Africký pohár národů - desátý hrací den

Pobřeží Slonoviny dokončilo úvodní pasáž své medailové mise se suverenitou sobě vlastní: porazilo i nejvážnějšího kandidáta druhé postupové příčky z Angoly, čímž zároveň zasloužilo o jeho vypadnutí. Dál tedy pokračuje Súdán. Zítra se už o ničem takovém rozhodovat nebude; Gabon s Tuniskem budou jen mezi sebou bojovat o první flek...

Lze si představit úspornější dominanci? Asi těžko. Pobřeží Slonoviny ušetřilo devět hráčů osvědčeného základu, nechalo ještě lépe sehrát už tak nejspolehlivější stoperskou dvojici šampionátu a ještě si nemusela dělat hlavu ani z druhého (papírově) nejsilnějšího týmu skupiny. Zápas kontrolovalo vskutku od začátku do konce, s tempem si hrálo, jak se mu zachtělo, ve finále ani neinkasovalo a ještě se postaralo o úbytek dalšího dílku "zvážení hodné" konkurence. I když zvážení hodné vskutku jen v uvozovkách - Súdán si v souhrnu za své letošní výkony zasloužil postup asi daleko spíše než Černé antilopy.

Devítinásobná rotace; a na první pohled jaká! Šílená. Při zběžném pohledu na sestavu by vám vlastně ani nepřišlo, že se Sloni vůbec chystají mít zaplněný i prostor mezi oběma bránami. Vždyť tam také ve výsledku pobíhal typický krajní hráč Eboué - a stahovat se sem čas od času museli Konan s Gradelem. Na pohled možná chaotické uspořádání, směrem dopředu pozoruhodná formace 4-2-4 (při bránění plynule přecházející ve 4-4-2) a plno individualit, u nichž si v národním dresu nikdy nemůžete být ničím jisti. Konan, Lolo či Doumbia koneckonců potvrdili, že své místo v základu reprezentace těžko pod Zahouim obhájí; první jmenovaný neviditelný, druhý kolega jančící a zpočátku snad i hrající se soupeři, třetí do party (nejlepší střelec ruské Premier Ligy) v tomto nevyužitý, spíš rovnou nepoužitelný. A přece to byla dominance k pohledání; proč?

Samozřejmě protože Angola; ale to pro teď nechejme stranou. Zahoui se především může opřít sice o individuality - což je u afrických týmů většinou na škodu, ostatně -, to však o individuality takticky nesmírně vzdělané. Koneckonců bratři Touré mu hrají ve vedoucím celku Premier League, Drogba s Kalouem jsou schopni hrát občas základ v Chelsea, o Tiotém se říká, že by se ve velkoklubu rovněž neztratil; navíc jak už kolega několikrát správně předesílal, většinou jde o borce, které čeká maximálně už jen to příští APN...z toho potom ve výsledku plyne, že Sloni možná mohou být ryze ofenzivně naladěni (jmenovitě včera stoprocentně), a přesto když vidí, že by mohlo hořet, vrátí se za balon klidně v sedmi lidech (u Senegalu to pravidelně byli muži čtyři), zhustí prostor, ve dvou-třech zatlačí, míč hravě získají a hnedle se na něm zase uklidní. Taková šablona dnes fungovala zcela bezchybně; a popravdě: kdo další by jí byl schopen s železnou pravidelností i jistotou aplikovat? Ghana? Ta možná, jedině...

Každopádně jak už jsem řekl, za vše si stejně ve výsledku může hlavně samotná Angola. Koneckonců gól inkasovat klidně nemusela, nebýt dvou dalších blikanců, jež Sloni vždy bezpečně potrestali. Ale to k ní holt patří, proto bylo záhodno se předvést i v ofenzívě - a tam to byla marnost nad marnost. Ono se útočí doopravdy těžko, když se hráč "zblázní" i jen z toho, že po něm v mírném poklusu vystartují dva protivníci. Potom vážně není divu, že kdyby se před utkáním vyhlásil závazný zákaz centrovaných balonů...nevytvořily by si Antilopy za celý duel ani jedinou uznání hodnou příležitost. Právě jen Gilbertem precizně zahrávané standardky, potažmo občas nějaký ten centr ze hry - to bylo dnes jediné, co Angolu "zachraňovalo". Po zemi to nešlo; nezabralo ani představení Dédého, jenž se spároval s jiným štítem Macangou a dal tak větší kreativní volnost Gilbertovi.

Ve výsledku, pokud si tak jako já nedokážete užít bezchybnou obrannou hru či parádní spolupráci "anglického" dua Touré-Bamba, museli jste být po závěrečném hvizdu asi kompletně znuděni. Ona totiž vskutku byla hlavně údržba; a to i po tu docela dlouhou dobu, kdy se vědělo, že Súdán postupuje. Angola totiž mohla reagovat, jak chtěla, a přesto zkrátka dirigentskou taktovku nebyla schopna uzmout do svých rukou. Skoro se až zdálo nereálné, že poslední vzájemný zápas obou těchto výběrů vyústil v divočinu symbolizovanou poměrem 4:3 pro Slony. Jenže to se také psal rok 1996...

Co tedy - shrnuto podtrženo - může kouče Vidigala (který by asi měl v čele reprezentace minule pořádající země zůstat) alespoň nějakým způsobem těšit? Souhra pomalu dohrávající generace, jež se projevila hlavně při tolikrát zmíněných standardkách, asi nikoliv; hra obou stoperů, kteří za boha nejsou schopni se zajistit a křiknout si na sebe, patrně také ne; brankářská dvojka rovněž horkotěžko, když Carlos v rozhodujících chvílích hloupě selhával (a to berte v potaz i ono vykartování), stejně jako dnes jinak poměrně jistý, ne-li jistější Wilson. Ovšem inspirace se dá brát například v pravém beku Airosovi, 27letém hráči Limassolu, do kterého by před turnajem asi ani samotný Angolan neřekl, že bude nejsvětlejším bodem zaběhlého výběru.

A přece byl. Po solidních výkonech v minulých dvou duelech dnes pro změnu dokonale ubránil Gradela, jenž proti němu vypadal skutečně jen jako samoúčelný driblér, jenž si umínil, že ze svého strážce udělá hrdinu. Dále pak už lze vyzdvihnout možná leda Gilberta, jakožto jediného snesitelného zástupce "staré gardy", a Manucha, který může být na odpis na klubové úrovni, tady se ale uvedl převážně klinickým finišem a ostatně vším, co by elitního forvarda černého kontinentu mohlo zdobit. Potom už lze přimhouřit oči fakt jen u Djalmy, občas nebezpečně vytrvalého křídelníka.

Na druhé straně celkem překvapivě, a přesto pochopitelně, nelze kromě již zmíněných chválit na více frontách (neboť tu šlo hlavně o tým). Tedy, s jednou výjimkou. A české fandy určitě potěší, že ta výjimka se jmenuje zrovna Wilfried Bony. Ten dnes svým přehledem na balonu hravě zastínil přední kreativní instanci, jíž asi měl představovat Gradel, a zkušeností v pohybu předčil i všemi opěvovaného Doumbiu. Odměnou mu budiž bilance 1+1 (leč odměnou skutečnou, darovanou) a slušná šance být první volbou pro nahrazení případně nedobře hrajících Kaloua s Gervinhem. Dnes totiž ukázal, že i v onom formátu 4-3-3 s křídly jako "inside forvardy" najde solidní uplatnění.

Pobřeží Slonoviny - Angola 2:0

5. minuta - Gradel u levé postranní čáry pobavil diváky precizním zpracováním autového vhazování na hrudi, přehozením sebe i dvou svých strážců a téměř okamžitou ranou z těžšího úhlu, s níž si náhradní angolský brankář pochopitelně poradil.

15. minuta - Bonyho vitální průnik na osu hřiště trošku vytrhl publikum z mikrospánku, brankář Wilson ale očividně byl v plném střehu, takže se ke své pravé tyči včas vymrštil.

35. minuta - GÓL! Zatmění, mluvili jsme o něm někdy v souvislosti s Angolou? Samozřejmě, a to přesně stálo i za vedením Pobřeží Slonoviny v tomto utkání. Bony nejprve nepříliš drsně atakován proběhl kolem dvou protihráčů do pokutového území, a když pak nepřesně směřoval míč na zadní tyč pro Ebouého, velmi ochotně mu vypomohl Miguel. Tomu se balon zašmodrchal mezi nohami a nakonec propadl až k exarsenalskému křídelníkovi, dnes středovému záložníkovi, jenž relativně v pohodě skóroval.

64. minuta - GÓL! A je to tu zase, to už snad ani nemůže nikoho překvapovat. Jeden z mnoha příkladů totální absence komunikace mezi vybíhajícím brankářem a posledním obráncem: Massungona takto Wilsona přehlavičkoval, jako by to snad opravdu chtěl, a Bony pak jen z dvaceti centimetrů pokopl míč směřující i tak do sítě.

74. minuta - Na přední tyči jeden z Angolanů patrně o chlup vyhrál hlavičkový souboj s Lolem, míč se přesto odrazil na penaltový puntík akorát k nehlídanému Bambovi, který už nedokázal ideálně zareagovat (není divu) a angolskou svatyni minul.

78. minuta - Ne nečekaně zrovna z rohového kopu mohli Sloni poprvé reálně inkasovat. Na přední tyči se k prudké hlavičce prosadil Manucho, Yeboahovi ovšem stačilo "akorát" natáhnout včas ruce nad sebe a bylo vymalováno.

80. minuta - Znovu vysoký míč, tentokrát ze hry a na vzdálenější tyčku, ani jeden z trojice doskakujících Angolanů ale míč trestuhodně nezasáhl...zoufalost.

Pobřeží Slonoviny (4-2-4): Yeboah - Lolo (87. Angoua), K. Touré, Bamba, Boka - Eboué (60. Keita), Coulibaly - Konan, Bony, Doumbia (79. Drogba), Gradel

Angola (4-2-3-1): Wilson - Airosa, Zuela, Massunguna, Miguel (83. Love) - Dédé, Macanga (66. Rafael) - Mateus, Gilberto, Djalma (80. Vunguidica) - Manucho

Nejlepší hráči zápasu: Bony, Bamba (oba Pobřeží Slonoviny), Airosa (Angola)

Súdán to nakonec dokázal! Díky vzrůstající formě porazil v posledním zápase Burkinu Faso, a protože Angola prohrála o dvě branky s Pobřežím Slonoviny, postupují Sokolové do čtvrtfinále. Překvapivě, nutno říct, pokud se řídíte papírovými předpoklady a zápasy pozorně nesledujete. Zaslouženě, pokud tomu tak není.

Úvodem reportáže ze zápasu, který byl mnohem napínavější svým nábojem než skutečným děním na hřišti, dovolte jednu malou poznámku. Je sice pravdou, že návštěvnost v dosavadním průběhu šampionátu byla spíše tristní než cokoliv jiného, ale pokud jste zapnuli přenos těsně před výkopem, nemohla vám uniknout jedna věc - po dohrání státní hymny většinou následuje potlesk fanoušků, nebo ne? V Batě bylo hrobové ticho. A kromě těch několika málo Súdánců, kteří si nad nečekaným úspěchem svých podceňovaných miláčků mohli vykřičet hlasivky, bylo stejně mrtvo po celých 90 minut. Rychlý pohled do ochozů ukázal proč: člověk si chvílemi nebyl jistý, jestli náhodou nesleduje divizní utkání někde v Horní Dolní, nebo jestli třeba nebyl stadion evakuován kvůli nahlášené bombě. Nezbývá než se ptát společně s komentátorem anglického Eurosportu: Tohle že má být důstojná kulisa největšího svátku afrického fotbalu? To skutečně nebylo možné uspořádat nějaké akce, soutěže například ve školách, nebo ve firmách?

Utkání samotné začalo útokem Burkiny, který (očekávaně) vedl Pitroipa a probil se až do dobré palebné pozice; společnými silami ho nakonec odzbrojili brankář Akram se stoperem Nagm Eldinem. Tuhle jinak nicotnou epizodku zde zmiňuji proto, že kdo přišel až nějakých 100 sekund po úvodním hvizdu, zmeškal jedno z mála vzrušení první půlhodiny - Nagm Eldin se totiž při srážce se svým gólmanem zranil, byl nucen střídat a chvíli se tak nehrálo. A po opětovném rozehrání už na trávníku v Batě zavládla relativní nuda...

...a pokud bychom měli označit "viníka", je jím Burkina Faso. Hřebcům totiž chyběl Alain Traoré; ofenzivní klenot Auxerre trápí zranění, už do úvodních zápasů nastoupil nedoléčený a ve finálním souboji, který však nakonec pro jeho zemi nic neřešil, pro jistotu chyběl úplně. A to zásadní měrou ovlivnilo Duarteho taktiku. Ne snad že by systém založený na chaotickém bránění a bezhlavém spoléhání na kreativitu ofenzivního dua Pitroipa - Traoré byl bůhvíjak efektivní (o tom koneckonců svědčí výsledky předchozích zápasů), ale rozhodně se mu nedala vyčíst nízká atraktivita pro nezaujatého diváka. Proti Súdánu ale musely poodstoupit stranou jak technické finesy, tak vození míče až "do kuchyně", a co především - hra po zemi. Alespoň v útočné fázi.

Burkiňané totiž zničehonic vyměnili kombinační hru za pusté nakopávání míčů na kapitána Dagana, který tak ve třetím zápase konečně připomínal nebezpečného forvarda: a není se čemu divit, Dagano je totiž velký a ohromně silný fotbalista, který dokáže dát hlavičkou nevídanou ránu, o což se také mnohokrát pokoušel. Burkinská verze starého dobrého "vše na Kollera" sice donutila Hřebce k podobné transformaci, jako kdyby se do jihoamerických dresů navléklo nějaké skotské mužstvo, ale nakonec paradoxně zaznamenala poněkud hořký úspěch: nejenže srdnatý bijec Dagano celou dobu ohrožoval soupeře efektivněji, než se předtím dařilo Pitroipovi s Traorém, ale díky svému gólu v nastaveném čase navíc zaznamenal vůbec první (a také poslední) burkinskou trefu ze hry. Ironií budiž fakt, že klíčový a vítězný druhý gól vstřelili Súdánci po akci, o kterou se Burkina do té doby marně pokoušela celou dobu.

A Jonathan Pitroipa byl rázem odstřihnutý. Ne snad že by se agilní křídlo Rennes vůbec nedostávalo do hry, na to je až příliš důležitým a kvalitním hráčem; jen těch příležitostí bylo méně, o což se velkou měrou přizpůsobili obětavě bránící Súdánci. A když už se mrštná hvězdička probila do palebné pozice, zazdila svoji šanci nevídaně slabou střelou - což ovšem není a nikdy nebyla její hlavní devíza.

Co se Súdánců týče, dala by se jejich hra rozdělit na dvě poloviny. V té první se spíše bránili, nechávali Burkinu hrát, proti Daganovi (ale i ostatním hráčům v bílém) si často pomáhali fauly a rozhodně nepřipomínali mužstvo, které nakonec s přehledem utkání ovládne a zvítězí. Jejich vedoucí gól byl v kontextu uplynulých minut spíše nezasloužený než cokoliv jiného; byl to také první záblesk El-Tahira, který se nakonec rozehrál k brilantnímu výkonu a po přestávce stvrdil svoji důležitost rozhodující trefou. V té době byl nejlepším hráčem v červeném jednoznačně agilní bek Khalifa, následovaný kolegou Muawiou a dokonale spolehlivým Saif Eldinem. Pokud se Abdallovi dalo něco vyloženě pochválit, byla to (opět) precizně prováděná ofsajdová past, a také zdvojování a perfektní eliminace Pitroipy.

Po obrátce však jako by Sokolové ožili a najednou začali diktovat tempo oni. A přestože hodně jejich kombinací bylo nepřesných, hodně centrů nedotažených nebo přetažených a hodně narážeček zbytečně odevzdaných, zvládali vše obětavě a včasně hasit. Súdán měl jasný cíl: je potřeba zvítězit, a to co nejvyšším výsledkem. To vyústilo v obrovské nasazení Abdallova týmu; jeho hráčů bylo najednou plné hřiště, a co se jim nedostávalo na fotbalovosti (v níž vynikal, jako po celý průběh šampionátu, zejména skvělý El-Tahir, a také kapitán a mozek zálohy Haitham), to doháněli nasazením. Súdánci se nebáli střílet zdálky (ve skutečnosti to občas až přeháněli, neboť burkinská obrana rozhodně není z těch neprostupných), a čím více se utkání blížilo ke konci, tím byla jejich dominance a nezdolná touha po postupu silnější. Nejlepším případem budiž šance ze závěru utkání, kdy se do palebné pozice probíjel Ouédraogo a reálně tak hrozilo, že Súdán o svoji postupovou příčku přijde; na burkinském borci byli vmžiku pověšeni dva obránci, a když brankář Akram neodhadl svůj výběh a šel předčasně na zem, zastoupili ho na brankové čáře další tři hráči. Samozřejmě, že se Ouédraogo ani nedostal k zakončení...

Obětavý výkon mužstva, které sice kvalitativně nestačilo ani na jeden celek ze své skupiny, ale nakonec všechny konkurenty převezlo skvělou organizací hry, důsledností a především nevídanou týmovostí, tak byl po závěrečném hvizdu po zásluze odměněn.

Súdán - Burkina Faso 2:1

30. minuta - K přímému kopu z 28 metrů se staví Muhannad Tahir a pálí přímo na bránu; pravou tyč přestřeluje jen zhruba o metr.

34. minuta - GÓL! Mudather Al-Tahir přebírá skvělou kolmici od Muhannada Tahira, dobře se vyhýbá skluzujícímu Tallovi a peláší na brankáře Diakitého; gólman Burkiny Faso padá k zemi a šikovný súdánský forvard zkušeně zakončuje do jeho protipohybu.

57. minuta - Střídající Ouédraogo se může hned zapsat na listinu střelců, to by ale musel lépe naložit s pobídkou Koného z hloubi vlastní poloviny. Dlouhý míč propadl súdánskou obranou, ale brankář Akram dobře vyběhl a Ouédraogo poslal svoji střelu po zemi mimo.

64. minuta - Khalifův výlet z pozice pravého beka na křídlo končí seběhnutím do středu hřiště a pořádně nebezpečným pasem, který však prolétává pokutovým územím Burkiny Faso bez povšimnutí (zejména od Bashira, který mohl vyvinout více snahy usměrnit míč do brány).

68. minuta - Kapitán Burkiny Moumoni Dagano konečně dopravuje hlavou míč do branky, ale rozhodčí je pozorný a jeho předčasné vyběhnutí ze zdi po nařízeném přímém kopu posuzuje správně jako ofsajd.

73. minuta - Tak tohle mohl být nejkrásnější gól šampionátu! Muhannad Tahir napřahuje z dobrých pětadvaceti metrů a fantastickou ránou pod víko protahuje Diakitého, který, naneštěstí pro Súdán, na střelu dobře vidí a vyráží nad břevno.

80. minuta - GÓL! Tak tohle bylo opravdu nečekané! Brankář Akram vykopává, míč se přes celé hřiště snáší až někam do blízkosti pokutového území Burkiny a zdá se, že Diakité si pro něj v pohodě dojde; to by ale nesměl zpoza obrany vystartovat Mudather, ztrapnit váhajícího strážce burkinské svatyně jednoduchou kličkou a pohodlně zakončit do prázdné brány.

90(+5). minuta - Burkina může ještě zkorigovat skóre. Na přetažený centr naskakuje Tall a hlavou míří dobře na zem k tyči, ale Akram je na zemi včas a míč vyráží.

90(+6). minuta - GÓL! Moumoni Dagano doslova v posledních vteřinách ještě upravuje výsledek, ale na nějaké zdramatizování zápasu už je skutečně příliš pozdě. Celozápasová taktika hledat vytáhlého kapitána vysokými míči se nakonec přece jen (alespoň částečně vyplatila); Daganovo přeskočení váhajícího Akrama a přesná hlavička tak určují skóre zápasu na 2:1.

Súdán (4-3-3): Akram - Khalifa, Saif Eldin, Nagm Eldin (7. Musab), Muawia - Ala Eldin, Haitham, Nazar - Bashir (90. Ramadan), Mudather, Tahir

Burkina Faso (4-4-2): Diakité - Koffi, Gnanou, Tall, Panandétiguiri - Yaméogo (66. B. Traoré), Kaboré, Koné (79. Balima), Niguimbé (55. Oudréaogo) - Pitroipa, Dagano

Nejlepší hráči zápasu: Mudather, Khalifa, Tahir (všichni Súdán)

Co čekat od zítřka?

Skupina C vyřešila postupové otazníky jako první ze všech: na jedné straně barikády jsou domácí Gaboňané a Tunisko, na druhé Maroko a Niger. Zatímco vypadnutí západoafrické země při její vůbec první účasti na závěrečném turnaji se předpokládalo a není tedy žádným překvapením, u Maroka už je tomu jinak. Lvi z Atlasu se příliš nepředvedli, a po dvou prohrách tak zaslouženě balí kufry.

Ne snad že by Maroko vyhořelo podobným stylem jako například Senegal; proti Tunisku Geretsovi svěřenci ovládli hru, proti Gabonu potom vyrovnávali v nastaveném čase, ovšem stihli opět inkasovat ještě před závěrečným hvizdem rozhodčího. Problémy Maroka jsme na stránkách EuroFotbalu rozebírali poměrně podrobně, nicméně belgický stratég tvrdí, že o nich dobře ví, jeho tým je dokáže eliminovat, a on sám by u něj rád pokračoval a budoval mužstvo pro světový šampionát. To se koneckonců může ukázat už proti Nigeru; suverénní výhra podpořená zlepšeným fotbalem, oproštěným od individualistických hvězdných manýrů a systémových kiksů, by do žil fanoušků z nejzápadnější africké výspy určitě vnesla trochu optimismu.

Maroko se nachází v podobné situaci jako Senegal a Burkina Faso; také oni mají po dvou zápasech na kontě nula bodů a jdou do závěrečného klání bojovat o svoji čest s papírově slabším soupeřem. Existují však dva dobré důvody myslet si, že Geretsův tým nedopadne podobně tristně jako výše zmíněné celky. Tím prvním je fakt, že Niger je skutečně reálně mnohem slabší než Súdán a Libye, a kromě superrychlého Maazoua nemá v kádru žádného fotbalistu, který by se blížil úrovni těch marockých. Navíc Gadbého taktika "nakopni a běž" není rozhodně nic nečitelného, ani nic, co by se nedalo eliminovat. Zadruhé, a to je podstatnější, nemají Nigeřané už ani teoretickou šanci na postup. Jistě, získat nějaké ty body hned při své první účasti na turnaji kontinentální smetánky by bylo skvělé, jenže tady skutečně nejde o nic víc než o čest - a to především pro Maroko (Niger svůj cíl splnil, ba převýšil pouhým postupem, a srdnaté vzdorování Tunisku bylo už přidanou hodnotou). Přestože aktuálně nabyté zkušenosti mluví alarmujícím způsobem proti odepisování papírového outsidera, považuji Maroko za jasného favorita tohoto zápasu - pro Geretse je totiž, i přes nesplnění předturnajových cílů, dost možná otázkou bytí a nebytí.

Ve druhém, souběžně hraném utkání půjde přece jenom o víc. Jak domácí Gabon, tak mladý výběr Tuniska mají postup zajištěný a na hřišti v Libreville se proto porvou o první postupové místo a pravděpodobné vyhnutí se favorizované Ghaně. Relativní důležitost tohoto klání si navíc obě strany dobře uvědomují, jak dokládá německý kouč Gabonu Gernot Rohr, když podotýká, že jeho svěřenci sice postupem do čtvrtfinále splnili cíl, ale to je spíše než cokoliv jiného důvodem položit si cíl jiný, tentokrát možnost zůstat na stadionu v Libreville a hrát případné semifinále doma v hlavním městě. A to se stane pouze v tom případě, že Gabon svoji skupinu vyhraje. Na druhé straně kontruje stoper Toulouse a tuniské reprezentace Aymen Abdennour, který výhru v posledním zápase považuje za "nutnost". Orlové z Kartága prý hodlají využít skulinek v soupeřově defenzivě, o kterých Abdennourovi poreferoval marocký kapitán Houssine Kharja. Tenhle zápas se zkrátka odhaduje mnohem hůře.

Oba celky mají ve svém středu šikovné ofenzivní hráče, a proto se dá očekávat parádní fotbalová podívaná. Tunisko potáhnou za vysněným cílem skvělý technik Msakni, jeho kolega Dhaouadi a útočná hvězda Jemaa; Gabon kontruje veteránem Cousinem, který se na turnaji představuje v perfektní formě, a Aubameyangem, hvězdou Saint-Étienne, o níž se dá říct to samé. Za lehkého favorita zápasu považuji domácí, kteří jsou v obrovské euforii po vydřené výhře nad Marokem, zatímco Tunisané sice stvrdili postup udoláním Nigeru, ale rozhodně nešlo z jejich strany o chvályhodný výkon, a někteří hráči (jako například Bilel Ifa) si vyloženě řekli o lavičku náhradníků. Možná i proto trenér Trabelsi údajně připravuje nějaké změny v sestavě.

Stranou pozornosti

- Po Duartem, který se po vyřazení Burkiny Faso v první řadě opřel do neuspořádaného fotbalového svazu "své" země, něco podobného předvedl po uzavření vývoje skupiny A také kouč Libye, Marcos Paquetá. To však docela jiným, a zcela pochopitelným stylem. Na turnaji totiž využíval služeb hráčů bez klubů, bez jakékoliv základní přípravy, kteří pak měli bojovat se Senegalem a Zambií - což jsou silné týmy, a oni to nakonec přesto ustáli s velkou ctí. V brazilském kouči, o jehož budoucnosti se asi těžko dá na základě výkonů nějak zásadněji spekulovat, tedy převládá pýcha; ovšem... "Musejí (federace - pozn. red.) všechno změnit - najít pro hráče zaměstnavatele, aby měli kde trénovat a kde se připravovat," naráží na skutečnost, že se na území Libye následkem revoluce v březnu kompletně zastavila ligová soutěž, což několik hráčů donutilo narychlo přestoupit do některých jiných severoafrických celků, "mám tu kontrakt do roku 2014, ale nejprve se musím vidět s vedením a leccos s ním prodiskutovat." Po tak skvěle odvedené práci by určitě byla škoda ukončit s Libyjci spolupráci...vlastně kvůli samým dobrým věcem.

- Pozoruhodnou formu přípravy na zápasy Afrického poháru národů zvolilo na rovníku vedení "sloní" výpravy. Jedni z favoritů již v průběhu turnaje sehráli dva přátelské zápasy s lokálním guinejským klubem Sony Ela Nguema (3:0 a 5:1), patrně aby se "druhořadí" reprezentanti udrželi v herní formě a pohodě. Ne každému se to ale, celkem logicky, pozdává. Například Max Gradel, jenž střídal v obou předešlých turnajových kláních a dnes po odehrání dvou přáteláků dokonce startoval v základu (aby odehrál kompletních 90 minut). "Jsme tu na šampionátu a tímto riskujeme zranění," vyjádřil strach, ale zároveň připustil i pozitiva, "je pro nás ale důležité udržovat se v kondici a vyhrávat tyto zápasy, abychom udrželi naše sebevědomí na výši." A o příjemné zpestření může jít i z jiného důvodu: dnes již pouze členové týmu okolo trenéra Zahouiho, avšak dříve vynikající hráči, Bonaventure Kalou a Blaise Kouassi, například také nazuli kopačky a odehráli alespoň jeden poločas. Což určitě zvedlo náladu v týmu; a tu "Kalunhovu" (což je komolenina, jakou se na dresu honosí bratr Bonaventureho, Salomon) beztak obzvlášť. Zkrátka a dobře - pravým důvodem konání těchto přátelských duelů asi těžko bude zdání, že nakonec Pobřeží Slonoviny bylo nalosováno do příliš jednoduché skupiny...

- Fanoušci z Pobřeží Slonoviny, dorazivší do Malaba za účelem zhlédnutí některého z turnajových mačů, mají hned dvě delikátní příležitosti v jednom: posilnit se kvalitním jídlem hned u stadionu a přitom se přesvědčit o tom, jak vypadá maminka jednoho z největších afrických fotbalistů historie. Kuře či rybu s rýží, banánem a pálivou omáčkou vám tam totiž připraví sama paní Drogbová. Přitom ale nejde o nějakou její premiéru: stejný servis pro fanoušky totiž sama na vlastní pěst zajišťovala už během MS 2006. "Není to o mém synovi, je to o podpoře celé země," tvrdí žena vždy oděná v oranžovém triku připomínajícím dresy fotbalových vyslanců svého státu. Ta samá paní, která přitom samotné zápasy na vlastní oči nevidí; na rovinu totiž uvádí, že úvodní dvě výhry sledovala jen jedním okem - to druhé hlídalo nůž krájící cibuli a rajčata. Zájem o věci veřejné mimochodem v rodině Drogbových není vůbec ničím výjimečným; i sám bohatý fotbalista se záslužně stará. Nedávno kupříkladu založil diskuzní hnutí pro zmírnění napětí v zemi, jíž po zneuznaných prezidentských volbách dlouho zmítaly nepokoje.