Africký pohár 2019: Na co se zaměřit v medailových bojích

První, "turnajová” část letošního fotbalového léta definitivně směřuje ke konci; zbývá jen zjistit, jaké bude složení medailistů egyptského Afrického poháru národů. V pátečním finále změří síly Alžírsko a Senegal, ještě předtím si to ve středu o bronz rozdají Nigérie a Tunisko.

Favoritem středečního duelu budou spíše Nigerijci; jednak mají o něco lepší tým, jednak jde o specialisty na souboje o třetí místo, a především za sebou nemají tak vyčerpávající šílenost jako tuniské semifinále. Na druhou stranu pět z posledních šesti vzájemných duelů skončilo remízou. Což, ostatně, není pro Orly z Kartága nic nového: na turnaji zatím po 90 minutách plichtili pětkrát ze šesti pokusů.

Velkolepé páteční finále pak proti sobě svede dva domácí kouče, Senegalce Aliou Cissého a Alžířana Djamela Belmadiho, a také dvě radikálně odlišné fotbalové filozofie. Lvi z Terangy budou hrát o svůj první titul v historii, Fenci o první od roku 1990. Vybrali jsme osm věcí, které mohou v těchto duelech hrát klíčovou roli.

1. Dokáže Tunisko najít ještě nějakou motivaci?

Dva a půl roku zpátky, před zápasem Ghana - Burkina Faso, byl první bod tohoto článku totožný. Tehdy jsme se ptali po motivaci Black Stars, kteří ji nakonec vyškrábat nedokázali a domů odjížděli bez medaile. Přestože však nyní pokládáme stejnou otázku, její pozadí je zcela odlišné: Ghanu v onom zápase sužovala jakási apatie, frustrace z toho, kolikrát se už věčnému favoritovi podařilo probít mezi nejlepší čtyřku a skončit jeden krůček před finále. Ghaňané zkrátka stáli před výzvou najít motivaci tváří v tvář faktu, že i kdyby vyhráli, bude to vlastně úplně fuk: i bronz by pro ně představoval zklamání.

Letos u Tuniska - které Ghanu mimochodem dost dramaticky vyřadilo v osmifinále - je situace odlišná: Orli z Kartága objektivně už postupem do semifinále dalece překonali očekávání, vystavená zápasy ve skupině. Budou ale bojovat s pocitem křivdy (neodpískaná penalta v semifinálovém prodloužení), s vlastní psychikou, s vědomím, že nebýt dalšího Hassenova kiksu, mohli se teď připravovat na severoafrické derby o zlato. Protože jejich výkony se objektivně celý turnaj zlepšovaly a ani proti Senegalu nebyli horší. Bitva o bronz je vždycky tak trochu soubojem týmů, kteří už chtějí mít celý turnaj nejraději za sebou; pro Tunisko to ale tentokrát platí dvojnásob. Už toho bylo za těch pár týdnů prostě moc.

2. Alain Giresse zatím v play-off představil tři herní plány. Který zvolí tentokrát?

Zatímco nigerijský kouč Gernot Rohr zůstává tvrdohlavě věrný svému 4-2-3-1 a pouze občas mění jednotlivé figurky (s důrazem na slovo občas), jeho tuniský protějšek v play-off projevil nečekanou kreativitu a každému soupeři se přizpůsobil na míru: proti ghanskému útoku přehustil střed, nechal defenzivního halva Skhiriho sestupovat mezi stopery, Msaknimu dal volnou pozici pod hrotem a křídelní aktivitu suploval vytaženými beky. Na Madagaskar zase Orli vyběhli s kompaktnější, defenzivnější zadní čtveřicí a fokus hry se přesunul na křídelníky Msakniho s Khazrim, kteří nakonec méně zkušenou, unavenou a objektivně ne úplně kvalitní obranu soupeře jednoduše roztrhali. A konečně na Senegal zase zůstal na lavičce dominantní ofenzivní pravý bek Kechrida, kterého nahradil dřevní obranář Dräger (a Chaalaliho na RCM zastoupil Ben Mohamed).

Poslední systém odstřihl ze hry Wahbi Khazriho, který byl proti Senegalu většinu zápasu neviditelný; Giresse by ale mohl na Nigérii vyrukovat v podobném duchu, jen místo hračičků Msakniho s Khazrim bychom na křídlech mohli vidět náhradníky Badriho se Slitim. Čili sázka na přímočařejší, vertikálnější fotbal, méně tekuté kreativity a více střel směrem k brance (záměrně neříkám na branku).

3. Bude Gernot Rohr i nadále spoléhat na reaktivní strategii?

Jestliže Giresseho snaha přečíst soupeřovy slabiny a pokusit se je eliminovat dává smysl vzhledem k tomu, že Tunisko šlo do play-off de facto v pozici outsidera, u Nigérie už to působí mnohem více jako mrhání potenciálem: Super Eagles patřili objektivně ke kandidátům na zlato, kvalitu na to mají a ani forma by nemusela být až takovou překážkou, kdyby se Rohr tak křečovitě nedržel svého opatrného, obezřetného přístupu. Nikde to nebylo vidět tak výrazně jako v konfrontaci s vyloženě proaktivním Alžírskem, které si za výhrou prostě šlo a nakonec jí právem i dosáhlo. Super Eagles vlastně podobně herně dominantní celky potkali na turnaji dva - a jak Fenci, tak Madagaskar jim vyprášili kožich (nebo v tomto případě super peří).

A Nigerijci ani přesto nemají vůbec špatný turnaj; vyřadili úřadujícího mistra, do poslední vteřiny (doslova) drželi krok s nejsilnějším týmem šampionátu, pořád mají velkou šanci na medaili. Navíc zápasy o bronz jsou prostě jejich, vyhrávají je takřka sériově. A Tunisko je psychicky na dně. Moje otázka tedy zní: Pokud ani v této situaci Gernot Rohr nepovolí otěže a nepokusí se utkání prostě opanovat (místo aby čekal na to, s čím přijde soupeř), tak kdy?

4. Poučí se Aliou Cissé ze skupinového zápasu?

Když se Fenci postavili Lvům z Terangy poprvé, nebyla to na pohled žádná krása: alžírský tým byl viditelně lepší, předvedl sehranější a fotbalovější výkon, ale zároveň se taky jeho hráči chovali na hřišti vyloženě na pěst. Faulovali, otravovali všechny včetně rozhodčích, hádali se, a celkově udělali všechno pro to, aby donutili neutrální fanoušky rozbít doma televizi.

A Aliou Cissé? Nic. Senegalský kouč se jednak nedokázal silnějšímu soupeři vyrovnat fotbalově, ale to by až tak nevadilo; koneckonců byl to začátek turnaje, teď jsme mnohem dál a Senegalci už stačili nabrat patřičné tempo. Horší je, že se svěřenci největšího hipstera mezi trenéry nechali rozhodit i psychicky. Dokážou být tentokrát tvrdší, nesmlouvavější, dokážou si takzvaně dupnout a nenechat se šikanovat?

5. Čeká nás souboj zatím nejklidnějšího týmu s nejemotivnějším

S tím ostatně souvisí i patrně nejzajímavější rozpor mezi oběma celky, který jde daleko za rámec jednoho pátečního zápasu - je to střet dvou filozofií, dvou abstraktních teorií pojednávajících o tom, jak k fotbalu vůbec přistupovat. Na jedné straně máme stoický klid a impozantní fyzickou sílu Senegalců, na druhé emotivní, chaotické, labilní Alžířany. Vtip je v tom, že oba trenéři dokázali na tomto Afconu dostat z těchto "přirozených" filozofií to nejlepší.

Alžířané se vztekají, handrkují, občas na střídačce brečí, občas mají rudo před očima, ale v celkovém důsledku jim to pomáhá. Sledovat Belmadiho Fenky, jak prochází turnajem jako nůž máslem a u toho dávají naprosto volný průchod svým emocím, má až terapeutický účinek.

Na druhé straně máme Senegalce, tým, který ještě na turnaji nedosáhl svého vrcholu a nejspíš už ani nedosáhne. Proč taky? Senegalci ví, že mají rezervy, ze kterých ještě můžou brát; jsou ale zkrátka tak dobří, že to dosud dělat nemuseli. Jedou na setrvačnost, na autopilota, vždy tak akorát, aby to na soupeře stačilo. Nepředřou se. V jejich hře je cosi minimalistického, cosi provokativně primitivního. Jsou hrozně cool.

Bude to ale stačit na naspeedovanou alžírskou jedenáctku? Jestli má Aliou Cissé jednu slabinu, je to jeho bilance proti silným soupeřům. Což jsme ostatně viděli už ve skupině.

6. Kdo pomůže Adlene Guédiourovi s absorpcí senegalských útoků?

Čistě takticky vzato vlastně není moc co řešit. Alžírsko bude opět hrát svoje ofenzivní, nátlakové 4-1-4-1; a poté, co Aliou Cissé postavil ve svém 4-3-3 na nejvyšší pozici v záloze spojku Henriho Saiveta, má v rozestavení a strategii jasno i Senegal. Taktika Lvů není nepodobná té předloňské kamerunské: stejně jako obhájci zlatých medailí nemají ve svém středu typického kreativního střeďáka (na rozdíl od Alžírska, které má tři), takže se musí soustředit hlavně na křídelní hru. Senegal představuje pouze výrazný kvalitativní upgrade, protože Sadio Mané i Ismaïla Sarr patří na svých pozicích ke kontinentální (a Mané i světové) elitě.

Zároveň je liverpoolská hvězda natolik inteligentní a organicky propojená se zbytkem týmu, že senegalská hra působí tvárnějším dojmem než ta Broosova kamerunská: pokud tak Alžířané nastupují s jediným štítovým záložníkem, kterým je Adlene Guédioura, byl by Cissé hlupák, kdyby se toho nepokusil využít. Guédioura hraje zatím výborný turnaj, ale pokud ho Lvi identifikují jako potenciální slabinu a budou na alžírské vápno dorážet z "inside forward" prostorů, mohou mít Fenci problém.

7. Jak vyřeší Senegal absenci svého nejlepšího stopera?

Oběma týmům chybí jedna důležitá součást defenzivní linie: Alžírsko nemůže do zápasu nasadit Youcefa Atala, Senegalci Kalidou Koulibalyho. Existují však dva stěžejní rozdíly: Zaprvé, Atal chyběl už v semifinále s Nigérií, takže si Alžířané na jeho náhradníka Mehdi Zeffaneho už měli aspoň 90 minut času zvyknout. A zadruhé, Atal byl v Belmadiho systému používán v podstatě jako další útočník; jeho výměna za Zeffaneho znamená prostě defenzivněji zodpovědnější Alžírsko. Koulibaly je oproti tomu totálním lídrem senegalské obrany.

Ve dvojici s kalamitním Cheikhou Kouyatém, který je sice fyzicky silný a dominantní, ale pozičně občas vymyslí totální ptákovinu (logicky, když to není stoper), to ještě jakž takž fungovalo: Koulibaly je tak kvalitním obráncem, že zvládne dělat de facto práci za dva. Když vyzdvihujeme defenzivní statistiky Lvů, je to především jeho zásluha. Teď bude na hřišti chybět a Cissé místo něj postaví nejspíš Salifa Saného, což... není rozhodně špatný hráč, ale downgrade ano, a takový zásah na takto citlivé pozici před finále by s týmem zamával i v případě, že by na tom oba borci byli plus mínus nastejno. Což nejsou. A pokud má někdo na tomto turnaji patent na využívání skulinek v nesehraných obranách, je to právě Alžírsko.

8. Který hroťák dá první gól ze hry? A kdo si řekne o cenu pro hráče turnaje?

Nakonec však možná získá zlaté medaile prostě ten tým, jehož devítka se probudí jako první - jak M'Baye Niang, tak Baghdad Bounedjah zatím tápou, dohromady mají na kontě 1 trefu z penalty (Bounedjah), a přestože herně na tom zatím nejsou vůbec špatně (naopak), člověka praští do očí spíš ten počet neproměněných střel. Kterými ani jeden rozhodně nešetří.

Pro Cissého i Belmadiho dává smysl své hroťáky na hřišti ponechat; možná se sice netrefují, v mezihře ale odvádějí obrovský kus práce. Niang si rozumí s Maném, ví, kde ho na hřišti najít, dělá mu ve vápně místo; Bounedjah je zase nejlepší devítkou na turnaji, ale sráží ho naprosto obyčejný mentální blok. Klíčový "mikrosouboj" bychom měli.

Zajímavé bude ale sledovat i představení Sadia Maného a Riyada Mahreze - kteří si to ve finále na 99% rozdají o trofej pro nejlepšího fotbalisty celého Afconu. Ne že bychom jejich výkony chtěli shazovat, ale máme trochu jiné tipy; říkáme jim BBB a jsou na tom aktuálně plus mínus nastejno. Jestli po turnaji vyhlásíme za největší hvězdu křídelníka Belaïliho, stopera Benlamriho nebo střeďáka Bennacera, to ukáže až jeho úplně poslední zápas.