Afcon 2023: Power rankings před turnajem

Svátek afrického fotbalu právě začíná! Připravili jsme si pro vás k této příležitosti power rankings všech 24 reprezentací, které se v Pobřeží slonoviny představí - od největších favoritů až po totální outsidery.

Koncept power rankings, tedy řazení týmů podle jejich (subjektivní) šance na celkový triumf, budeme následovat až do čtvrtfinále. Po každém hracím kole ve skupinách vydáme aktualizovaný žebříček, následně (po konci skupinových bojů) máme v plánu publikovat "turnajové vysvědčení” všem 8 týmům, které se nedostaly do play-off. Zbývající šestnáctku opět seřadíme od prvního do posledního místa, a stejný cyklus se bude opakovat i po osmifinále. Závěrečnou fázi Afconu (po odehrání čtvrtfinálových bojů) už následně budeme pokrývat "klasickou” formou zápasových analýz, známých z mistrovství světa či Evropy.

Takže... kdo je favoritem? Samozřejmě Senegal, obhájce titulu a nejstabilnější africký výběr posledních let. Dál už je to ale zamotanější. Mnohem, mnohem zamotanější. Pojďme na to!

1. SENEGAL

Obhájci titulu jsou i letos největšími favority, a to z velké části kvůli zkušenostem. Jejich největší opory sice stárnou, ale pořád jde o živoucí africké legendy; Lvi z Terangy navíc pod Aliou Cissém nadále prakticky vůbec nedostávají góly a mají jedinečnou schopnost rozhodnout nudný zápas jediným zábleskem, jako v generálce s Nigerem, kterou vyhráli 1:0 brankou v nastavení. Nebuďte překvapení, pokud stejným stylem proplují na Afconu až do finále. Nebylo by to ostatně poprvé.

Senegal prohrál v roce 2023 jediný zápas - nejde ani tak o to, že by Cissého výběr drtil soupeře, jako spíše o to, že se zdá (minimálně na kontinentální úrovni) prakticky nemožné mu vstřelit gól, natož jej porazit. Viděli jsme to ostatně na posledním Afconu, kde Lvi opanovali svoji skupinu s jednou výhrou a dvěma remízami při celkovém skóre 1-0. Brutální efektivita.

Samozřejmě se může stát několik věcí; Senegalci například mohou propadnout pocitu, že se jim nemůže nic stát, v objektivně těžké skupině párkrát inkasují a následně se rozsypou. Jejich největší ikony a opory (Mané, Koulibaly, Mendy) hrají všechny v Saúdské Arábii a jejich kariéry se pomalu, ale jistě blíží ke svým koncům. Cissé má stále k dispozici dravé mládí v podobě borců jako Nicolas Jackson nebo Lamine Camara (podceňovaný, ale výborný playmaker z Mét), ale tento Senegal i přesto působí trochu staticky, jako tým, který všichni známe jako své boty. Jenže zkuste si ho porazit. Jde to?

2. MAROKO

Můžete mít mistrovskou kocovinu po zisku 4. místa? Pokud jste první africký tým, který se v historii MS dostal do semifinále, určitě ano - Maroko získalo první a poslední kontinentální titul v roce 1976 a výběr kouče Walida Regraguiho je tak letos pod obrovským tlakem: Kdo jiný by měl vyhrát? Porazili jste Španělsko a Portugalsko na největší světové scéně!

Není to tak jednoduché. Zaprvé, Maroku se díky Regraguiho hernímu stylu (založenému na pohyblivém hlubokém bloku a bleskových, skvěle nacvičených brejcích) daří lépe v situacích, kdy je spíše outsiderem, což na Afconu platit rozhodně nebude. Zadruhé, prakticky ihned po semifinálové katarské jízdě Lvi z Atlasu nedokázali porazit Kapverdy a prohráli s Jihoafrickou republikou. Regragui nyní musí vymyslet, jak proměnit očekávání v realitu; teď už nemá koho překvapit, maximálně negativně.

Jak se Lvům bude dařit proti týmům, které zaparkují autobus na vlastním vápně? Na MS jejich držení míče dosáhlo v průměru 37,8%, což je radikálně odlišná situace. Problémem může být i efektivita. Hráči jako Bono, Hakimi, Saiss, Aguerd či Amrabat jsou samozřejmě na mnohem vyšší úrovni než většina konkurence, ale klíčové ofenzivní opory - Hakim Ziyech a Youssef En-Nesyri - tradičně nejvíc září při standardkách a brejcích, zatímco teď budou Maročané dobývat. Těžko říct. Čistě na základě papírové síly je ale Maroko pořád favoritem.

3. POBŘEŽÍ SLONOVINY

Vzhledem ke stavu nigerijského výběru je Pobřeží slonoviny jasným favoritem skupiny A, a to i přesto, že kouč Jean-Louis Gasset nechal doma řadu zkušenějších opor (Zaha, Cornet, Bailly, Deli). Sloni mají pod současným lodivodem bilanci 9-3-2, přičemž jedna prohra přišla na závěr kvalifikace v Zambii, kdy už měli jistý postup; na úvod bojů o MS rozprášili Seychely 9:0, následně vyhráli 2:0 v Gambii a generálku proti Sieře Leone opanovali 5:1. Kromě toho vypadají i herně dobře, jejich 4-3-3 funguje a hlavně záloha ve složení Franck Kessié, Seko Fofana, Ibrahim Sangaré působí dominantním dojmem.

Obecně má Pobřeží k dispozici vyvážený, talentovaný tým, který s domácími fanoušky v zádech může dokázat velké věci. Gasset vypadá, že ví, co dělá, borci jako kapitán Serge Aurier, Nicolas Pépé, Kessié či (zejména) šestatřicetiletý veterán Max Gradel dodávají potřebnou zkušenost, a nová mladá generace - v čele s křídelníkem Simonem Adingrou, stoperem Evanem N’Dickou a teenagerem na hrotu Karimem Konatém - už teď dělá vlny na nejvyšší evropské úrovni. Přidejte k tomu střelecký instinkt Sébastiana Hallera a výsledkem je tým, který jednoduše vypadá dobře.

4. EGYPT

Egypťané mají důvod k optimismu - od začátku roku 2023 prohráli jediný zápas (přátelák s Tuniskem), jinak zaregistrovali devět výher a jednu remízu, přičemž v posledních třech utkáních mají skóre 10:0. Co víc, kouč Rui Vitória je mnohem ofenzivnější než jeho předchůdci jako Héctor Cúper a Carlos Queiroz; místo reaktivních protiútoků se Faraoni pod jeho vedením snaží více držet míč a dusit soupeře na jeho polovině. Vitóriovo pohyblivé 4-3-3 / 4-4-2 navíc vyhovuje i Mohamedu Salahovi. Ten byl dříve často v nároďáku využíván jako jakýsi "zachránce”, od kterého se očekávalo, že mu nahrajete míč a on něco vymyslí; teď je více zapojen do hry, což může Faraonům jedině pomoct. Ofenzivní trojka se Salahem, Trezeguetem a hroťákem Mostafou Mohamedem z Nantes skutečně budí hrůzu.

Vitória jinak sází na zkušenost: průměrný věk egyptské soupisky je 28,67 let, což je nejvíce ze všech týmů na turnaji. Zároveň na ní ale nenajdeme prakticky žádné vyčpělé hráče - Mohamed Elneny je v nároďáku stále klíčovou figurou, a mezi třicátníky se řadí i gólmani El Shenawy a Gabaski, kteří před dvěma lety opanovali brankářské statistiky celého turnaje (Gabaski se stal přímo jedním z jeho hrdinů, když po zranění známějšího kolegy svými heroickými výkony dotáhl Egypt až do finále).

5. ALŽÍRSKO

Alžířané musí zvládnout tři věci: proměňovat šance, být mentálně stabilní, a zapomenout na Afcon 2021. Je to skoro až bizarní - kouč Djamel Belmadi má fantastickou bilanci, alžírský tým je pod jeho vedením perfektní mašinou na pohyblivý ofenzivní fotbal, soupeře drtí jako nic a dokáže si poradit i s konkurencí nevyššího kalibru. Pokud tedy nepočítáme ten Afcon 2021, který skončil strašlivou ostudou a exitem ve skupině. Od té doby jsou Fenci opět skvělí, loni neprohráli jediný duel (sedm výher, tři remízy) a dokonce porazili Senegal na jeho hřišti. Senegal předtím doma neprohrál deset let.

Logická otázka tak zní - dočkáme se na turnaji "kvalifikačního” Alžírska, nebo je čeká další výbuch? Na první pohled dělá Belmadiho výběr všechno správně. Zapojuje mladší hráče (jako Anthony Mandréa, který v bráně vystřídal nesmrtelného titána Raise M’Bolhiho), pokračuje v pilování fluidní útočné strategie, a jediní třicátníci, kteří v týmu zůstávají (Feghouli, Mahrez, Slimani, Mandi, Bounedjah), patří nadále mezi africkou elitu. Nebýt toho prokletého posledního turnaje, mluvili bychom tu o favoritech. Bude zajímavé sledovat, jak se Belmadi s touto výzvou popasuje.

6. TUNISKO

Je Jalel Kadri dobrým trenérem? Samotní Tunisané by vám řekli, že nejspíš ne - a to i přesto, že Orlové z Kartága na posledním MS porazili Francii (v béčkové sestavě, ale stejně) a remizovali s Dánskem. Rozhodně jde stále o jeden z nejsilnějších týmů v Africe, ale všichni tak nějak očekávají, že jeho maximem je "klasicky” čtvrtfinále nebo semifinále. Bez Wahbi Khazriho, který ihned po MS pověsil reprezentační kopačky na hřebík, a Hannibala Mejbriho (kterého nicméně žádný tuniský kouč zatím stejně nedokázal pořádně využít), to zkrátka opět vypadá na nějaké šesté, sedmé místo.

Kadri má stále k dispozici řadu rozdílových hráčů; jeho 4-3-3 hodně spoléhá na overlapy krajních beků Wajida Kechridy a (legendárního) Aliho Maaloula, což by na play-off mělo bohatě stačit. Plus je tu pořád třiatřicetiletý míčový génius Youssef Msakni (ten je sice pomalý, ale to byl i jako teenager, takže v pořádku). Otázkou je ofenziva, jelikož tradiční hroťáci Khenissi s Jazirim už ve svém pokročilém věku nejspíš novou mízu nenajdou, což platí i pro křídelníka Naima Slitiho. Na druhou stranu Orlové čtyřikrát v řadě nedostali gól. Budou v pohodě, skupinu zvládnou, ale na žádný velký průlom to ani letos nevypadá.

7. KAMERUN

Dokážou Vincent Aboubakar a Karl Toko Ekambi předvést podobné výkony jako před dvěma lety na domácí půdě? Pokud ano, má Kamerun šanci. Pokud ne, je s ním nejspíš amen.

Střelecké duo, které se naposledy na Afconu podělilo o 13 gólů, v podstatě samo drží naděje Nepřemožitelných lvů na další turnajovou medaili. Jinak to s týmem kouče Rigoberta Songa vypadá všelijak. Takticky působí Song přinejlepším jako snaživý učeň, v zákulisí se stále řeší finanční problémy (což je v Kamerunu už taková klasika), a jakkoliv je vynechání Erica-Maxima Choupo-Motinga z nominace obhájitelné (útočník v Bayernu po příchodu Harryho Kanea moc nehraje), toto je Afcon - scéna, kde by Choupo-Moting mohl i v pokročilém věku zazářit. Ale Song je mužem pevných zásad, jak ostatně ukázal předloni na MS, kde poslal domu Andrého Onanu proto, že nerespektoval jeho strategické pokyny (tedy nesnažit se o rozehrávku a prostě jenom chytat). Ach jo.

Na druhou stranu - Kamerun má pořád hromadu skvělých hráčů, v čele s Frankem Zambo-Anguissou, a jeho poslední kontinentální titul v roce 2017 přišel v podobné situaci. Tehdy se Lvy také vůbec nikdo nepočítal; my sami jsme je dokonce před čtvrtfinále označili za nejslabšího zbývajícího účastníka celého pelotonu. Podceňování není na místě; opatrnost ano.

8. BURKINA FASO

Edmond Tapsoba je jedním z nejlepších stoperů v Evropě, co se týká vyvážení balonu z obrany. Pro Burkinu Faso, která ve svém 4-4-2 bude spoléhat zejména na bleskurychlou tranzici, je to skvělá zpráva. Hřebci nejspíš budou ve svých zápasech často vypadat vachrlatě, dělat zbytečné defenzivní chyby, ale nebuďte překvapení, až zase dokráčí daleko - posledně se jim po prvním zápase všichni smáli a nakonec z toho bylo semifinále. Z posledních pěti turnajů mají na kontě hned tři postupy mezi závěrečnou čtyřku (a jednou i stříbrné medaile). Spolu se zkušenostmi a talentem lídra Bernarda Traorého, který se v reprezentačním dresu automaticky mění v bestii bez ohledu na to, jak se mu zrovna daří v klubu, se rozhodně nevyplatí Burkinu jakkoliv podceňovat.

Největším problémem tak může být pozice kouče Huberta Veluda, kterého většina fanoušků v zemi nenávidí; kdyby bylo po jejich, bude v čele nároďáku pořád stát Kamou Malo, architekt úspěchu na minulém Afconu. Vypadá to, že Malovo odvolání a akvizice Veluda je čistě dílem šéfa tamní fotbalové federace, což... asi nebude dobré pro morálku. Ale jinak vypadá Burkina hodně silně, zvláště se skvělým Hervé Koffim v bráně. V generálce porazila DR Kongo 2:1. Hřebci jsou připraveni.

9. JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA

Bafana Bafana jsou jedním z nejméně čitelných týmů na turnaji. Na jednu stranu by se klidně mohli řadit k černým koňům - třeba proto, že polovina jejich týmu (včetně skoro kompletní defenzivy) hraje klubový fotbal v Mamelodi Sundowns, naprosto dominantním celku lokální scény, který dokonce vede klubový žebříček CAF poté, co vyhrál premiérový ročník African Football League (v podstatě africké superligy). Nebo proto, že je vede Hugo Broos, který v roce 2017 dovedl podceňovaný Kamerun ke zlaté medaili.

Zároveň jsou tu ale i varovné signály. Jihoafričané mají tradičně hodně solidních křídel a ofenzivních záložníků, ale chybí jim kvalitní šestky a devítky: v nominálním 4-2-3-1 bude největší zodpovědnost ležet na borcích jako Percy Tau, křídlu z egyptského Al-Ahli, který nicméně nepatří mezi nejspolehlivější zakončovatele. Pokud se "nezblázní” hroťáci Zakhele Lepasa a Evidence Makgopa, bude mít Broosův tým (opět) dost možná problémy s efektivitou. Pak je tu otázka aktuální formy - v kvalifikaci na MS prohráli Bafana Bafana 0:2 ve Rwandě, načež nedokázali v generálce udolat slabé Lesotho (0:0). Pořád jde ale o tým, se kterým se musí počítat. Minimálně teoreticky.

10. NIGÉRIE

Super Eagles před výkopem Afconu vypadají nejhůře za dlouhé roky, za což může kombinace hned několika faktorů: aktuální formy (jediná výhra z posledních 5 zápasů, kde průměrné hodnocení soupeřů na FIFA žebříčku bylo 104,6 a Nigerijci dostali v každém utkání minimálně jeden gól), zranění (mimo hru jsou Wilfried Ndidi, Victor Boniface a Umar Sadiq), ale i neschopnosti kouče Josého Peseira vtisknout svým svěřencům aspoň minimálně funkční herní styl.

Nigérie je zvyklá hrát 4-4-2 se středem zálohy Ndidi - Iwobi, což je samo o sobě dost "průchoďák”, ale bez leicesterského štítu můžeme očekávat ještě větší problémy. Super Eagles útočí ve čtyřech, pěti, šesti lidech, ale absolutně jim nefunguje přechodová fáze, nedokážou vybojovat zpět ztracený míč, soupeři procházejí jejich středem jako nůž máslem a obrana, byť obsazená solidními hráči (Sanusi, Troost-Ekong, Omeruo, Aina), je tak pod konstantním tlakem. Vachrlatý gólman Uzoho tomu navíc rozhodně nepomáhá, a Victor Osimhen může být jedním z nejlepších forvardů na světě, ale sám také nic moc nezmůže.

11. MALI

Dva roky zpátky vypadali Malijci pod vedením kouče Mohameda Magassouby výborně až do předfinální fáze - a následně s železnou pravidelností naráželi. Buď doslova (do protihráčů), nebo obrazně (na vlastní neschopnost zakončit). Magassoubův nástupce Éric Chelle se proto od začátku snaží hlavně vyřešit tento problém, což se mu zatím celkem daří - Orlové mají z posledních sedmi zápasů bilanci 6-1-0 při souhrnném skóre 20:5. Naposledy rozbili Guineu-Bissau poměrem 6:2. Bude zábava!

Proč tedy není Mali v žebříčku výše? Jedno slovo - zranění. Chelleho 4-3-3 je kriticky závislé na kvalitní devítce, což je v nároďáku tradičně Ibrahima Koné; ten si ale v přáteláku s Ugandou poranil kotník a na turnaji bude chybět, stejně jako další opory Cheick Doucouré, El Bilal Touré, Massadio Haidara a Moussa Djenepo. To je brutální oslabení. Soupiska Orlů je pořád více než solidní - Adama Traoré, Amadou Haidara, Moussa Doumbia a hlavně Yves Bissouma rozhodně patří mezi africkou elitu - ale co naplat, mohlo to být papírově lepší. Mnohem lepší.

12. GHANA

Málo platné, Ghana zkrátka vypadá slabě. Kouč Chris Hughton sice přinesl do týmu zkušenosti z Premier League, ale zatím to moc nefunguje - Černé hvězdy vyhrály jediný z posledních pěti duelů, naposledy remizovaly s Namibií, a co hůře, za celé toto období vstřelily jeden gól (!). Ono to dává smysl: Hughton je ve své nové práci možná až moc opatrný, hraje přísně defenzivně, a přestože nominální rozestavení 4-2-3-1 možná nevypadá na papíře až tak špatně, v reálu mu skutečně něco chybí. Mohammed Kudus je výborný, ale na jaké pozici má přesně hrát, to nejspíš netuší ani kouč sám. Iňaki Williams zatím zaznamenal jeden gól ve třinácti repre startech. André Ayewovi je 34 let, a jeho bratr Jordan je ve skutečnosti jednou z klíčovým postav Hughtonova systému - protože umí výborně bránit.

A pak jsou tu zranění. Thomas Partey je mimo, takže celá obrana se bude muset opírat o Salise Abdula Sameda - solidní šestku, ale Partey dokázal svojí průbojností propojovat defenzivu s ofenzivou, což Samed moc neumí. Ze zdravotních důvodů chybí i Tariq Lamptey, Kamaldeen Sulemana a Joseph Aidoo, zatímco Baba Rahman a Issahaku Fatawu se turnaje pro změnu vzdali dobrovolně. Pokud tato Ghana zaznamená jakýkoliv úspěch, bude to spíše překvapením.

13. ROVNÍKOVÁ GUINEA

Rovníková Guinea má spoustu důvodů k optimismu. Kouč Juan Micha, který podceňovaný tým před dvěma lety dovedl do čtvrtfinále, nejenže zůstává u kormidla, ale Nzalang Nacional pod jeho vedením jako by hráli stále lépe - kvalifikaci na MS odpálili dvěma výhrami nad Namibií a Libérií (shodně 1:0) a celkově v roce 2023 nepoznali jediného přemožitele (skóre 9:3 napříč 7 zápasy). Hrají disciplinovaně vzadu a oportunisticky vepředu, bývají dobře připravení, motivovaní a technicky překvapivě solidní.

Problémem může být aktuální střelecká forma - v posledních šesti duelech dali Guinejci vždy maximálně jeden gól, ale na druhou stranu také vždy maximálně jeden dostali, takže žádné gólové hody se tu asi očekávat nedají. Remíza 1:1 v generálce s Džibutskem je velkým varováním, ale pokud se na turnaji vyšvihne kapitán a nejlepší reprezentační střelec Emílio Nsue, a pokud jej podpoří mladý gólman Jesús Owono z Alavésu, mohou Michovi svěřenci opět zamíchat kartami a dojít si pro další play-off. To se jim ostatně na Afconu zatím povedlo úplně pokaždé.

14. ZAMBIE

V roce 2012 získala Zambie pod vedením Hervého Renarda zlaté medaile; to bylo také naposledy, co na Afconu dokázala v zápase zvítězit. Následující dva turnaje se poroučela hned po skupinách, a v letech 2017-2021 se pro změnu nekvalifikovala vůbec. Nyní, pod vedením izraelského veterána Avrama Granta, který je sice příšerným taktikem, ale zato na stará kolena exceluje v nastolení atmosféry v kabině a komunikaci s týmem, přichází čas tento nelichotivý trend zvrátit. My si z Granta můžeme dělat srandu, ale asi by koneckonců nebylo dobré zapomínat, že Ghanu dokázal na kontinentálním turnaji dovést k medaili. Dvakrát.

Chipolopolo takticky oscilují mezi systémy 4-3-3, 4-2-3-1 a 4-4-2, vždy je ale největší důraz kladen na snaze dostat míč co nejrychleji dopředu - k hvězdným forvardům Patsonu Dakovi a Fabrice Sakalovi. Jinak v zambijském kádru moc známých jmen nenajdeme, snad s výjimkou mladého forvarda Lamecka Bandy z Lecce a kapitána Stoppily Sunzua, jediného pamětníka jedenáct let starého titulu. Dnes mu je 34 let a hraje v Číně, v reprezentačním dresu ale stále představuje klíčovou součást defenzivní čtveřice. Zambijci se nejspíš nebudou dostávat do turnajových highlightů, ale působí dojmem pracovitého, sevřeného celku, který nedá nikomu nic zadarmo. Skupina s Marokem, Kongem a Tanzanií navíc vypadá hratelně, takže... kdo ví?

15. DR KONGO

Sébastien Desabre, kouč Leopardů, má v Africe velmi dobré jméno - etabloval se na klubové úrovni, kde získal ligové tituly v Angole, Kamerunu, Pobřeží slonoviny a Tunisku, než se přesunul ke kormidlu nároďáku Ugandy, který v roce 2019 dovedl k překvapivému osmifinále. Stále teprve sedmačtyřicetiletý stratég převzal DR Kongo po vyčpělém Héctoru Cúperovi; v té době trpěl tradičně silný tým na dně své kvalifikační skupiny, pod Desabreho vedením se ale dokázal vzepřít a nakonec si místenku na Afcon zajistil s relativním komfortem.

Francouzský trenér preferuje rozestavení 4-2-3-1 a opírá se o služby borců jako Arthur Masuaku (na levém beku), Chancel Mbemba (na stoperu) nebo starý známý Gael Kakuta. Největší síla Konžanů leží určitě v ofenzivě: už kvůli křídelním pozicím, které obsazují Yoane Wissa a Meschak Elia, a devítce, kde stále neohroženě vládne veterán Cédric Bakambu. Problémem naopak může být defenziva. Leopardi neumí bránit kompaktně, často dělají poziční chyby a spoléhají na individuální schopnosti svých obránců při "hašení” soupeřových šancí.

16. KAPVERDY

Kapverďané patří pod vedením kouče Bubisty k týmům, které mohou těžit ze solidní taktické organizace: ať už někdejší obránce hraje 3-4-3 nebo 4-3-3, vždy se snaží instruovat své hráče k maximálnímu roztahování hry do stran, útočení přes centry a bránění v relativně vysokém, pohyblivém bloku. Před dvěma lety takto Žraloci postoupili do osmifinále, a stejný cíl budou mít i letos, v těžké skupině s Egyptem, Ghanou a Mozambikem.

Problémem může být aktuální forma. Kapverdy vyhrály jediný z posledních šesti duelů, 2:0 ve Svazijsku; jinak mají v tomto období na kontě bezbrankovou plichtu s Angolou a prohry s Togem (2:3), Alžírskem (1:5), Komorami (1:2) a Tuniskem (0:2). Obranná fáze vypadá na začátku turnaje jako zásadní problém - gólman Vozinha může být lokální legendou, ale je mu už 37 let, vůdce obrany Stopira je jen o dva roky mladší (a hraje kapverdskou ligu), a klíčový forvard Ryan Mendes, jehož úkolem bude tento handicap vyvažovat na druhé straně hřiště, hraje ve čtyřiatřiceti letech za turecký Fatih Karagümrük. Obecně se Žraloci hodně spoléhají na borce na sklonku kariér; otázkou je, jestli se to projeví spíše pozitivně (jako zkušenost), nebo negativně (jako vyčpělost).

17. GUINEA

Kouč Kaba Diawara naposledy dovedl Guineu do osmifinále, což je takový standardní výsledek pro jeden z nejpředvídatelnějších afrických týmů: Syli National nejsou špatní, ale ani nějak zásadně dobří. Prostě tak nějak... jsou, neustále lehce nad průměrem, příliš kvalitní na nějaký výbuch, příliš nezáživní na výraznější průlom. Zopakování postupu do play-off by ve skupině se Senegalem, Kamerunem a Gambií bylo vlastně úspěchem.

Nadšení v guinejském táboře by přitom mohlo být výrazně hmatatelnější, kdyby se v generálce s Nigérií (kterou Diawarův tým mimochodem vyhrál 2:0) nezranila bundesligová senzace Sehrou Guirassy. Kanonýr Stuttgartu v nominaci zůstává, minimálně ze začátku jej ale bude muset zastoupit Mohammed Bayo - solidní forvard, hraje Ligue 1 za Le Havre, ale oproti Guirassymu je to přece jen výrazný propad. Přidejte k tomu povadající kariéru kapitána Nabyho Keity a výsledkem je další očekávatelný turnajový průměr... pokud se nějak nezblázní dvacetiletý Ilaix Moriba z Lipska, který bývá už teď přirovnáván k Pogbovi či Yayovi a který může v dalších letech zkusit dosáhnout úrovně, které se chudák Keita nakonec nikdy nedočkal.

18. GAMBIE

Je trochu zvláštní, jak rezervovaná atmosféra panuje před turnajem v gambijském táboře: před dvěma lety se od Škorpionů coby nováčků nečekalo vůbec nic, a oni přitom došli až do čtvrtfinále (a to zaslouženě). Kouč Tom Saintfiet zůstává, většina klíčových opor jako Ceesay, Barrow, Jallow a Colley také, a k tomu se do nominace vešel i devatenáctiletý talent Yankuba Minteh, který patří Newcastle a aktuálně hostuje ve Feyenoordu. Tak proč ten pesimismus?

Zaprvé - Gambie je v těžké skupině se Senegalem, Kamerunem a Guineou. Zadruhé je tu aktuální forma: Škorpioni nedokázali vyhrát třikrát v řadě a kvalifikaci na MS zahájili dvěma prohrami, doma s Pobřežím slonoviny (to by ještě nebyl takový problém) a v Burundi (to už je horší). Zatřetí - po opadnutí dva roky starého nadšení je pravděpodobné, že soupeři budou na Saintfietův disciplinovaný defenzivní styl lépe připravení a gambijští forvardi možná nezvládnou ve ztížených podmínkách nadále využívat těch málo šancí, kterých se jim v zápasech dostane, se stejnou spolehlivostí. Gambie je pořád těžký soupeř a nedá nikomu nic zadarmo, ale spíše než navázání na nedávné úspěchy čekejte vystřízlivění.

19. MOZAMBIK

Dva nejznámější hráči mozambické reprezentace hrají v obraně - Reinildo Mandava z Atlética Madrid se navíc zotavuje po zranění a jeho účast na turnaji tak obestírají otazníky, a Méxerovi je pětatřicet a aktuálně hraje druhou tureckou ligu. Nejzkušenější borec v týmu, záložník Domingues, je ještě o pět let starší. V těžké skupině s Egyptem, Ghanou a Kapverdami je proto pravděpodobné, že Mamby si své čekání na první výhru na Afconu ještě chvíli protáhnou (zatím jim to nevyšlo čtyřikrát).

Výhodou pro Mozambik může být absolutně nulové očekávání. Kouč Chiquito Condé navíc tamní fotbalovou scénu zná více než dobře, sám svou zem reprezentoval na Afconu třikrát (poprvé v roce 1986), a pozitivní signály vysílá i zápas s Alžírskem v kvalifikaci na příští MS - Mamby sice prohrály 0:2, ale silnému soupeři se herně i statisticky vyrovnali a inkasovali až v závěrečné dvacetiminutovce. Tak uvidíme.

20. MAURITÁNIE

Upřímně? Mauritánie nemá moc dobrý tým. Většina její soupisky sestává z borců z domácí soutěže, nižších evropských lig, a hned tři obránci hrají v Iráku. V generálce sice Mauritánci ubránili Tunisko (0:0), ale předtím zopakovali stejný výsledek v kvalifikaci na MS proti Jižnímu Súdánu. Gól dali naposledy v září. A i když jedou na třetí Afcon v řadě, což je samo o sobě úctyhodné, stále čekají na první výhru; posledně dokonce nezískali ani bod a nevstřelili ani gól.

Zároveň jsou tu ale dva klíčové faktory, kvůli kterým je nutné tento tým brát vážně. Tím prvním je postava kouče Amira Abdoua, který před dvěma lety vedl Komory - suverénně největšího outsidera celého turnaje, který nicméně slavně vyprovodil Ghanu ze skupiny a následně v osmifinále s céčkovou sestavou do posledních minut deptal domácí Kamerun. Tím druhým je jeho obdivuhodná mentalita a bojovnost. Kvalifikaci totiž Mauritánie zvládla relativně bez problémů, s tříbodovým náskokem na Gabon, a to i přesto, že po utkání s DR Kongo musela zkousnout kontumační prohru 0:3 kvůli nasazení nelegálního hráče. Takže tak. Dokud bude existovat teoretická šance, budou se Lvi rvát... no, jako lvi.

21. GUINEA-BISSAU

Vypadá to, jako by Guinea-Bissau narazila na svůj přirozený strop: kouč Baciro Candé převzal vedení v roce 2016 a od té doby jeho Djurtus postoupili na každý Afcon, jen aby následně vypadli hned ve skupině. Žádné spektakulární výbuchy, žádná ostuda, spíš takové... vyprchání. Během tří turnajů pod Candého taktovkou má tým bilanci tří remíz a šesti proher, přičemž v posledních šesti duelech nevstřelil ani gól. Těžko očekávat, že to letos bude jiné. Guinea-Bissau zkrátka působí dojmem reprezentace, která je tak akorát silná na to, aby se na kontinentální turnaj nějak protlačila, ale potom už nepřidá nic navíc.

Candé je fanouškem ortodoxního 4-3-3, v posledních zápasech ale experimentoval s rozestavením se třemi stopery, zvláště proti silnějším soupeřům; to může být na Afconu efektivní z defenzivního hlediska, ale těžko si představit, že by se Djurtus s touto strategií dostali nějak závratně daleko. Zvláště když nejlepší střelec na soupisce, Zinho Gano z Waregemu, má na kontě všehovšudy čtyři góly, a největší hvězda Mama Baldé z Lyonu ještě o jeden méně. Klíčovým hráčem tak opět bude gólman a kapitán Jonas Mendes, aktuálně hrající druhou řeckou ligu.

22. NAMIBIE

Peter Shalulile. Útočník jihoafrického superklubu Mamelodi Sundowns je pro Namibii natolik klíčovou postavou, že jakýkoliv případný zádrhel (zranění, karty, ztráta formy) znamená prakticky okamžitý konec. V týmu, který jinak zůstává zalezlý ve svém 4-4-2 a čeká na protiútoky (jako většina průměrných či podprůměrných afrických reprezentací), je přítomnost takové superhvězdy oním rozhodujícím faktorem, který z Válečníků dělá potenciálně nebezpečného soupeře. V kvalifikaci na Afcon skóroval v každém zápase (!), z toho dvakrát proti Kamerunu - a právě domácí triumf 2:1 nad Nepřemožitelnými lvy byl jednoznačným highlightem namibijského fotbalu v roce 2023.

Tým kouče Collina Benjamina navíc dokázal remizovat v Yaoundé, takže jeho taktika "solidní vzadu, uvidíme vepředu” rozhodně může způsobovat problémy i mnohem silnějším soupeřům. Pořád jde ale o jeden z papírově nejslabších celků na turnaji, jehož cílem bude zaregistrovat první turnajovou výhru v historii - zatím se Namibie na Afconu představila třikrát a z devíti zápasů si připsala všehovšudy dvě remízy.

23. ANGOLA

Kouč Pedro Goncalves je na angolské fotbalové scéně váženou figurou, proto když před turnajem označil Černé antilopy za nejslabší tým ve skupině E (kde kromě Alžírska a Burkiny figuruje i Mauritánie), nezvedla se žádná vlna odporu; angolští fanoušci jsou sice vášniví, ale realisté. Jejich tým na turnaj proklouzl z lehké skupiny s devíti body ze šesti zápasů, nedokázal porazit Madagaskar a efektivně jej tak na Afcon katapultovaly dvě výhry nad Středoafrickou republikou. Nic moc.

Šance Antilop by přece jen mohly být vyšší, kdyby byl členem výpravy i jejich nejlepší hráč, forvard Fiorentiny M’Bala Nzola; ten se ale v prosinci omluvil s tím, že nechce riskovat svoje místo v klubu. V zákulisí se navíc spekulovalo o tom, že za jeho rozhodnutím stojí i nízká důvěra v Goncalvesův tým. Očekávejte relativně pohyblivý, technický fotbal v rozestavení 3-5-2, ovšem bez klinického zakončení: nejdůležitějším hráčem nakonec může být gólman Neblú, díky jehož reflexům Angola v pěti utkáních v řadě neinkasovala ani gól. Což by bylo super, kdyby čtyři z těchto zápasů neskončily 0:0.

24. TANZANIE

Jediný východoafrický tým turnaje může být vlastně rád, že se na turnaj vůbec kvalifikoval - ve skupině s Alžírskem, Ugandou a Nigerem získal pouhých osm bodů při skóre 3:4, což rozhodně nejsou čísla, kterými by se výběr kouče Adela Amroucheho mohl nějak chlubit. A nemůže se ani vymlouvat na to, že by výsledky neodpovídaly výkonům; Tanzanie je naivní v defenzivě, má obrovské problémy udržet tempo po celých 90 minut, nedokáže efektivně vytvářet šance a zejména po stranách obrany často hoří jako papír.

Útok vedený Mbwanou Samattou a Simonem Msuvou možná vypadá dobře, ale v tanzanském hurá stylu, kde se míč dopředu dostává víceméně náhodně, je to slabá útěcha - tím spíše pokud se podíváme i na zbytek soupisky, kde figurují borci jako Haji Mnoga a Tarryn Allakharia (oba z páté anglické ligy), případně Anthony Ben Starkie, který hraje v Anglii dokonce až SEDMOU nejvyšší soutěž. Tady asi opravdu můžeme očekávat maximálně rychlý exit (i když nuda by to být neměla).

Novinky o Africkém poháru národů naleznete také na Livesportu.