Africký pohár národů - devátý hrací den

Obrovské drama v Durbanu nakonec poslalo dál domácí Jihoafrickou republiku - svěřenci Gordona Igesunda dvakrát prohrávali, dvakrát dokázali vyrovnat, a díky výsledku souběžně hraného utkání nakonec celou skupinu vyhráli. Kdo by to byl řekl po úvodním trápení s Kapverdami? Právě ty rovněž slaví, Maroko naopak překvapivě končí...

...tedy přesnější by bylo říct "naoko překvapivě". O problémech v týmu Lvů z Atlasu jsme psali už před turnajem, a skutečně - netýmový projev, neefektivní hra, sklony ke kiksům v obraně (i když tady padá máslo téměř výhradně na hlavu brankáře Lamyaghriho) a střípky individuálního mistrovství veletalentovaných ofenzivních hvězdiček utopené v moři nekolegiální a pomalé kličkované, to byly všechno dobře pozorovatelné elementy Taoussiho týmu. Jako by "odstranění" Chamakha, Taarabta a spol. pouze přesunulo problém trochu jinam, a bez lídra Kharji chyběla borcům v červených dresech koherence, nějaký jasný směr a tvář...

To vše platilo proti Angole a větší část utkání proti Kapverdám; právě závěr tohoto zápasu (okořeněný vyrovnávací brankou) však jakoby ukázal lepší stránku marockého týmu, a kdo dnes stihnul první půlhodinu rozhodujícího souboje, musel zůstat zcela ohromen. Je ohromně paradoxní a zároveň vlastně vůbec nepřekvapující, že Lvi začali šlapat až s (nuceným) opomenutím Younese Belhandy - Taoussi postavil rychlé 4-3-3, na pozici nejvysunutějšího středního záložníka vyslal Abdelazize Barradu, a sólující křídelní duo Assaidi - Amrabat nahradili Kaddioui s Belghazouanim.

Maročané vlétli do zápasu jako vyměnění a konečně (!!!) byl vidět ten dokola omílaný talent a technická vyspělost, o níž všichni tak nějak samo sebou věděli, že jí Maroko disponuje, ale málokdo ji vlastně kdy viděl naživo ve skutečném fotbalovém zápase. Aktivita a pohyb Lvů byly místy naprosto úžasné - žádné orientální kudrlinky, nýbrž jednoduché, drtivě efektivní a sehrané signály, skvělé náběhy za obranu, přesné přihrávky mezi změtí noh ve žlutozeleném, to všechno domácí hráče tak dokonale vydeptalo, až si člověk začal říkat, jestli vůbec chtějí vyhrát.

Je takřka jisté, že Igesund nešel do utkání s plánem se hned od začátku "přetrhnout"; koneckonců JAR měla se čtyřmi body nejlepší výchozí pozici a zdálo se rozumné nechat Maroko trochu vybláznit, zvlášť když bylo jasné, v jaké se nachází pozici. Bafana Bafana jen jako by to trochu přepískli - Maročané vlastně působili stejným dojmem jako právě oni v předchozím zápase s Angolou, a pomalá, neprůbojná a odevzdaně vypadající jihoafrická defenziva, které navíc vůbec nefungovaly kraje (než si Anele Ngcongca uvědomil, že už se hraje, měl za sebou Chakhir Belghazouani hned několik zajímavých výpadů po jeho straně), zanechávala pořádek na hřišti až příliš jednostranný.

Maročané vlastně udělali geniálně jednoduchou věc - svůj největší problém, totiž tradičně pomalé tempo hry, mazlení se s míčem a snahu obecně nikam příliš nespěchat, přetavili v největší výhodu tím, že se jej jednoduše rozhodli hodit přes palubu. Bafana Bafana jsou tým, mezi jehož přednosti můžeme (a musíme) zařadit věci jako sílu na míči, vitalitu, hlad po úspěchu, jednoduchost, rychlost řešení situací, přímočarost, účelnost - čili přesný výčet toho, proč bylo Maroko dnes lepším mužstvem. Navíc - a to je v Africe skutečně velmi, velmi nečekané plus - ztráceli Lvi minimum míčů a jejich přihrávky byly většinou chirurgicky přesné. Dokonce i hrotový forvard Youssef El Arabi je technicky tak skvěle vybavený, že by mohl jít z fleku rozdělovat míče doprostřed pole.

Proč tedy Severoafričané vlastně nevyhráli? I to je prosté - Jižní Afrika si po inkasovaném gólu a několika dalších šancích uvědomila, že vlastně nemá ve skupině stále nic jistého, zvýšila obrátky a podařilo se jí vyrovnat obraz hry. Marocká defenziva v čele se skvělým El Adouou sice šlapala jako hodinky, ale ta jihoafrická dlouho vypadala příliš zranitelně (a především jí v první hodině hry dvakrát naprosto kriticky selhala ofsajdová past a nebýt Itumeleng Khune takový formát, JAR už na turnaji není); stačilo se však trochu zatáhnout, lépe si hlídat vytyčené prostory a zodpovědněji přistupovat k hráčům soupeře, hra se uklidnila a zpomalila a horkokrevným Arabům se to pomalu přestávalo líbit.

Maroko zkrátka přepálilo začátek, a když přibližně po hodině hry Jihoafričané definitivně začali přebírat otěže zápasu, člověk začal mít podivně jasný pocit, že tohle neskončí jen tak - a opravdu, krátce poté už se v Lamyaghriho síti třepotal vyrovnávací gól. Taoussiho tým měl přitom v tu chvíli vést už minimálně o dvě, tři branky - místo toho musel, unavený a frustrovaný, sledovat perfektně načasované probrání Bafana Bafana. Když pak čtvrt hodiny před koncem opustil hřiště metronom Barrada a na druhé straně naopak přibyl fantom středu pole Letsholonyane, bylo rozhodnuto - tenhle zápas se dohraje na jihoafrických kopačkách.

Posledních 10 minut a veškeré drama s nimi spojené už v této analýze nemají své místo; marocký gól byl ukázkou vynikajících hráčských schopností, což samozřejmě nikoho nepřekvapí, ten jihoafrický zase symbolicky odrazil větší mentální sílu a výraznější týmový duch Igesundova výběru.

Z taktického hlediska nenabídl Igesund žádné zajímavé novinky - jím zvolená základní sestava nastoupila beze změny od zápasu s Angolou, tedy stále staré dobré 4-4-2, se stále stejnými výhodami i problémy - Phala (kterému trvalo nějakých 150 minut, než přestal na hřišti připomínat parodii na fotbalistu, a dnes už byl opravdu výborný), Rantie a Mphela dokážou perfektně rozhýbat hru, eklektičtí Furman s Mahlanguem mají dostatek vitality a herního přehledu na to, aby zvládli ustrážit střed pole (tedy většinou)... a pak je tu opět na straně utopený a vlastně zbytečný Bernard Parker, stále kruciální rozdíl v klidu, tempu a jakémsi sebevědomí ve hře s Letsholonyanem a bez něj, a především absence šikovného playmakera, který by krmil přihrávkami zabijáka Mphelu. Thulani Serero by jím snad mohl být - to by však nesměl na hřiště přijít právě za nejlepšího útočníka.

Maroko může hořce litovat - pokud by se v prvních dvou zápasech byť jen přiblížili tomu, co jsme od nich dnes mohli vidět první hodinu, nejenže by postoupili do čtvrtfinále, ale málokdo by si troufl je odepisovat ze smečky nejvážnějších potenciálních pronásledovatelů Pobřeží Slonoviny. Jenže nakonec musel ambiciózní Taoussiho tým zaplatit krutou daň za příliš pozdní poučení se z vlastních chyb - dál jde na jeho úkor celek, který sice má celou řadu jasně viditelných problémů (jako například co se vlastně chce po Deanu Furmanovi, který sice hraje výborně, ale přesto má jenom dvě nohy), ale dokázal se v klíčových chvílích semknout a pořádně zabrat. Maročané to měli přesně obráceně..

Maroko - Jihoafrická republika

4. minuta - Maročané začínají pěkně zostra a hned první kolmice za obranu končí pěknou šancí. Na dlouhý míč si naběhl El Arabi a dostal se k zakončení, domácí gólman Itumeleng Khune však byl proti a k přesně načasovanému odvážnému výběhu přidal ještě vynikající reflexivní zákrok.

8. minuta - Jihoafričané se neúspěšně dožadují penalty - v první útočné akci utkání se míč po brejku dostal do vápna k Phalovi, který po souboji s Benatiou upadl až příliš ochotně.

10. minuta - GÓL! Raketový nástup Lvů z Atlasu se dočkal zasloužené odměny! Míč z krásně kopnutého rohu se snesl do vápna, kde o něj svedli souboj neúspěšný Khune a vyšší a silnější El Adoua - není divu, že marocký obránce svého soka přehlavičkoval.

20. minuta - Itumeleng Khune sice umí předvést i parádní kiks, co se reflexů týče, patří ale k absolutní špičce. Teď bylo krásně vidět oboje - nejprve si připsal prapodivný výběh proti útočícímu soupeři, ale krátce poté na poslední chvíli vyrážel v obrovské šanci Belghazouaniho ránu k tyči.

27. minuta - První šance Jihoafrické republiky a připisuje si ji Bernard Parker, který se po brejku dostal k zakončení ve vápně, ale pálil mimo.

36. minuta - El Adoua ve výtečném obranném zákroku! Tohle byla hodně nadějná brejková příležitost Jihoafričanů, ale mladé torpédo Tokelo Rantie tak dlouho vedlo míč, až zasáhl marocký stoper.

45. minuta - Tak tohle byla hodně velká paráda od Khuneho! JAR totálně selhala bránící řada a Kamel Chafni šel téměř z půlky úplně sám na bránu; Khune vyběhl daleko za vápno a obětavým způsobem upálil záložníkovi Brestu míč od kopaček!

47. minuta - Maročané začínají druhý poločas opět ve velkém tempu a krátce po změně stran předvádí další krásný nacvičený signál - pár rychlých doteků a míč je najednou ve vápně, má ho Barrada, který jde po souboji s Masilelou k zemi - a píšťalka sudího Gassamy mlčí. Opakované záběry ukázaly, že se penalta pískat zřejmě dala.

48. minuta - Aktivní Barrada vysílá zdálky velmi slušnou dělovku; Khune ji nicméně bez problémů krotí.

53. minuta - A chvilka slávy také pro Nadira Lamyaghriho! Veterán v marocké bráně výborným reflexem zastavuje na čáře přímý kop Thusa Phaly!

60. minuta - Tohle se ale Jihoafričanům přece nesmí stávat! Opět je tu marocký samostatný nájezd, tentokrát v režii El Arabiho, který se - zřejmě poučen příkladem kolegy Chafniho - rozhodl pro lob; Khune však jeho úmysl přečetl a v dalším brilantním momentu však vymrštil levou paži!

67. minuta - Další Phalův přímý kop opět prolétl až k Lamyaghrimu; marocký brankář pořádně neviděl a vypadal hodně překvapeně. Ačkoliv nakonec míč vyrazil na roh, jeho obránci schytali hodně ostrých slov..

71. minuta - GÓL! A je vyrovnáno! Krásnou trefou se o to zapříčiňuje May Mahlangu, který po průniku do vápna technicky trefuje vzdálenější roh Lamyaghriho brány!

81. minuta - GÓL! Maročané na polevení ve hře reagují tím nejlepším způsobem - návratem do vedení! Skvělou práci odvedl Youssef El Arabi, který udržel míč a poslal jej do mlýnice; balon se nakonec dostal až k osamocenému Hafidimu, který na penaltě napřáhl a nedal Khunemu žádnou šanci.

86. minuta - GÓL! 2:2! Tak to je pořádné drama! Jihoafričané se vracejí do čela skupiny a posílají Maroko domů zásluhou Siyabongy Sangweniho, který skóruje už podruhé za sebou! Urostlý stoper slaví úspěch, stejně jako dříve jeho kolega Mahlangu, technickou střelou k Lamyaghriho tyči.

Maroko (4-3-3): Lamyaghri - Chakir, Benatia, El Adoua, Kantari - El Kaoutari, Barrada (75. El Hamdaoui), Chafni - Kaddioui (53. Hafidi), El Arabi, Belghazouani (63. Bergdich)

Jihoafrická republika (4-4-2): Khune - Ngcongca, Sangweni, Khumalo, Masilela - Phala, Mahlangu (90+2. Dikgacoi), Furman, Parker (76. Letsholonyane) - Rantie, Mphela (51. Serero)

Nejlepší hráči zápasu: Barrada (Maroko), Khune, Phala (Jihoafrická republika)

Palec dolů: Tým Maroka za to, že nám ve 270 minutách nabídl pouze hodinu krásného fotbalu, na který jsme se těšili


Kapverdy to opravdu dokázaly! Aniž bych se chtěl nějak rouhat: když jsme v předturnajovém preview oba s kolegou skládali "své" tabulky po prvních třech kolech, u každého z nás by šli ostrované dále. Sklidili jsme za to posměch, v lepším případě údiv - a tady to máte.

Kapverdy se podobně heroickým způsobem jako loni Rovníková Guinea (postupové góly až po uplynutí 90 minut "závěrečného" duelu) řadí po bok Zambie (1974) jakožto jediný tým, který při svém nováčkovském vystoupení mimo domovinu na APN rovnou proplul do vyřazovacích bojů; krom těchto dvou a Guinejců to dokázala ještě pořadatelská Libye roku 1982. (A tedy nebral jsem v úvahu zhruba prvních pět edic od roku 1962, kdy se takových exemplářů přirozeně rodilo jako hub po dešti).

Kapverdám se jednoduše povedlo něco (takřka) jedinečného a minimálně já, coby patrně jeden z mála diváků tohoto duelu, jsem se neubránil husí kůži. Totiž celé to je ještě neuvěřitelnější, když si uvědomíte, že před pauzou ostrované odehráli vlastně nejslabších 45 minut na mistrovství, a přesto v následujících okamžicích mnohem zkušenějšího soka zmrazili pár solidními šancemi i dvěma góly. Moc povedenějších comebacků jsme tu za poslední ročníky neměli; tento šampionát samotný pak rovnou může charakterizovat heslo "začneš špatně, dohraješ špatně".

Na druhou stranu, nechápejte mě zle. Jakkoliv se Kapverďané zvedli (a to i posléze díky otevřené obraně soupeře, který zkrátka nutně potřeboval vyhrát), nikdy to z jejich strany nebylo úplně košer a za každých okolností se akorát přiživoval drsně neuhlazený obrázek nervózního duelu. Ten provázely mraky faulů (jako ostatně každé vystoupení Antilop), osobních soubojů zejména uprostřed hřiště a pochopitelně i nepřesností. Šlo o ubojovanou, nekoukatelnou koncovku pro Angolu, která si dříve vydobyla pověst elegantního a pohledně hrajícího mančaftu. Inu, není to dnes pro pýchu lusofonní části černého kontinentu poněkud příznačné?

Loňský lodivod Lito Vidigal měl zůstat - říkal jsem to po jeho odchodu, říkal jsem to včera, říkám to dnes. Předčasné vypadnutí jeho mužstva lze brát do určité míry jako "křivdu", megasmůlu, daň za nahodilé hrubky; zato Ferrínův výběr, očividně ztracený v překladu trenérova rukopisu, ten si postoupit zkrátka nezasloužil, ani v nejmenším. Včera nastoupily ty největší zkušenosti, do hry se od začátku dostali Gilberto s Airosou a posléze rovněž Dédé; ovšem to byl celý jeden pokus o zvrat nepříznivého vývoje, nic víc. I tito kluci (nebo již pánové?) potřebují vést, vědět, co mají hrát - jenže Angolané se raději se svým sokem pachtili: sice lépe drželi míč, ale o to hůře se dostávali do šancí. Výsledkem byla tedy ta samá nula jako v předešlých dvou případech.

Stejné numero mimochodem zůstalo na kontě Mateuse, stejně jako kdysi pověstného zabijáka Manucha. Muž se zkušenostmi z Manchesteru United na tomto turnaji vystupoval coby druhý nejlepší střelec v dějinách APN, co se aktivních účastníků týče; jen Drogba si hýčká lepší bilanci. A letos se vskutku nemusel strachem otáčet. Vlasatý dlouhán v prvních dvou zápasech jako by neexistoval a včera se jen mírně zvednul, leda skrze standardky. Tehdy si rozpomínal na spolupráci s Gilbertovou levačkou a dvakrát se prodral k nepřesné hlavičce. Tím to ale haslo.

Ze hry se Manucho neprosadil vlastně vůbec, což koneckonců z favorizovaného souboru neplatilo maximálně o tandemu Djalma-Amaro. Druhý jmenovaný levý bek sice během úvodní desetiminutovky přišel k obvazu hlavy, to mu ale nebránilo ve zbytku utkání zaujmout svou neúnavností a houževnatostí. Byl to ostatně on, kdo z půlky donutil Nevese k vlastenci; a byl to zčásti on, kdo startoval zajímavé výpady svého kolegy Djalmy.

Co je zajímavé - a můžeme tak plynule přejít ke Kapverďanům -, také trpaslíci původem z deseti ostrovů či ostrůvku k ofenzivním výpadům nejraději využívali prostor u levé postranní čáry. Což je zajímavější o to více, že zrovna tam měl působit nově oslovený veterán Airosa. No, nevedl si dobře, opravdu ne. Hrál proti němu poloviční Platini, potažmo Babanco se střídajícím Héldonem, a původně pravý bek Carlitos - přesto si Airosa a jeho souputníci často pomáhali fauly, právě na této straně nejfrekventovaněji, a mnohdy na poslední chvíli tahali za záchrannou brzdu. Z téhle nechtěné strategie potom mimo jiné pramenila hromada rohových kopů; a hádejte, odkud se vzala vyrovnávací branka?

Jinak co dál napsat ke Kapverdám? Starou dobrou klasiku. Antunes se znovu mohl opřít o bezchybnou, vyzrálou práci kompletní (!) zadní čtverky, která ostatně vyrovnané výkony podává doopravdy po celý turnaj. A mimoto se sázelo výhradně na protiútoky, leč tentokráte vedené hůře vyspalým duem Tavares-Mendes. Nezasvěcený divák si tedy akorát může přát, aby si tihle dva borci (spolu s Platinim) do čtvrtfinálového měření sil řádně odpočali; jinak asi netřeba nic měnit.

Kapverďané vědí, s čím sem přijeli hrát, a v tomhle směru vypadají být celkem neotřesitelní. Svou písničku si totiž na rozdíl od dalších mužstev mohou zpívat za příznivého i negativního skóre...

Kapverdy - Angola 2:1

11. minuta - Že by si Manucho za pomoci svého starého kolegy vzpomněl na svou loňskou tvář? Gilberto zahrával standardku z pravé strany a kdysi největší angolská hrozba se prodrala k zajímavé, leč nepřesné hlavičce.

33. minuta - GÓL! Angolané slaví svůj první gól na turnaji, tedy "svůj"...Amaro se pěkně po levé straně proběhl k jedovatému centru, který si už do sítě pod Mateusovým tlakem nešťastně srazil kapitán Nando Neves.

40. minuta - Babanco jen sotva střílel, nicméně jeho prudký centr placírkou zkrátka na přední tyči Lama musel vyrážet, to se nedalo nic dělat.

46. minuta - Antunes si pro druhé dějství připravil dvě střídání s ofenzivním nádechem a Kapverdy se málem hned po restartu těšili z vyrovnání. Tavarese však na čáře odmítl Manucho Dias.

65. minuta - Lama osvědčil solidní předvídavost při Héldonově přímém kopu, na druhou stranu vykázal nulovou jistotu, když měl míč ztlumit v náručí. Ve finále jej akorát hodně rozpačitě vytlačil před sebe.

67. minuta - Marco Soares si šikovně počíhal na odražený balon po rohovém kopu, aby jej po úměrně stoupající přímce nasměroval nad břevno.

78. minuta - Angola neukočírovala další standardku, tentokrát Soares centroval a nepřesně hlavičkoval neobsazený Tavares.

81. minuta - GÓL! První ze dvou osudových chyb brankáře Lamy! Nevýrazný box vedl ke dvěma hlavičkám, přičemž ta od F. Varely se i přes veškerou snahu strážce brankové čáry Manucha Diase ukázala být gólovou.

85. minuta - Střídající Yano se okamžitě dostává do interesantní palebné pozice. Na levém rohu šestnáctky nebyl dostatečně presován, a tak po zvláštní trajektorii nasměroval svůj projektil těsně vedle vzdálenější tyči.

90. minuta - GÓL! Senzace je na světě?! Kapverdský protiútok 3 na 2 se zdál být odsouzen k zániku, přízemní centr z pravé strany postrádal přesnost...jenže to by tu nesměl být Lama, který se nedohodl se stoperem a vyrazil míč přímo ke kopačkám hrdiny Héldona.

Kapverdy (4-4-2): Vozinha - Gege (87. Rambe), F. Varela, Neves, Carlitos - Soares, T. Varela (46. Djaniny), Platini (46. Héldon), Babanco - Tavares, Mendes

Angola (4-3-3): Lama - Airosa, Dany Massunguna, Bastos, Amaro - Gilberto (80. Geraldo), Manucho Dias, Pirolito (85. Yano) - Mateus (63. Dédé), Manucho, Djalma

Nejlepší hráči zápasu: Héldon, F. Varela (oba Kapverdy), Amaro (Angola)

Palec dolů: Lama (Angola)

Co čekat ode dneška:

Také ve skupině B je zaděláno na postupové drama až do samého konce - i když tak překotných rozměrů, jako jsme byli svědky včera, se asi přece jen nedočkáme. Nejdřív si tedy zrekapitulujme situaci - v čele tabulky trůní Ghana se čtyřmi body, za ní je Mali se třemi, DR Kongo má body dva a Niger jeden. Všechny celky tak stále mají šanci na čtvrtfinále, a všichni také mohou ještě vypadnout...

Pozornost bude pochopitelně upřena hlavně na utkání Konžanů s Mali, jelikož půjde o přímou postupovou bitvu - Malijcům v ní stačí remíza, Kongo musí bezpodmínečně vyhrát. Vítěz tohoto duelu si zajistí lístek do čtvrtfinále, kde se pravděpodobně utká s domácí Jihoafrickou republikou - tedy za předpokladu, že Ghana v souběžně hraném zápase nepřekvapí a porazí Niger.

To sice vypadá na papíře jako tutovka, ale kdo viděl letos Gazely hrát, potvrdí, že je to extrémně těžký oříšek - Nigeřané praktikují mimořádně fyzický, nepříjemný styl fotbalu, a díky taktické vyspělosti kouče Rohra a výborně organizovanému týmovému projevu je nesmírně těžké se vůbec dostat k jejich brance. Navíc mohou ještě stále postoupit - případná výhra by je v tabulce vyšvihla právě nad Ghanu, a to už by byl pořádný šok...

...s tímto scénářem sice vůbec nikdo nepočítá, ale kapitán Ouwo Maazou se vyjádřil, že Niger postoupit jednoznačně chce, jde celou dobu o jeho cíl a Ghana se prý může těšit na "překvapení." Reakce jejího kouče Akwasi Appiaha? Niger je podle jeho názoru vůbec nejtěžším soupeřem ve skupině - a to už je pořádná poklona...

Pokud však vše půjde podle předpokladů, Ghana svého soka porazí a zajistí si prvenství ve skupině, zatímco Kongo s Mali si to rozdají v přímém boji o druhý flek. Sázkové kanceláře v tomto utkání favorizují Mali - a podle mého názoru jde o ukvapené závěry...

Jistě, Mali je papírovým favoritem. Jejich mužstvo je zkušenější, v Keitovi má skvělého vůdce a odhodlaného kapitána (koneckonců to byl právě on, kdo před turnajem vyhlásil, že ho přijel vyhrát), Orli takřka jistě ovládnou střed zálohy a pokud se bude dařit některému z útočníků, bude to vypadat poměrně impozantně.

Na druhou stranu jsou však Malijci příliš svázání s taktikou "všechno středem," protože na nic jiného zkrátka nemají hráče - a jestli by na jejich silový, fyzický fotbal mohlo něco platit, je to mrštnost a chytrost konžské ofenzivy. Ta se však musí oproti utkání s Nigerem zpřesnit asi o 300%, má-li mít šanci na úspěch.

Kongo je vlastně v docela slušné pozici - tlak leží na bronzových medailistech loňského ročníku, ne na nich, talentu je v kádru dostatek, Le Roy je zkušený a mazaný kouč, a facka od Nigeru by měla zafungovat jako velecenná lekce tvrdé práce a pokory. Na druhou stranu to může být přesně naopak a Leopardi mohou po tomto těžkém direktu zůstat rozložení a bez sebevědomí...

Stranou pozornosti:

Stadiony určené pro velké mezinárodní akce procházejí přísným výběrem, a málokdo proto očekává, že by snad mohl nastat nějaký problém s takovou "prkotinou", jako je stav trávníku - samozřejmě za předpokladu, že se nezblázní počasí. Tady jsme ale v Africe, a protože věci zde zkrátka chodí trochu jinak než ve zbytku světa, může se oficiálně hrát i na pláži. I když to je možná trochu nadnesený pojem - povrch Mbombela Stadium v Nelspruitu, kde se mimo jiné bude hrát i jedno semifinále, přece jen má i nějakou trávu. Ikechukwu Uche, útočník Nigérie, je z vyschlého, pískem zavátého hřiště hodně rozladěný: "Nedá se tam hrát. I když na tom trávníku trénujeme, stejně nám to vůbec nejde. Jsem šokován, že je něco takového na této úrovni vůbec možné. Ovlivňuje to hru týmu," stěžuje si forvard, jehož tým se nicméně na poslední skupinové utkání přesune na nádherný pažit v Rustenburgu. Tak uvidíme, jestli budou nigerijské útoky na etiopskou defenzivu efektivnější...

Kouč Sabri Lamouchi si pro utkání s Tuniskem přichystal velké překvapení: největší hvězda týmu, kapitán a jeden z nejzářivějších klenotů historie afrického fotbalu, Didier Drogba, zůstal pouze na lavičce a jeho místo v sestavě zaujal Lacina Traoré. Pásku si navlékl jiný Didier, Zokora, a odehrál s ní celý zápas. Na hřišti to fungovalo - Sloni svého soupeře jasně přejeli a slaví předčasný postup do čtvrtfinále - jak ale na celou situaci reagoval Drogba samotný? "Nemám co říct," usmíval se. "Trenér vybírá, kdo bude hrát a kdo ne, a to je pro všechny stejné. Nedělejte vědu z toho, že jsem začínal na lavičce, protože to nic neznamená. Utkání jsem si užil, bylo krásné jej sledovat a jsem rád, že jsem mohl pomoct spoluhráčům k tomuto skvělému vítězství," dodává slavný forvard, který letos stále čeká na první vstřelenou branku.

Ligue 1 je tradičně považována za soutěž, kde afričtí fotbalisté nejhlouběji zapustili své evropské kořeny; pokud se podíváme na právě odehrané 22. kolo, zjistíme, že je to beze zbytku pravda. Hned několik trenérů na Poháru národů se totiž dozvědělo, jak dobře se daří hráčům, které opomenuli - tak za Troyes skóroval Tunisan Fabien Camus, výhru Montpellieru nad Sochaux pojišťoval John Utaka z Nigérie a Marseille remizovalo v Rennes díky dvěma brankám dobře známých bratrů Ayewů. Vyslanci černého kontinentu vůbec o víkendu řádili jak černé ruky - gabonský talisman Aubameyang režíroval výhru svého ASSE, zatímco gól Dennise Oliecha z Keni stačil Ajacciu pouze na remízu, a Paul Alo'o Efoulou zajišťoval toužebně očekávaný triumf Nancy. Gól vstřelil i Efoulouův potenciální spoluhráč v kamerunském dresu - naneštěstí pro Aurélia Chedjoua šlo však o trefu vlastní...