)

Stranou pozornosti

- Čtvrtfinálové menu letošního Afrického poháru národů by dále bez váhání poslalo Ghanu i Nigérii, další čtyři kohouty však 90 minut nerozsoudilo. Jinými slovy by se zkrátka Mali s JAR, respektive Togo a Burkina Faso ve skupinové fázi rozešly smírně - a to by vpravdě nebylo nic divného. Z úvodních 24 zápasů jich totiž více než polovina ústila v remízu, přesněji řečeno třináct, a tak nerozhodnému výsledku neunikl žádný z účastníků. Což je první rarita, ta druhá ale budí ještě větší respekt. Ta "naše" třináctka totiž, prosím pěkně, značí rekord skupinových fází veškerých oficiálních mezinárodních akcí, na jaké dějiny světové kopané pamatují a jejichž zápasová porce je zároveň srovnatelná s tou africkou (čili škrtáme MS; ani jeho ročníky 2002 a 2010 však kupříkladu letošní APN nepokořily). Ono dosavadní maximum v rámci relevantních šampionátů každopádně drželo APN 2002 (deset) a naši pozornost si zaslouží rovněž Copa América 1989 s osmi plichtami na kontě. Nakonec jenom tak pro srovnání: loni jsme se dočkali ubohých tří remíz...
(Za poskytnuté informace srdečně děkujeme uživateli s přezdívkou big.ben)

- Mikel, Drogba, Moses, Kalou...ty všechny si každý alespoň trochu znalý pozorovatel kopané neomylně spojí s anglickou Chelsea. Málokdo už ale ví, že na tomto APN působí ještě jedno jméno, které se k londýnskému celku pevně váže - Kenneth Omeruo. Jeho nositelem je teprve 19letý obránce, jenž měl včera shodou okolností za úkol strážit jedno z nejvýznamnějších jmen novodobé historie Blues, Didiera Drogbu. A zadařilo se. Mládežník, který je momentálně ve službách Den Haagu, z veterána nespustil oči, celých 90 minut jej otravoval a ve výsledku ho ani nepustil do žádné vyložené šance. Což podle nejmenovaného zdroje, údajně blízkého samotnému hráči, neuniklo ani přítomným zástupcům Omeruova kmenového klubu. Talentovaný zadák má prý teď být "z 95 % procent přiblížen k návratu do Chelsea", o čemž by se ještě mělo diskutovat "na několika schůzkách" reprezentantů obou stran.

- Jestliže představení na letošním APN doposud žádného z trenérů nepřipravilo o práci - a dle dostupných informací se ani žádná rezignace či vyhazov v nejbližší době nechystají -, můžete si být jisti, že jinde na černém kontinentě naopak akce "hledá se vhodný kormidelník" pomalu vrcholí. A tím "jinde" mám teď konkrétně na mysli Keňu. Šéf tamějšího svazu (FKF) Sam Nyamweya už víceméně stanovil deadline: rozhodnout se má během příštích dvou týdnů, aby se nový lodivod ještě stihl jakž takž připravit na náročné březnové kvalifikační klání s Nigérií. Favorit souboje o poměrně žhavé křeslo (Keňané jsou i přes nevalné výsledky docela ambiciózní reprezentací, kterou ostatně naposledy vedl renomovaný Henri Michel) je přitom už teď nad slunce jasný - všeobecně se totiž očekává, že Východoafričané vsadí na belgickou kartu a přivedou Adela Amrouche, donedávna dlouholetého kouče Burundi. Rodák z Alžírska v Keni strávil celý uplynulý týden, převážně rozhovory s vybranými členy vedení FKF.